Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Eduard,
zítra Josef.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

ŠUPLÍK PLNÝ POHLEDNIC
Pro svého vnuka Dominika, který měl spolu se mnou narozeniny jsem hledala ve svém šuplíku s pohlednicemi jednu se Spejblem a Hurvínkem. Místo toho jsem našla jinou pohlednici, na níž byla vyobrazena socha slovanského boha Radegasta. A tak jsem si vzpomněla, co jsem o něm slýchávala vyprávět.
 
Radegast
 
Radegast byl jedním ze starých slovanských bohů. Byl to bůh pohostinnosti, plodnosti a úrody. Na Ostravsku je spolu s ním nejznámější Perun, bůh války, hromu a blesku.
V Helmondově kronice se píše: "Za mírným Odry tokem a rozličnými plemeny Pomořanů vyskýtá se západním směrem kraj Vinulů, těch, kteří se jmenují Dolencové nebo Ratarové. Jejich nejznámější město je Ratra, nebo také Retra, sídlo modlářství. Chrám veliký je tam postaven ďáblům, jejich kníže je Radegast. Jeho socha je vyzdobena zlatem, jeho lože nachem. Město samé má deset bran ze všech stran uzavřených hlubokým jezerem. Dřevěný most skýtá přechod, který je dovolen jen obětujícím nebo žádajícím odpovědi."
Helmond také popisuje, jak byl Radegastovi obětován biskup, svatý Jan Skot.
Popisuje, jak byl zajat, jak byl mučen. To vše se  mělo stát 10. listopadu roku 1066.
Zanedlouho potom byla Retra napadena vojskem biskupa Burcharda, chrám zničen, kněží povražděni a modlu Radegasta vlastnoručně biskup rozsekal.
Ale Ratra zanikla definitivně až v 50. letech 12. století.
 
Dnes stojí na Radhošti socha Radegasta, dílo sochaře Albína Poláška. Zhotovil ji v roce 1930 ve Spojených státech a v červenci 1931 ji při příležitosti Slovanské pouti přivezlo z Frenštátu pod Radhoštěm pětispřeží. Ale první, dřevěný model sochy Radegasta, byl vytvořen již v roce 1925. Autor Albín Polášek jej zobrazil jako osobu s býčí hlavou, rohem hojnosti a s valašskými krpci. Socha Radegasta později zhotovená z umělého kamene byla asi tři metry vysoká.. Ale materiál špatně odolával povětrnostním podmínkám, a tak se krajský ústav památkové péče rozhodl dát na Radhošť místo originálu kopii z jihočeské žuly. Byla odhalena 4 .července 1998. Jejími tvůrci jsou akademický sochař Miroslav Machala a kameníci   Jan Sobek a Miroslav Zubíček.
 
