Doba, krajina, rodina
Nově vydaná publikace o Marie Magdaléně Novotné-Čudové, babičce Boženy Němcové
S vročením 2010 vyšla v nakladatelství OFTIS Ústí nad Orlicí 160stránková publikace východočeského historika Jaroslava Šůly „Marie Magdaléna Novotná-Čudová“ s podtitulem Doba, krajina, rodina, doprovázená ilustracemi sedloňovské výtvarnice Jarmily Haldové.
Tento projekt, vzniklý s finanční pomocí Královéhradeckého kraje, je objevný, podložený důkladným studiem historických i soudobých materiálů. Třeba v úvodu autor píše, že „veršující literát Milan Uhde, který si získal pozornost čtenářů svou devótní ódou na Klementa Gottwalda, nazvanou Památce soudruha Gottwalda, zaperlil po letech opět“ a připomíná jeho článek, uveřejněný 1993 v Telegrafu pod názvem „Přání na začátku školního roku“. V něm mj. píše, že není vůbec v pořádku, že patnáctiletí mají za povinnou četbu Babičku Boženy Němcové… Citát pak komentuje Šůla slovy: „Tolik názor spisovatele, jemuž jeho přesvědčení nebereme, i když s ním nesouhlasíme. Zdá se ale, že široká obec českých čtenářů je jiného názoru.“
Čtenář, znalý této problematiky, může – třeba v ruce s Knížkou o Babičce autora Václava Černého (vydalo Škvoreckého nakladatelství Sixty-Eight Publisher 1982) - sledovat Šůlovy kritické komentáře k daným pramenům – a je jich tu uvedeno v první kapitole Dosavadní stav poznání hodně. Cílem je pak – vyjádřeno slovy autorovými – podat pokud možno reálný obraz životního běhu Marie Magdalény Novotné-Čudové, zasazený do širšího rámce doby a regionu, na základě dosavadní literatury i archivního studia (ostatně na konci je 31stránkový poznámkový aparát a soupis pramenů a literatury). A to se autorovi podařilo v sedmi kapitolách, navíc shrnutých závěrem na pěti stránkách textu s názvem Česká žena z podorlického kraje.
Buďme názorní a volně citujme Jaroslava Šulu z této práce badatelsky vskutku přínosné: Rozdílné až rozporuplné názory na hodnocení Babičky jsou rovněž ovlivněny tím, že se rozšiřují poznatky o době, ve které žila a tvořila Božena Němcová, ale i o skutečném životě Marie Magdalény Novotné-Čudové. Poznatky se neustále rozhojňují a upřesňují a tento proces stále ještě není ukončen, i když si to někteří autoři nedokáží přiznat...
Jaká byla Marie Magdaléna Novotná-Čudová, čím se vyznačovala a proslavila? Narodila se do početné rodiny, v době po dočasném ukončení válečných konfliktů dvou sousedních států, Rakouska a Pruska, v době, kdy v regionu byla prakticky dokončena násilná rekatolizace a do podhorských městeček a vesnic přicházely první převratné státní reformy.
Prožívala mládí jako chudé děvče, v bídě a jistě i o hladu, zamilované děvče neznalo překážky a na cestě za láskou bylo schopno i opustit svůj domov a žít v cizině. Ta se k ní chovala dosti macešsky, bohatství jí nenabídla. Devětkrát rodila, pochovávala některé své malé děti a nakonec v pětatřiceti letech i svého muže, s kterým prožila osobně šťastné, ale nečetné roky. Její stáří nebylo idylické, bylo poznamenáno dalším putováním do ciziny a novými starostmi o nejmladší dceru a její děti pak zakotvily v jinonárodním prostředí. Jako 70letá, smířená s Bohem, opouští své blízké, když splnila úkol, který jí byl určen. Osud jí nedopřál spočinout v rodné zemi, po mnoha bolestech a strázních zesnula tiše v chudobě a na dlouhá léta v zapomnění.
Samozřejmě každého napadne: Jak to bylo s babičkou v Babičce?
Příklad první citujeme z Babičky:
Dřevěná škatulka, v ní pět šňůrek granátů, na nich pak zavěšený stříbrný peníz s podobiznou Josefa císaře a Marie Terezie. Když tu škatulku otevřela, a ona to vždy udělala, kdy ji děti žádaly, říkávala: „Vidíte, milé děti, ty granáty dal mi nebožtík váš dědeček k svatbě a ten tolar dostala jsem od Josefa císaře vlastnoručně. To byl hodný pán, pánbůh mu dej věčnou slávu! A skutečnost: Vyprávěnka se zdá být velice realistická, působivá a pravdivá, i když není přesně datovaná. Jenže v době, kdy babička – tehdy svobodná - měla od Josefa II. dostat tolar, v žádné mincovně habsburské říše se nerazily tolary ani jiné mincovní nominály s dvojportrétem Marie Terezie a jejího syna Josefa II. Motivu císaře, obdarovávajícího poddaného pamětním penízem, použila Němcová zřejmě podle knížky moravského buditele Tomáše Fryčaje, která vyšla 1807.
Příklad druhý:
Scénu s babiččinou smrtí každý zná z knížky Babička – Barunka zatlačila jí oči (to v Ratibořicích) a paní kněžna (taky v Ratibořicích) třetí den ráno, když se pohřební průvod ubíral okolo zámku, rozhrnula těžké záclony u okna, a jak dlouho bylo průvod vidět, tak dlouho smutný zrak její ho provázel, až pak záclonu spustíc a hluboce si vzdechnouc zašeptala: „Šťastná to žena!“ A skutečnost:? Magdalena Novotná, vdova po nádeníku, zemřela 27. března 1841 ve tři hodiny zrána na ochrnutí plic ve Vídni u Fräntzlů, kde se starala o tři svoje vnoučata. Pohřeb se konal o dva dny později na matzleinsdorfském hřbitově nákladem pohřebního bratrstva Floriánského sdružení lásky a pomoci. Tchyně (tedy „naše babička“), která měla u svého zetě „plné zaopatření“, nenechala po sobě žádný majetek. Mimo skromné oblečení, v kterém byla ostatně pochována, nic prý nevlastnila. A „naše“ paní kněžna, nebo chcete-li rozená Prinzessin Katharina Friederike Wilhelmine Benigna von Kurland? Ta zemřela už 29. listopadu 1839 taky ve Vídni. Jaroslav Šůla pak dodává: Je samozřejmé, že se obě ženy ve Vídni nikdy nesetkaly a zcela určitě o sobě ani nevěděly. A tak můžeme pokračovat.
Ilustrátorka této práce Jarmila Haldová vytvořila v letech 1979-2006 pro potěchu svou i svých malých dětí líbezné figurky některých postav z Babičky. Postupně tak vznikl soubor, který když splnil svůj účel, byl uložen v sedloňovské Pamětní síni Jarmily Haldové, nu a tady v této publikaci ho můžeme vidět i my.
P. S. Příjmení Čuda je nejenom v olešnických matrikách, ale taky v Kladsku psáno Tschuda, a tak na svatebním zápisu z 5. února 1792 „naší“ babičky, rozené Čudové, je její příjmení v německé podobě.