Lobkowický palác najdete na Pražském hradě

Tento palác sousedí s bývalým Ústavem pro šlechtičny, dříve to býval Rožmberský palác. Palác patří do objektu Pražského hradu a jako takový je národní kulturní památkou od roku 1962.

Kdysi tu stávalo několik gotických domů, bylo to ve 13. století, a také hospodářské budovy. První zmínky jsou o nich ze sedmdesátých let 14. století. V první polovině 16. století měly domy šlechtické majitele. Dva z těchto domů vlastnili Krajířové z Krajku. Právě jeden z nich, pan Wolf Krajíř z Krajku, zahájil přestavbu kolem poloviny 16. století sjednocením obou domů v palác ve stylu vrcholné renesance. Po něm pokračovali i další majitelé, byli to páni z rodu Pernštejnů. V roce 1554 pokračoval pan Jaroslav a Vratislav z Pernštejna, to bylo období do roku 1577. Ze stavby se stal renesanční palác, který měl čtyři křídla kolem nádvoří a byl bohatě zdoben články s pálené hlíny. V této době se paláci říkalo Pernštejnský. Na počátku 17. století byl palác znovu přestavován.

V roce 1627 přešel palác do majetku paní Polyxeny z Lobkovicz. Tato byla provdána nejprve za Viléma z Rožmberka a podruhé za nejvyššího kancléře Království českého za pana Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovicz. Tato paní tady ukryla po pražské defenestraci v roce 1618 císařovy katolické místodržící, byl to pan Slavata a pan Martinic, kteří byli tehdy vyhozeni z okna. Touto defenestrací pak započala třicetiletá válka.

V roce 1625 byl po požáru palác znovu přestavěn, již ve slohu raně barokním. Přestavba byla provedena v létech 1651 až 1668 podle projektu Carla Luraga za majitele Václava Eusebia z Lobkovicz. Palác dostal vlastně nynější podobu. Je to dvoupatrový palác, s šesti křídly, s jednoduchým průčelím a rozkládá se kolem dvou nádvoří se zbytky sgrafit a jsou zde také pozůstatky renesančních stavebních detailů z pálené hlíny. Fasáda do Jiřské ulice má dva raně barokní portály. V jihovýchodním křídle směrem k městu je velký sál o výšce dvou pater, je zdobený nástěnnými iluzivními malbami a sochami ze 17. století. Na dvorních fasádách se zachovaly čtyři slepé arkády a sgrafita z původního paláce Pernštejnů. V prvním patře se zachovaly v původní podobě kaple svatého Václava a dva sály, ty jsou ze třetí čtvrtiny 17. století, s krby. Sály zdobí nástropní malby od Domenica Galliho s namalovanými plátěnými výplněmi od Fabiana Václava Harovníka z let 1665 až 1669. Jsou zde drobné mythologické výjevy jako Apollon a Dafné, Únos Evropy, ale i větší jako Triumf Caesarův, Hostina bohů a další. V kapli jsou to kruhové výjevy z legendy o svatém Václavovi. Na oltáři se nachází obraz svatého Václava od Petra Brandla z roku 1723.

Při adaptaci paláce, která probíhala v letech 1861 až 1862, byl velký sál v jihovýchodním křídle zničen vloženým stropem a příčkami. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 přenechal majitel kníže Maxmilián Lobkovicz v paláci několik pokojů k dispozici pro kancelář ministerského předsedy. Na počátku druhé světové války byl palác Lobkoviczům zkonfiskován nacisty, a nejenom palác, ale i všechny další nemovitosti. Po skončení války byl v roce 1945 palác s majetkem vrácen rodu Lobkoviczů, ale v roce 1948 byl opět zkonfiskován a znárodněn. V letech 1973 až 1986 byl palác rekonstruován pro potřeby Národního muzea. Expozice muzea byly zrušeny v lednu 2006. Tehdy byl palác vrácen opět rodu Lobkoviczů. Dnes je zde expozice nazvaná Poklady Lobkowiczkých sbírek, ta byl otevřena v roce 2007. Jsou zde k vidění obrazy starých mistrů, třeba od Pietera Brueghela staršího, nebo od Lucase Cranacha a dalších, je tu soubor španělských renesančních portrétů, ale i umělecké sbírky keramiky, porcelánu, zbraně, hudební nástroje a další. V paláci se pořádají také odpolední koncerty klasické hudby v nádherném Koncertním sále, je zde prodejní galerie, zrovna tak jako kavárna. Některé prostory se pronajímají na konference, či semináře a další společenské akce. Nejlépe uděláte, když se tam podíváte sami.

Olga Kotačka