Dozvěděl jsem se od Miloslava Šimka, že pojedeme do Spolkové republiky Německo. Končila osmdesátá léta a já stále nemohl uvěřit, že spatřím svět za „železnou oponou“. Před odjezdem jsem se pilně učil německé věty a slovíčka. V divadle Semafor jsem Jirku Krampola a Slávka Šimka zdravil Guten Tag a pronášel jsem naučené věty – Wer salt A, muss auch B sagen – a jiné užitečné průpovídky. Madlenky, žena našeho šéfa Slávka Šimka, mě prosila, abych se zeptal, kolik stojí v Německu taková ta velká lednička. Slíbil jsem jí to.