Zmatek v hlavě
Nedávno jsem zde popsal své obavy ohledně vývoje lidských schopností (Kam kráčíš lidstvo ) a poté se pochlubil jak ve své mysli prosazuji positivní myšlení. V poslední době obojí doznalo prudkých změn, lidově bych řekl dostalo na frak.
V důsledku způsobu řešení uprchlické krize elitou Evropy, sestěhovanou do Bruselu jsem začal pochybovat nejen o jejich schopnostech, ale přímo o jejich duševní způsobilosti.
V důsledku již uvedeného pozitivního myšlení jsem proto vyhledával zprávy o úspěších lidstva v poslední době a narazil jsem na článek o mimořádných výkonech v Německu. Psali tam, že tam mají kravku, která sama dokázala za pár měsíců zorat celou Evropu a i poté se odmítá nechat vypřáhnout. Radost mně překazila manželka sdělením, že jde zřejmě o ironii.
Snažil jsem se proto alespoň zpochybnit ty negativní zprávy o uprchlících, třeba o těch znásilněních. Vzpomenul jsem si na hlášení radia Jerevan, kde říkali, že je přímo vědecky dokázáno, že chlapík se staženými kalhotami běží 2x pomaleji, než žena z vykasanou sukní.
A mám to, znásilnění jsou pomluvy. Ale pak jsem si vzpomněl, že na našich dovolených v zemích uprchlíků jsem muže v kalhotách skoro neviděl, měli takové hábity, dole podobné spíše sukním a měl jsem po radosti.
Než jsem se z toho vzpamatoval, přiletěl sem čínský prezident a zase chaos, zmatek, nežádoucí to jevy pro pozitivní myšlení. To chce řád a proto jsem vymyslel, že by pro takové návštěvy měly platit způsoby praktikované většinou lidí. Když k nám pozveme návštěvu, tak ji uvítáme a pohostíme a souseda nenapadne na naše hosty pustit a poštvat své psy. Ale vždyť už to tady bylo, pamatuji, když jeden prezident pozval přímo představitele tibetské vlajky, tak mu před nosem jiní nemávali čínskou.
Když jsem se chlubil, jak jsem to vymyslel, byl jsem poučen, že tady jde o lidská práva a to jde všechno stranou i slušnost. Dříve, než jsem to pochopil, hlásili v televizi, že ta zrůda z Norska co připravila o život 70 nevinných dětí a dostala za to bejvák, s TV, PC, internetem a ještě knihovnu a tělocvičnu si postěžovala, že se cítí poškozená a dostal finanční odškodnění.
Pochopil jsem, že taková lidská práva nikdy nepochopím, já bych mu dal jediné-provaz.
Ten provaz by dostal i v Číně, kde ho ve zvláštních případech dávají pro výstrahu i těm největším zlodějům a korupčníkům. Možná i tím docílili toho, že se všechno nerozkradlo, a že zbyla spousta prachů, včetně těch na půjčování zadlužené u nich Americe. A pak to podle toho vypadá, ve Washingtonu pošle americký prezident i děti, aby ho vítali a při tom je tam tolik Číňanů, vždyť každým rokem tam Čína platí stipendium na nejdražších US univerzitách 20 tisícům Číňanů, v Anglii ho vozí královna ve zlatém kočáře po Londýně a tak to nadávání zůstává na nás. Zejména na té legrační dvojici, na těch dvou nulách. Píšu nuly, protože ono se O (ó) píše jako nula, ale přesněji jsou to dvě o, od o-jako opilec a o- jako ospalec.
Ten boj za ochranu Číňanů a Tibeťanů, tedy jejich práva je náročný, napadlo mě, že by si mohli natrénovat na něčem jednodušším. Nakonec o těch Tibeťanech skoro nic nevím, jen jsem viděl nějaký dokument, jak meditují a točí nějakým kafemlejnkem, a nestěžují si.
Zato z TV opakovaného hlášení s prosbami o pomoc vím, že každé desáté dítě u nás nemá na školní obědy, a že tím strádá. A tak mě napadlo, že by mohli začít zde, ale pak jsem ten nápad odvrhnul, oni by těm našim dětem mohli opatřit ty kafemlejnky. Vždyť jsou to popletové, zejména ten jeden a zejména po procitnutí.
Popsal jsem ten můj zmatek v hlavě, jak mi spousta věcí připadá jako velký cirkus, ale v dnešní době je asi nejdůležitější, že show mast go on, jen se obávám, zda na konci bude HAPPY END (pro většinu) .
