Až do první světové války žádné problémy s délkou nebyly. Sukně se prostě nosily dlouhé, maximálně se odhalil kotník. Potom se nejprve objevily rozparky, aby ženy mohly tančit tango, a na počátku dvacátých let začala sukně pomalu stoupat vzhůru. V roce 1925 se poprvé odhalilo ženské koleno, ale dlouho to nevydrželo a délka se vydala na opačnou cestu směrem dolů, pod kolena. Válečná móda přinesla délku kolem kolen, po válce došlo k velkému skoku. V roce 1947 nastoupil "new look" a vrátil délku do půli lýtek. Padesátá léta potom přišla se sukní těsně pod kolena a kolem kolen, zkrátka s délkami, které jsou velmi elegantní. Léta šedesátá minulého století - to byl veliký zlom, přímo revoluce v módě. Angličanka Mary Quantová přišla s minisukní a pořádně zamíchala módním světem. Je jen logické, že minidélky přivolaly jako kontrast maxidélky a kombinovaly se.
Na konci dvacátého století došlo mísení stylů. V 19. století se na konci objevilo druhé rokoko.V minulém století docházelo k mísení stylů od padesátých do osmdesátých let; nejvíce právě ale v délkách. Ženy z toho byly poněkud zmatené, protože bylo složité se v tom orientovat. Dnes říkáme, že móda je liberální a nosí se prostě úplně všechno.Není to tak úplně pravda.
I když neplatí jednoznačný diktát, kdy jsme s klidem mohli říci:Má sukně nad kolena, je moderní. Vždycky záleží na celkových proporcích a na vhodné kombinaci.
Nikdy v minulosti se nenosily tak krátké délky jako teď, a tak je vlastně výhodou, že se nejedná o diktát, že žena, která se v nich dobře necítí, je prostě mít nemusí. Kromě supermini je tu přece elegantní mini (dlaň nad koleno), délka do půli kolen a těsně pod kolena, která je považována za velmi elegantní a exklusívní. Z delších délek se nosí délka pod lýtko - koktejlová, a konečně avantgardní délka až ke kotníkům, vhodná zase spíš pro mladší. Celkově platí velký návrat k eleganci, a to by mělo být vodítko při volbě délky sukně.
Ale na závěr ještě jedna velmi důležitá maličkost. Myslete na to, že ženské koleno je pořád erotický prvek a při určitých příležitostech by se nemělo objevit. Když sedí třeba manželka vládního činitele na konferenci nebo nějaké slavnostní události, tak by jí neměla být vidět kolena.
Myslíte, že na něco narážím? Vůbec ne, je to jen jeden z příkladů. O bontonu a oblékání v něm třeba někdy příště.
aby ženy mohly tančit tango, a na počátku dvacátých let začala sukně pomalu stoupat vzhůru. V roce 1925 se poprvé odhalilo ženské koleno, ale dlouho to nevydrželo a délka se vydala na opačnou cestu směrem dolů, pod kolena. Válečná móda přinesla délku kolem kolen, po válce došlo k velkému skoku. V roce 1947 nastoupil "new look" a vrátil délku do půli lýtek. Padesátá léta potom přišla se sukní těsně pod kolena a kolem kolen, zkrátka s délkami, které jsou velmi elegantní. Léta šedesátá minulého století - to byl veliký zlom, přímo revoluce v módě. Angličanka Mary Quantová přišla s minisukní a pořádně zamíchala módním světem. Je jen logické, že minidélky přivolaly jako kontrast maxidélky a kombinovaly se. 
kdy jsme s klidem mohli říci:Má sukně nad kolena, je moderní. Vždycky záleží na celkových proporcích a na vhodné kombinaci.