Rýmy skoro absolutní - 7
Pele-mele
Kartáček na zuby jde z ruky do huby!
Komu je na míru rolička papíru?
Tam na louce v jedné kupce
našli opilého kupce.
Objevila právě Laďka,
že jí v plotě chybí laťka,
spolu s ní teď dumá Radka,
že i vrátka jsou už vratká.
Ač jinačí divy znám, divím se jen diviznám.
Než navštívím operu, košili si operu,
je-li krátká doba letu, stihnu to i do baletu.
Kdo nechce být v létě na hrách, ať jde za trest klečet na hrách.
Hrad, co na skále se tyčí, sotva zdoláš pouhou tyčí.
Když hledal zásuvku s víčky, našel jen vánoční svíčky,
když prohlížel krabice, byl tam krab a krabice.
Zasnil se v noci básník jeden,
nepostřeh' vůbec, že už je den.
Sotvaže se zbavil rýmy,
složil dva tři skvostné rýmy.
U Superstar - proslýchá se -
nejvíce se cenní,
zejména jak soutěžící
krásně zuby cení.
Je to smutné, ale pořád
chválí ten nemožný pořad.
Hodil si flintu na rámě,
slušelo mu to náramně.
V mládí jsem se vždycky bál,
chodit na hasičský bál.
Kdo se šourá sotva noha nohu mine?
Je možné, že někdo ano, ale my ne!
Koncem zimy, když už taje,
rychle poznáš jara taje.
Přestane-li Slunce sálat,
neurodí se nám salát.
Bádalo se bádalo, který pak tanečník vymyslel step?
To prý jednou hasiči, bosýma nohama hasili step!
Je v tom ale jedna potíž, že se při tom hochu potíš.
Až nám bude vedro, vylij na nás vědro!
Protože jsem chodil bos, tak jsem dostal rýmu, kašel -
můj nos oblíbil si kos, byl prý moc rád, že ho našel!
Ke konci se rýmovačky chýlí,
už vysychá pero,
jen doufám, že potěšil jsem chvíli -
tak DUM SPIRO – SPERO!
Text: Vladimír Vondráček
Ilustrace: František Kratochvíl
* * *
Zobrazit všechny články autora