Střípky z mocnářství
vám nabízíme neučesaně a na přeskáčku. Kyvadlo odporu k Rakousku se už přesunulo na opačnou stranu, a tak i ty střípky jsou spíše vlídné a úsměvné…
Sissi podivná (1)
Ta zvláštní a velmi podivná, ale i krásná žena se narodila na Štědrý den, přesněji spíše v noci, skoro ve 23 hodin roku 1837. Podle tradice jsou takové děti šťastné. Zda to platilo i o Alžbětě, dceři Maxmiliána Josefa z Wittelsbachu na Ludwigstrasse a jeho ženy Marie Luisy (sestry císařovny Žofie), posuďte sami.
Prožila šťastné dětství a mládí. Její rodný palác v Mnichově patřil k nejkrásnějším ve městě, z okna mohla sledovat krásné hory na obzoru. Narodila se do rodiny demokraticky smýšlejícího šlechtice, který si příliš nepotrpěl na oficiální protokol. Podle toho vypadala i výchova mladé Alžběty. Její přirozená inteligence nebyla příliš šlechtěná, málo se orientovala v historii, její francouzština byla velmi ledabylá. V patnácti prožila romantickou, ale i tragickou lásku. Její obdivovaný zemřel.
Než začnu vyprávět příběh budoucí císařovny, rád bych čtenářům předeslal, že budu vycházet spíše z názoru loajálního rakouského úředníka. Mluvila se mnou miloučce, krátce, nikoli nezpůsobně; shledal jsem ji ošklivou, starou, hubenou jak tříska a špatně oblečenou a měl jsem dojem, že mám před sebou nikoli blázna, ale šílence. Takhle vzpomínal rakouský konzul na Korfu po setkání s 48letou Alžbětou v roce 1885.
Ale k příběhu budoucí císařovny. Sestry Žofie a Marie Luisa uvažovaly o spojení bratrance a sestřenice už dříve, ale pro císaře byla vyhlédnuta Alžbětina starší sestra Helena. Nebudu rozvádět detaily. Zdá se, že mladinká Alžběta císaře okouzlila svou bezprostředností a krásou. Mladý císař přišel požádat o její ruku v bílé uniformě. Kdo by nemohl milovat takového muže (?) prohlásila prý patnáctiletá Alžběta a v dubnu 1854 se konala svatba. František Josef byl jeden z mála Habsburků, který si svou nevěstu vybral opravdu sám. Idylka ovšem dlouho nevydržela. Na dvoře nebylo tajemstvím, že manželství bylo plně konzumováno až o třetí noci novomanželů. A vztah nevěsta – tchyně (která byla současně i tetou nevěsty) nebyl dobrý od počátku.
„Já procitla jsem ve vězení, na rukou řetězů mám tíž.
Má touha roste k zešílení. Proč, volnosti, se odvracíš?“
To si napsala nevěsta dva týdny po svatbě.
Mám císaře tak ráda! Jen kdyby nebyl císař… psala své matce brzy po svatbě.
Vedle systematicky vzdělávaného císaře asi opravdu působila jeho žena trochu nevzdělaně, i proto tchýně Žofie trvala na výrazném dovzdělání císařovny. Její nesporná krása a přirozená inteligence nemohly zakrýt občasné nedostatky ve vzdělání a naprostou neznalost oficiálního protokolu. Taneční neobratnost při dvorních plesech (v náruči skvěle tančícího císaře), to už byly patrně jenom drobnosti, ale drobnosti nepříjemné.
Jako už tolikrát jindy a jinde, potkaly se tady v manželství dva skoro jednoznačné protipóĺy. Trochu kožený celoživotní úředník, uhlazený, vzdělaný, znalý protokolu a krásný a jiskřivý živel, který se nechtěl nechat zakovat do zlaté klícky.
Jak tu mám toužit po jaru,
když mi schází slunce, které doma svítí,
a toužím po březích Isaru.
Toužím po temných kmenech stromů,
toužím po zelené vodě, jež se v řece pění.
Její vzdálené šumění mě volá domů
a tiše zpívá do mého večerního snění.
* * *
Zobrazit všechny články autora