Deník paní učitelky – 15
Třídní schůzky…..a taky zvířátka
Ve čtvrtek proběhla třídní schůzka. Pozná se na první pohled - před školou vládne nezvyklý ruch, ulice se mění v přeplněné parkoviště. Dokonce i jedna maminka, jejíž dcerka nebyla ve škole, když jsme si termín zapisovali a já jí zapomněla dát vědět, když jela z práce kolem školy, poznala, že se „něco děje“ a dorazila.
Chřipka, která kosí řady žáků i učitelů, se na počtu přítomných rodičů neprojevila, účast v naší třídě byla 100% - a dokonce 100% ženské osazenstvo. Tatínkové to berou pragmaticky, zatímco s maminkami i tak nějak „pokecáme“.
Chlapi vždy vyslechnou něco málo společných informací a když se 
začnu postupně s jednotlivými rodiči věnovat konkrétně jejich dítěti, většinou zmizí. Vloni mi vyprávěla jedna maminka, která poslala na rodičák manžela, že se ho po návratu zeptala, co bylo.„Ale, víš, že ani celkem nic…“ To „nic“ jsme pak následující týden probíraly s maminkou půl hodiny, raději zaběhla ještě sama.
Děti byly celé dopoledne nejisté, nezvykle hodné, snaživé a velmi zodpovědné. Před odchodem domů vzorně uklidily své lavice. Není jednoduché říkat rodičům, že jejich dítěti se nedaří, naštěstí letošních prvňáčků se to zatím netýká. Všichni dělají velké pokroky a mám z nich fakt radost. Prostě se rodičům „povedli“.
Probrali jsme vši i vánoční stromeček, písmenka vypadávající z pouzder i denní režim prvňáků. Ze spokojených rodičů, vracejících se z třídních schůzek se dá ledacos i „vymámit“, na to ještě přijdou mí prvňáčkové později. Pokud přidají i svatosvaté přísahy, že se budou starat, může se podařit vyloudit i nějakého domácího mazlíčka, a zvířátka – kupodivu a naštěstí- jsou vedle počítačů stále „v kursu“.
„Kdepak jsi byl?“ zeptala jsem se před pár lety jednoho žáčka, který den před tím nedorazil do školy. Odpovědí mi byl tak lítostivý pláč, že jsem polekaně čekala, co se mohlo stát. „Nám umřel Kubík,“ vzlykal chlapec, jinak kluk od rány, tak trochu rošťák, zkrátka - pláč bych nečekala. Ztuhla jsem, za chvilku jsem si však uvědomila, že jeho mladší bráška se Kubík nejmenuje.
No, nebudu vás napínat, Kubík byla fretka. A její skon by byl námětem do grotesky, kdyby nevyvolal tolik žalu..To bylo tak. Kubík se proháněl po kuchyni, maminka žehlila - ano, asi už tušíte. Nožičky žehlicího prkna se nenadále podlomily - Kubík byl v nesprávném okamžiku na nesprávném místě. Skončil na placku.
Ostatní děti soucitně vyslechly ten truchlivý příběh a ihned začaly přidávat své- hodina se změnila v tryznu za mrtvá zvířátka. Papoušek končící život pod tatínkovou bačkorou, pejsek oběšený za obojek na klice u dveří, želvička , která se neprobudila ze zimního spánku v lednici.
Aby to ve třídě neskončilo jako v pohřebním ústavu, přidala jsem dětem jeden „humorný“ zvířátkový příběh z naší rodiny, povím ho i vám. Dcerka si pořídila křečka. Je to zvířátko celkem k ničemu, protože ve dne většinou spí a v noci rachotí a ruší. Matýsek tak jako většina křečků miloval prolézání čímkoliv a my se bavili tím, že jsme různě slepovali roličky od toaletního papíru a vypouštěli Matýska do těchto katakomb.
Jednou jsem přišla na geniální nápad. Přinesla jsem kus trubky - snad od umyvadla – a milý křeček se nám tam „zašprajcoval“. 
Nemohl tam ani zpátky a žalostně kníkal. Zpanikařila jsem - to já vždycky, když se něco děje - vedle mě brečící Markéta, pištící Matýsek, volala jsem zvěrolékaře.
„Přineste ho sem,“ zněla rozhodná odpověď. Byl na nás pohled… Nesla jsem přes celou vesnici dvoumetrovou trubku, na jejím konci vykukovala vyděšená hlavička a přední packy. Očekávala jsem pomoc v podobě uspávací injekce a následného vytažení, pan doktor se ukázal jako muž činu.
Místo do ordinace nás vzal rovnou do své dílny, rouru i s Matýskem upevnil do svěráku a opatrně přeřízl… Operace se zdařila, zaplatit nechtěl...
A tak jsme tenkrát přeceněn přeměnili tu žalostnou hodinu na docela příjemné vyprávění o zvířátkách. A znovu jsem si ověřila, že děti mají k pláči i smíchu velmi blízko a citlivé dušičky jsou schované ve všech...
A příští vyprávění? Nashledanou u Mikuláše.
Eva Procházková
Další články autorky: