Aféra Mutějovické uhlí
V srpnu 1923 při všeobecné hornické stávce přišel jeden komunistický člen ústředního stávkového výboru s návrhem, aby se dolům v Mutějovicích (okr. Rakovník) povolilo, aby směly těžit. Jako důvod uváděl, že doly jsou velmi těžké, že se v několika dnech zřítí, nebude-li se pracovat, že jde o méněcenné kamenné uhlí bezpečné před ohněm a koneckonců, že se ho také mnoho netěží. Ústřední stávkový výbor měl pochybnosti, a vyzval kladenský revírní stávkový výbor, aby se k návrhu vyjádřil. Ten vypracoval návrh, aby se mutějovickým poskytlo právo pracovat s podmínkou, že se uhlí nepoužije doma, aby to nepoškodilo stávku. A také, aby se mutějovické doly zavázaly, že do konce roku nesníží mzdy, ať již dopadne stávka jakkoliv. Úmluva byla sjednána mezi komunistickým revírním stávkovým výborem a mutějovickými doly dne 28. srpna, a téhož dne byla předložena ústřednímu stávkovému výboru jako hotová věc. Ten ji chtě nechtě schválil, poněvadž se na tom už nedalo nic změnit. Kdyby se totiž na tom neusnesl, byli by dělníci stejně nastoupili do práce. Taková byla situace.
Podle úředních zjištění pracoval za šestiměsíční stávky jedině "Union" v Mutějovicích a vytěžil 257 vagonů uhlí. To byla opravdu maličkost, protože jinak za 8 týdnů kladenský revír vytěžil a naložil 10 000 vagonů. V Mutějovicích to bylo denně 5 až 11 vagonů …
Celá věc pominula, a teprve po zhruba sedmi letech vypukla v souvislosti s mutějovickým uhlím velká aféra. Hlavní osobou v ní byl významný politik své doby, Jiří Stříbrný.
Jiří Stříbrný byl dlouhodobě národně socialistickým poslancem, ministrem pošt, ministrem železnic, ministrem národní obrany a také náměstkem předsedy vlády. To znamená, že postupně byl šéfem tisíců pošťáků, potom šéfem tisíců železničářů, tisíců vojáků a také šéfem celé vlády. Po propuknutí aféry se stal člověkem, o jehož počestnosti získali mnozí nepříznivé mínění. To byl ostatně cíl celé akce.
Co se vlastně stalo?
Horníci v celé zemi v roce 1923 všeobecně stávkují. Jeden uhelný důl však pracuje, poněvadž jeho vedení i osazenstvo jsou přesvědčeni, že kdyby se zastavily uhelné dodávky do Rakouska, znamenalo by to ztrátu i tohoto odbytiště. Toto uhlí se vozí do Kypřic v Dolních Rakousích, kde se však mění nálepka a vrací se jako anglické uhlí, navíc, se zvláštní přirážkou pro anglické uhlí. To se dálo v době, kdy železnice měly zásoby uhlí sotva ještě na 2 nebo 3 dny.
První obvinění Stříbrného po sedmi letech od poslance dr. Stránského znělo, že Stříbrný jako ministr železnic napomáhal nesprávnostem při dodávkách nouzového uhlí v době hornické stávky r. 1923. Parlamentní vyšetřování pak nezvratně prokázalo, že boj horníků byl tenkrát na základě usnesení celé vlády zlomen tím, že bylo podvodným způsobem a za souhlasu 8 socialistických ministrů ve vládě vydáváno mutějovické uhlí za uhlí anglické a za souhlasu 8 socialistických ministrů bylo dovoleno Jiřímu Stříbrnému na příkaz předsedy vlády Švehly s tímto uhlím podvodně manipulovat. To mu umožnilo podvodem získat miliony jako odměnu za zradu spáchanou zradu na hornících.
V důsledku hornické stávky už nebylo na jednotlivých nádražích uhlí a hrozila další katastrofa zastavením provozu státních drah. Pak by posílili boj horníků železničáři . Po usneseních vlády s osmi socialistickými ministry stávka s neúspěchem skončila. Sám Stříbrný ve své brožuře a v obhajobě ve vyšetřovacím výboru doslova řekl o své zradě: "Zvítězil ministr nad socialistou v zájmu státu." (Poučné i dnes, že?) Obvinění z korupčního jednání a podvodů bylo víc, ale o tom se teď nebudeme rozepisovat, i když i ta mohou být pro dnešní dobu poučná. Stačí se podívat na internet http://www.psp.cz/eknih/1929ns/ps/stenprot/132schuz/s132004.htm
Samozřejmě, že se Stříbrný všem nařčení bránil.
„Mé svědomí je čisté, neobohatil jsem se ani o haléř, spravoval jsem ministerstva mně svěřená, jak jsem nejlépe dovedl. (Výkřiky.) Ti co v nich se mnou spolupracovali, mají jiné mínění než vy, mnozí, pánové, třeba by byli na okamžik zastrašeni, zakřiknuti, protože by se musili báti, že budou pensionováni. Neuštvali jste mne a už mne také neuštvete.
