Tento článek jsem chtěla psát už dříve. Ale dílem náhody se stalo, že byl nejdříve napsaný článek o Valašském Slavíně.
Mám hodně pohlednic, na kterých jsou zachyceny pastýři a mládenci z Valašska. Moc se mi líbí a proto jsem chtěla o malíři, který je maloval vědět více. Dnes vám tedy představím jednoho rodáka z Frenštátu, který je také pohřben na Valašském Slavíně. Je to malíř Břetislav Bartoš.
Narodil se 7. května 1893 ve Frenštátě pod Radhoštěm. Jeho otec byl malíř - ornamentista. On sám již od mládí rád maloval. Byl nadšen a okouzlen valašským folklorem a pověstmi.
V letech 1909 až 1914 studoval na pražské Akademii u profesorů Bukovance, Schweigra a Pirnera. Ale v roce 1914 musel narukovat do války. V rakouském vojsku dlouho nepobyl, již v roce 1915 přeběhl k Italům.
Jako italský legionář zde vytvořil soubor obrazů z fronty:
Za svobodu
Ze života legionářů v Itálii
Návrat legionáře
Tímto úkolem - malovat výjevy z vojenského života byl dokonce pověřen generálem Grazianim. Po válce zůstal až do roku 1920 ve vojenské službě v Praze.
Zde také instaloval výstavu Památníku odboje v Praze. Pro návrat z Prahy domů ho inspirovala sociální tématika na Ostravsku a také verše Petra Bezruče. Nezapomínal ani na motivy z rodného kraje.
Tak vznikly obrazy:
Černá země
Peklo
Stávka
Revoluce
Vítkovice
Maryčka Magdonova
Obět práce
Valašská madona
Rodička
Žena s děckem
Návrat z pole
Spící děcko
Podzim
Idyla
Splynutí a jiné.
Na třetí výstavě „Koliby“ - spolku, který slučoval mladé umělce, vystavil soubor svých poměrně rozměrných alegorických obrazů, které byly věnovány Ostravsku a které inspiračně vycházely z básní Petra Bezruče. Vytvořil také dřevoryty pro knížky Karla Handzela a Františka Horečky. I tyto dřevoryty zachycují ostravskou tematiku, protože Handzel psal knihy ze života horníků a žebráků anebo z prostředí dolů samotných, se skřítky - klimky, kteří zde údajně žijí.
Bartoš také kreslil krojové studie. Tyto vydal R. Parma na pohlednicích pod názvem „Valašské písničky“. Ilustroval valašské koledy a namaloval v roce 1921 oponu pro frenštátské sokolské divadlo. Udělal také návrh na valašský betlem, který vyřezal na počátku 20. století profesor Alois Balán. Tento byl součástí křížové cesty v kapličce ve Štramberku. Odtud byl bohužel zcizen. Kaplička ze 17. století se nachází v Národním Sadu ve Štramberku. V roce 1923 se u Bartoše objevují první příznaky tehdy zákeřné nemoci - plicní tuberkulózy. Kvůli léčení se odstěhoval v roce 1925 do Dolních Mokropes u Prahy, kde zakrátko, 28. června 1926 zemřel.
Jeho posmrtná výstava v Praze v roce 1931 vystavovala 229 jeho prací. Na Valašský Slavín byl uložen spolu se svou manželkou 7. května 2003. Autorem jeho náhrobku je akademický sochař Sibinský z Václavovic u Frýdku. Ve Frenštátě pod Radhoštěm, na náměstí Míru, na domě s číslem popisným 2 je umístěna jeho pamětní deska.
Olga Kotačka
O prezentaci zpracovanou v Power Pointu si napište zde
Mám hodně pohlednic, na kterých jsou zachyceny pastýři a mládenci z Valašska. Moc se mi líbí a proto jsem chtěla o malíři, který je maloval vědět více. Dnes vám tedy představím jednoho rodáka z Frenštátu, který je také pohřben na Valašském Slavíně. Je to malíř Břetislav Bartoš. 
ornamentista. On sám již od mládí rád maloval. Byl nadšen a okouzlen valašským folklorem a pověstmi. 
Handzela a Františka Horečky. I tyto dřevoryty zachycují ostravskou tematiku, protože Handzel psal knihy ze života horníků a žebráků anebo z prostředí dolů samotných, se skřítky - klimky, kteří zde údajně žijí.