Nový druh v zoo – otužilý papoušek z hor Návštěvníci ostravské zoologické zahrady mají možnost vidět nový druh – středně velkého pestrého papouška alexandra čínského. Skupina těchto otužilých papoušků z hor obývá upravenou voliéru, ve které byli dříve k vidění výři velcí. Nová expozice se nachází u Voliér ptáků Tibetu a Číny nedaleko vstupu do zoo.
Alexandr čínský (Psittacula derbiana) patří k nejpestřeji zbarveným alexandrům. Dospělý samec a samička jsou snadno rozlišitelní díky odlišnému zbarvení zobáku (samci mají červenou horní část zobáku, samice černou) i odlišnému opeření. Mladí jedinci nejsou tak pestří. Vyskytuje se pouze v horách s vlhkými stálezelenými lesy v Tibetu a v Číně (provincie Sečuán a Jün-nan) a v indických státech Arunáčalpradéš a Ásám. Jeho biotopem jsou jehličnaté a smíšené lesy, porosty rododendronů i kulturní krajina v nadmořských výškách 1 250 až 4 000 m. Živí se hlavně semeny stromů, různými bobulemi, ale zalétá i na pole s obilím a kukuřicí a do ovocných sadů. Hnízdí ve stromových dutinách. Samice snáší obvykle 2-4 vejce a mláďata se líhnou po inkubační době 23 dní a plně opeření jsou po 8 až 9 týdnech. V Červeném seznamu ohrožených druhů je tento otužilý pestrý papoušek zařazen v kategorii blízko ohrožení (Near Threatened), a to především kvůli kácení starých stromů, které jsou důležité pro jejich hnízdění, a kvůli pytláctví a nelegálnímu obchodu s volně žijícími zvířaty.
V evropských chovech se jedná o méně obvyklého papouška. Chovná skupina v Zoo Ostrava čítá momentálně 12 jedinců, ale měla by se ještě navyšovat až na 20 ptáků. Nová expozice v areálu zoo je situována do míst, kde jsou k vidění i další zástupci fauny i flory Číny a navazuje na Voliéry ptáků Tibetu a Číny, výběh jelenů milu, Čínskou zahradu a bohaté porosty rododendronů. Úpravami původní voliéry nevzniklo jen expoziční zařízení, ale byly zde vybudovány i hnízdní prostory, takže papoušci by se zde měli také rozmnožovat. To ale může nastat nejdříve za dva až tři roky, jelikož se zatím jedná o mladé nedospělé jedince.
Výři velcí byli přestěhováni do jedné z voliér sov nedaleko expozice Čitván.
* * * Včelí stezka v Zoo
Ostravská zoologická zahrada se opět zapojila do ankety Dřevěná stavba roku. Do devátého ročníku přihlásila Včelí stezku, naučnou expozici prezentující interaktivní formou život včel a také jejich význam pro lidstvo. Vznikla v roce 2013 a najdete ji nedaleko expozice s domácími zvířaty Na statku u voliér dravců. Včelí stezka sestává z několika informačních panelů i z ukázek různých typů včelích úlů (od toho nejjednoduššího až po ten nejmodernější). Nechybí ani odpočinková místa, altánek či stylová lavička. Součástí je i výsadba nektarodárných květin a keřů.
Včely jsou lidmi vnímány hlavně jako producenti medu a vosku, příp. jako „obávané zvíře“ s žihadlem. Mají však nezastupitelný význam při opylování rostlin. V současnosti je alarmující úbytek tohoto nejznámějšího společenského nejen na území České republiky, ale také po celém světě. Mezi největší problémy včel v současné době patří nemoci, chemizace a intenzifikace v zemědělství a úbytek včelí pastvy vlivem zástavby a výsadby monokultur a také nepříznivé přírodní podmínky.
Smyslem Včelí stezky tak není jen prezentace tohoto nepostradatelného a obdivuhodného hmyzu, ale také motivace lidí, aby se zapojili společně s námi do ochrany včel, čmeláků i dalších opylovačů… Zájemci na místě najdou celou řadu námětů, jak mohou těmto živáčkům pomoci. Většina z nich je velmi jednoduchá a snadno proveditelná – „stačí“ například vysadit květinové záhony, nektarodárné keře nebo stromy, „postavit“ i jen skromný hmyzí příbytek v podobě navrtaného polínka a vyhnout se nadměrnému používání chemických látek při zahradničení. Velkou pomocí je také upřednostňování nákupu medu od místních včelařů…
Želvy Hamiltonovy jsou sladkovodní želvy, které jsou v zoologických zahradách poměrně vzácně k vidění. Z českých zoo sdružených v Unii českých a slovenských zoologických zahrad je chová jen ostravská zoo. Ještě vzácněji se v lidské péči rozmnožují. O to více si v Ostravě cení prvních vylíhnutých mláďat.
