Rozjímání o stromečku
Za dveřmi je Štědrý den. Před chvílí jsem se vrátila od syna, kde jsem si v altánku na zahradě prohlédla stromeček, který nám letos doma provoní Vánoce. A tento pohled probudil vzpomínky na to, jak to u nás vždycky se stromečkem bylo.
V mém nejranějším dětství jsme mívali malý smrček. Bydleli jsme tehdy v dosti stísněném podnájmu, obýváček byl jako dlaň a velký stromek by tam prostě nevešel. Ze stejného důvodu se stromeček odstrojoval hned po Novém roce.
Když mi bylo šest roků, přestěhovali jsme se do pohraničí, do blízkosti hranice s Rakouskem. Tam dostala naše rodina k dispozici patrovou vilu, v níž byl obývací pokoj rozlehlý jako taneční sál. A tak nám nic nebránilo postavit v něm jedli až ke stropu. Tu nám vždy zaopatřil místní hajný. Rozlehlost obývacího pokoje však měla i svou nevýhodu: pokoj se dal jen těžko vytopit. A tak se velká americká kamna roztápěla pořádně jen na vánoční svátky.Po nich jsme se zase pěkně odstěhovali do vedlejšího menšího pokoje, který spolehlivě vyhříval většinou spokojeně pobrukující, ale někdy také zuřivě vybuchující „pilináč“. Stromeček jsme pak už chodili jen navštěvovat-povětšině za účelem uzmutí nějakého kousku čokoládové kolekce. A protože se stromečku v chladném prostředí dařilo dobře, odstrojovali jsme ho až na začátku pololetních prázdnin, které bývaly první únorový týden. Tato idyla trvala do mých deseti let. Pak jsme se odstěhovali na Hanou. Sice taky do rodinného domu, ale ani zdaleka do takových prostor, v nichž jsme bývali dosud. A tak se rozměry smrčku (kdepak zůstaly jedličky z Vysočiny!) musely přizpůsobit stávající situaci.
Když jsem se provdala, dostali jsme byt v paneláku. (V paneláku ostatně bydlím dosud.) Narodil se syn a vánoční stromeček nabyl zcela nového významu.Nikomu jistě nemusím vysvětlovat,že stromeček je nejkrásnější , když se jeho světla odráží v rozzářených dětských očích. A tak jsme se snažili vybrat vždy co nejhezčí smrček. Jenže jsme bydleli-jak už jsem říkala – v paneláku, v bytě s ústředním topením. A to je jak známo na smrčky mor! Stromeček většinou lehce opadával už na Štědrý den a jakž takž obalený jehličím dožíval stěží do Nového roku.Při odstrojování z něho vždy zbyla jen kostra a hromada jehličí. Naštěstí se v té době začaly dostávat do módy borovičky. Poprvé se mi borovička coby vánoční stromek zdála trochu divná, ale zvykla jsem si velmi rychle. Mimo jiné i proto, že jsem pak nebyla nucena po zbytek roku páčit z koberce zapíchnuté jehličky. Borovička totiž opravdu nepadala. Nutno však říci, že sehnat borovičku byla tehdy věc nelehká! A tak jsem se pravidelně zhruba od poloviny listopadu nervovala, zda stromek seženeme. (Nebyli jsme totiž motorizovaní, takže okružní jízdy po okrese v honbě za stromkem nepadaly v úvahu.)
Mezitím se však ne trhu začaly objevovat umělé vánoční stromky. Ve chvilkovém pominutí smyslů jsem zakoupila „borovičku“ v domnění, že tím okamžikem pro mne končí moje trable se sháněním stromečku. Složila jsem ji a začala jsem sama sebe přesvědčovat, že se té rostlé sestře hodně podobá. Snažila jsem se nevidět větvičky, které se od mé štětky na vymývání lahví lišily jen zelenou barvou, snažila jsem se nevnímat posměšné reakce mužské části naší rodiny. A hlavně jsem se snažila nebrat na vědomí, že tahle „borovička“ vůbec nevoní jehličím. No, odolávala jsem dlouho, ale nakonec jsem nevydržela. Na Štědrý den ráno jsem se vydala na dvůr místního zelinářství, kde se prodávaly vánoční stromky, a z těch asi pěti přebraných chudáčků jsem ten nejméně ubohý vybrala a přinesla domů. Moc velký fešák to sice nebyl, ale voněl! A když se nastrojil, i on se vyloupl do krásy.
Od té doby jsem měla nutkání koupit umělý stromeček ještě několikrát, hlavně při návštěvě polských trhů, ale už nikdy jsem to neudělala. A tak se u nás střídaly borovičky urostlé i méně urostlé s půvabnými, ale krutě pichlavými stříbrnými smrčky – a všechny krásně voněly. Sehnat u nás v městečku pěkný stromeček se sice opět stalo dobrodružstvím, protože jejich stoupající ceny nutí prodejce dovážet zase jen ty nejlevnější smrčky, ale letos se nade mnou slitoval náš motorizovaný syn a stromeček nám zakoupil ve městě, kde je výběr mnohem pestřejší. A tak díky němu nám po několika desítkách let zavoní bytem na Štědrý den nejen tradiční kapr a bramborový salát, ale také nefalšovaná jedlička.
Míla Nová