Připravujete diktaturu, kterou de facto už provádíte…. Chcete se zbavit nepohodlných lidí, proto tedy je skandalisujete, ale zapomínáte, že nespokojenost v celém národě těmito prostředky nezastavíte. Chcete mne zničit politicky a vrhnete se, jak už jste to oznamovali, na to, abyste mne zničili také hospodářsky, a hlavně se bojíte našeho tisku. Ale i tady to na konec prohrajete.“ Tato slova si můžete přečíst ve stenozáznamu Národního shromáždění RČS.
Stenozáznam obsahuje také zhodnocení celé aféry od poslance Hanse Krebse:
„V případě poslance Stříbrného, musíme skutečně dojíti k přesvědčení, že se v této republice tak ohromně mnoho kradlo, že i to, co v tomto výboru vyšlo na denní světlo, není ničím více než bublinou na velkém, ohromném korupčním bahně. Vždyť jest příznačné, že posl. Stříbrný poukázal na to, že přece peněz, které tu a tam dostal jako provisi, vůbec osobně nespotřeboval, nýbrž že ten nebo onen novinářský podnik, tato strana nebo onen družstevní podnik dostal několik desítek tisíc, několik set tisíc, několik milionů Kč, takže konečně ke konci své obhajovací řeči se nabídl, že vykoná vyjevovací přísahu, že jeho úhrnný majetek nepřesahuje 700.000 Kč. Ovšem on s tím spojil podmínku, která mu měla býti podnětem k vykonání vyjevovací přísahy, totiž že i ostatní ministři tohoto státu mají složiti vyjevovací přísahu o svém majetku. Právě tato krásná riposta, tento krásný odraz byl, jak se zdá, důvodem, proč ve vyšetřování padlo pod stůl tolik případů, na jejichž uveřejnění, na jejichž úplném vysvětlení měl mimořádný zájem nejen vyšetřovací výbor a sněmovna, nýbrž veškerá veřejnost tohoto státu.“
Asi nejblíž má k vysvětlení aféry názor, že nešlo o nějaký spor poslanců Stříbrného a Stránského. Šlo o konkurenční boj mezi hradním křídlem buržoasie a jejím protihradním křídlem. Inspirátorem dr. Stránského byl s největší pravděpodobností dr. E. Beneš jako reprezentant Hradu. Obžaloba Stříbrného byla pravděpodobně předem pečlivě připravována a ujednána mezi Hradem, sociálními demokraty, národně sociální stranou a hradními buňkami v ostatních měšťanských stranách. Stejně tak i Stříbrný měl jistě v ostatních buržoasních stranách předem zajištěny své spojence, v kramářovském křídle u národní demokracie, u lidovců aj. Boj o hospodářskou a politickou moc propukl tak mj. i na frontě korupčních afér…
Dnes se díváme na tuto aféru s narůstajícím porozuměním. Naši předkové zvolili po válce jiný společenský systém v naději, že podobným hrátkám mocných a boháčů učiní konec. Jejich řešení se bohužel neosvědčilo, a tak můžeme pozorovat, jak se poznenáhlu dějiny opakují v jiných kulisách.
Pozn.:Na obrázku je originální sekyra či čakan, který jsem našel na půdě svého domku. V něm totiž původně bydlel důlní jednoho z mutějovických dolů, které byly zavřeny v 50. letech minulého století. Podle sdělení již zemřelého souseda, horníka, ho důlní používal k vyseknutí zářezu na stojkách, aby poznal, kolik výdřevy horníci vybudovali, což byl podklad pro výplatu mzdy. (Prý to dokázali snadno zešvindlovat).
Mgr. Ivo Antušek
Stříbrný Jiří, *14.1.1880 – †21.1.1955
český národně socialistický a posléze fašistický politik a novinář. Od roku 1911 redaktor Českého slova, za 1. světové války účastník domácího protirakouského odboje, v roce 1918 člen Národního výboru československého a jeden z organizátorů převratu 28. října 1918. V letech 1918–1939 poslanec Národního shromáždění, 1920–1926 místopředseda národně socialistické strany, 1918–1919 ministr pošt, 1919–1920 a 1922–1925 ministr železnic, 1924–1925 náměstek předsedy vlády, 1925–1926 ministr národní obrany. V důsledku vnitrostranických sporů (konflikt s E. Benešem) byl v září 1926 z národně socialistické strany vyloučen. Roku 1926 založil tiskovou společnost Tempo, vydávající bulvární Polední list a Expres. Roku 1927 založil fašizující Stranu slovanských národních socialistů, reorganizovanou roku 1930 ve fašistickou Národní ligu. V letech 1935–1937 byl jedním z představitelů Národního sjednocení. Roku 1947 byl odsouzen za trestné činy proti republice k doživotnímu žaláři.
(Převzato z encyklopedie Co je co)