Ostravská zoologická zahrada chová tyto vzácné želvy od roku 2010 v chovatelsko-expozičním celku Čitván. Čtyři mladí jedinci (dva samci a dvě samice) se spolu s několika rybími obyvateli zabydleli v centrální vyhlídce v jedné ze dvou velkých nádrží – v akváriu o objemu 8000 litrů s názvem Kali Gandaki – dravá řeka. V současné době jsou zde k vidění dva dospělí samci. Samice a mláďata pobývají v chovatelském zázemí. Ne proto, že by zde samice o mláďata pečovaly, ale odchov byl poněkud náročnější a vyžadoval určité promyšlené přesuny dospělých zvířat.
Řadu let v Ostravě čekali, až se želvy, které postupně dospívaly, začnou rozmnožovat. „Poslední rok dva jsme již vejce očekávali. Nakonec jsme vyzkoušeli doporučení pana Prokopa, který je zkušeným a úspěšným chovatelem tohoto druhu želv. Dospělé jedince přemisťuje, připouští a nechává vyklást odděleně. V červnu loňského roku byly tedy všechny želvy přemístěny z Čitvánu do zázemí. Důvodem k přemístění bylo i to, že v té době byly do expozičního akvária přidány nové ryby, vzácní a ohrožení mahsíři, kteří byli ještě malí a želvy je začaly lovit. V zázemí byly všechny čtyři želvy nějakou dobu pospolu, v říjnu byli samci vráceni zpět na Čitván (mezitím i mahsíři dorostli) a samice zůstaly v zázemí. Do připraveného kladiště tvořeného vlhkým pískem a listím nakonec zahrabala vejce pouze jedna ze samic. Bylo to 17. října a snůška čítala celkem 13 vajec,“ popisuje situaci chovatelka Vanda Sittová.
Vejce byla odebrána do líhně a rozdělena do dvou skupin. U želv je známo, že teplota okolí ovlivní, jakého pohlaví budou vyklubané želvičky. Šest vajec bylo tedy inkubováno při vyšší teplotě tzv. na samice, sedm při nižší teplotě na samce. V první půlce prosince se v teplejší líhni vylíhly dvě samičky, tři vejce byla neoplozená a v jednom bylo mrtvé mládě. Den před Štědrým dnem se pak v chladnější líhni vyklubali tři samci, tři vejce byla neoplozená a v jednom bylo mrtvé mládě. Začátkem ledna uhynula jedna ze samiček, takže konečný počet přeživších mláďat je prozatím jedna samička a tři samečci. Tato mláďata se zdají být v pořádku, stále zůstávají v zázemí a chovatelé již věří, že se je podaří úspěšně odchovat.
Želva Hamiltonova (Geoclemys hamiltonii) je středně velká sladkovodní želva obývající vody indického subkontinentu – její výskyt byl zaznamenán ve východním Pákistánu přes povodí řek Indus, Ganga a Brahmaputra v severní Indii až po Bangladéš na severovýchodě. Tento výborný plavec s velmi silnými čelistmi se živí měkkýši, vodním hmyzem, kraby a menšími rybami, ale nepohrdne ani rostlinnou potravou. V Červeném seznamu IUCN je želva Hamiltonova vedena jako zranitelný druh a od roku 1975 ji chrání úmluva CITES. Přesné počty v přírodě nejsou známy, každopádně patří mezi nejméně početný druh sladkovodních želv ve zmíněných oblastech. Mezi hlavní příčiny ohrožení patří nelegální obchod (pro maso, využití ve farmaceutickém průmyslu, chov), degradace přirozeného prostředí (přeměna v rýžová pole, urbanizace, znečišťování vod, úprava říčních koryt a odvodňování) a v neposlední řadě i rybolov.
V Evropě je želva Hamiltonova chována v deseti zoologických zahradách a celková populace čítá necelých 70 jedinců. Odchovy mláďat se však daří zatím pouze ve třech zoo – v německém Lipsku, nizozemském Emmenu a v Ostravě.
.JPG)
patří k nejpestřeji zbarveným alexandrům. Dospělý samec a samička jsou snadno rozlišitelní díky odlišnému zbarvení zobáku (samci mají červenou horní část zobáku, samice černou) i odlišnému opeření. Mladí jedinci nejsou tak pestří. Vyskytuje se pouze v horách s vlhkými stálezelenými lesy v Tibetu a v Číně (provincie Sečuán a Jün-nan) a v indických státech Arunáčalpradéš a Ásám. Jeho biotopem jsou jehličnaté a smíšené lesy, porosty rododendronů i kulturní krajina v nadmořských výškách 1 250 až 4 000 m. Živí se hlavně semeny stromů, různými bobulemi, ale zalétá i na pole s obilím a kukuřicí a do ovocných sadů. Hnízdí ve stromových dutinách. Samice snáší obvykle 2-4 vejce a mláďata se líhnou po inkubační době 23 dní a plně opeření jsou po 8 až 9 týdnech. V Červeném seznamu ohrožených druhů je tento otužilý pestrý papoušek zařazen v kategorii blízko ohrožení (Near Threatened), a to především kvůli kácení starých stromů, které jsou důležité pro jejich hnízdění, a kvůli pytláctví a nelegálnímu obchodu s volně žijícími zvířaty. 
Včelí stezka v Zoo
.jpg)