K Radhošti se váže jedna hezká pověst
Žili, byli kdysi, dva bratři,  Mach a  Jan. Mach měl dva syny, a Jan čtyři. Mach byl nemocný vdovec, a než zemřel, dal své chlapce do poručnictví bratrovi.. Janově ženě  se to však nelíbilo. Smířila by se se starším, který už mohl pomáhat v hospodářství, ale mladšího nechtěla. Jan však trval na svém, a tak chlapci žili u strýce devět let. Starší Josef se měl dobře, vydělal na sebe, ale mladší nebyl ještě tak vyspělý, aby mohl být zdatným pomocníkem. Přišla doba, kdy byla veliká bída, a strýc chlapců musel prodat svou krávu. Žena ho pořád popichovala, hlavně proti tomu mladšímu. Nakonec muž povolil a slíbil, že mladšího zavede do hor.
Michal, tak se chlapec jmenoval, byl tehdy asi desetiletý. Strýc ho brzo ráno vzbudil, že půjdou na Radhošť hledat poklad. Michal strýci věřil, a tak šli, až. přišli k dírám na Radhošti.  Strýc rozsvítil lampu, slezli po žebříku do hlubiny, prolézali chodby, až přišli k podzemní řece a přešli přes úzkou lávku.  Strýc dal Michalovi kus chleba, nůž  zahýbák  a řekl mu, ať si sedne a nají, on sám, že se půjde podívat dál.
Michal zůstal potmě a čekal na strýce. Bál se pohnout, bál se tmy. Nakonec si domyslel, že ho tam strýc nechal a rozhodl se, že se pokusí najít cestu ven sám, i bez světla. Ale místo, aby šel ven, bloudil víc a víc v jeskyních. Nakonec se unavený  položil na studenou skálu a plakal.  Posléze se vzchopil a chtěl pokračovat. Ale uklouzla mu noha a on, jak padal, se chytal všeho, čeho mohl. Při tom ulomil dva střechýle, a aniž by přemýšlel, co dělá, strčil je do "zajdáku". Nakonec došel až k řece, kterou slyšel víc a víc. Přeplaval na druhou stranu a narazil i na ten žebřík, po kterém slezli. Nakonec tedy cestu ven šťastně našel.
Venku se pomodlil k Bohu, že ho vyvedl a nenechal v hoře zahynout. Snědl zbytek chleba, který mu strýc nechal a přemýšlel, kam jít. Ke strýci a jeho ženě nechtěl, když teď věděl, že o něj nestojí. Rozhodl se, že půjde do světa. Celý den  bloudil o hladu, až přišel na jakýsi hrad. Tam vyžebral kousek chleba,  a když vytahoval ze svého "zajdáku" nůž, spatřil  služebník, co mu chleba dal,  žluté střechýle. Pověděl to svému pánovi.  Ten si dal Michala zavolat a vyptával se ho, jak k nim přišel.  Chlapec mu po pravdě všechno řekl. Pánovi bylo Michala líto, nechal ho na hradě, a protože sám děti neměl, přijal ho za svého. Zlato, z něhož střechýle byly, dobře prodal, a peníze uložil. Michala dal vyučit všemu, co by jako budoucí pán hradu mohl potřebovat.
Michal žil na hradě skoro sedmnáct let. Když docházelo sedmnácté léto, hradní pán onemocněl. Než skonal, všechen svůj majetek dal Michalovi, a přikázal mu, aby žil jako dříve a pamatoval na chudý lid. To mu však ani nemusel připomínat, Michal si sám dobře  pamatoval, co bída znamená.
Asi za dva roky poté přišel na hrad hladový stařec v roztrhaném oblečení. Michal rozkázal, aby ho k němu přivedli. A když  přišel, Michal v něm poznal svého strýce, který ho však nepoznal. Pozval ho ke stolu a než jídlo přinesli, došel  pro zahýbák,  který si nechal na památku. Dal si vypravovat, jak se stalo, že je stařík tak bídný. Ten vyprávěl, jak byl docela bohatý, a jak u soudu o vše přišel.  Michal se zeptal, zda nemá děti, které by se o něj postaraly. Dozvěděl se, že tři zemřely na neštovice a čtvrtý, že je ničema, který se o otce nestará.
Mezitím služebník donesl jídlo a Michal podal starcovi zahýbák, aby si nakrájel chléb.
Kmet poznal vypálené znamení na noži, zbledl, a ptal se, kde k tomu noži přišel. Michal ledabyle odpověděl, co na tom, nůž je nůž. Ale stařec ho zoufale prosil, aby mu řekl, odkud ho má. To už  Michal nemohl vydržet a dal se mu poznat. Strýc se polekal a padl před ním na kolena.  Michal ho však zvedl, objal, a prohlásil, že už mu dávno odpustil. Když se dozvěděl, že jeho bratr Josef je ve službě, vzal i jeho k sobě na hrad. Strýc ale  u Michala dlouho nepobyl. Neuplynul ani rok, a zemřel.
Zemřel však s vědomím, že Michal v Radhošti nezahynul, což ho tolik trápilo.
Olga Kotačka
O prezentaci zpracovanou v Power Pointu si napište zde
 
Další články autorky:
Sběratelská náruživost
Slečna Sylva
Kup chleba a přikládej!
Anne Christina
Svět podle Wyetha
Dřevěný talíř
Václav Jansa
Bílá paní
Břetislav Bartoš
Ukrytý hrad
Energie pyramid
Dřevěné městečko
Hanácké Athény


Komentáře
Poslední komentář: 02.10.2007  23:44
 Datum
Jméno
Téma
 02.10.  23:44 Jana Vesuvanka pro Janu G.
 02.10.  18:47 JanaG Pro Janu Vesuvanku
 02.10.  15:26 Polarka Oli
 02.10.  11:54 Jana Vesuvanka díky :-)))
 02.10.  06:01 JanaG
 01.10.  13:39 JanaS
 01.10.  13:35 Bobo :-)))
 01.10.  08:16 wiki