„Psát mne strašně baví,“ říká spisovatelka Irena Fuchsová

aneb netradiční literární soutěž veřejné knihovny města Frenštátu pod Radhoštěm na dokončení povídky s otevřeným koncem.

Literární soutěže mívají nejrůznější podobu. Zpravidla se tvůrcům ponechává určitá volnost ve výběru námětu a způsobu zpracování, pak se nezřídka objeví literární dílko, které překvapí svou neotřelostí, originalitou, stavbou příběhu a jeho vyvrcholením.

Literární soutěž, kterou v prvém měsíci roku 2010 pro návštěvníky, čtenáře a literární tvůrce vyhlásila Městská knihovna ve Frenštátě pod Radhoštěm, tentokrát vyšla z poněkud jiného principu.
Zkušená autorka Irena Fuchsová nabídla soutěžícím k dotvoření povídku Když jablko spadne.

Námět příběhu čerpá za současnosti, charakterizované poměrně snadným utvářením vztahů i jejich na prvý pohled stejně snadným ukončením. Přece jen v této hře lásky a nelásky jde o víc. Dívka Jolana, zklamaná nevydařeným manželstvím, nakonec zůstane sama se synem. Vše se vyvíjí na prvý pohled zdárně, ale jen do okamžiku synova dospívání. Tady dochází v chlapcově chování k zásadnímu zvratu.

V tomto okamžiku svěřuje autorka dokončení povídky literárním tvůrcům.

Podařilo se jim uchopit zaklínadlo o jablku, které nespadne daleko od stromu za správný konec? Dokázali se autoři vcítit do životní situace matky Jolany a jejího dospívajícího syna Vlastíka a dokončit příběh v duchu, který spisovatelka nastínila?

Autorka připravila soutěžícím, ať záměrně či nechtěně, malou léčku. A je potřeba popravdě uvést, že většina z nich (soutěžícími byly jen ženy) do ní padla. Nespolehlivý manžel Dominik je totiž vykreslen – a to po právu, jak to děj příběhu vyžaduje – v barvách více než černých. To zřejmě ovlivnilo soutěžící do té míry, že chlapcovo zakolísání popsali stejně odtažitě – alkohol, drogy, nespolehlivost v jednání, čachry s penězi a podobně. Jen některé soutěžící se dokázaly přenést přes toto magické rozhraní a naznačily i jinou variantu chlapcova jednání, neboť jablko může padnout i na příznivější stranu stromu. Syn Vlastík, dospívající v neúplné rodině, plný pochybností, nejistot a hledání, coby ono pověstné jablko, které nepadá daleko od stromu, mohl padnout také na matčinu - tu lepší – stranu a posléze nalézt v rodině s nevlastním otcem ono štěstí, po kterém všichni toužíme.

Je v příbězích lítost, zklamání i láska. Většina koncovek měla šťastné vyústění, ostatně tak se to dnes žádá.

Porota ve složení RNDr. Milada Gajdošíková, Mgr. Jiřina Jurková, Mgr. Eva Blažková, Jana Staníková a Richard Sobotka pečlivě pročetla všechny zaslané soutěžní práce, důkladně je prodiskutovala a posoudila. A rozhodla udělit čestné uznání Dajaně Zápalkové, Vlastě Rýparové a Anně Darníkové.

Nejvyšší ocenění v této netradiční literární soutěži získala Lenka Pohlová z Jeseníku, která velmi dobře pochopila ideu rozehraného příběhu a literárně jej skvěle dotvořila.

„Lenka Pohlová a Anna Darniková byly i mými favoritkami,“ uvedla spisovatelka Irena Fuchsová. „Anna Darniková je vynikající detektivkářka, má ve svém dokončení povídky dotažený doslova každý detail. Prostě vynikající! Příběh Když jablko spadne bude s mou koncovkou, a také s oběma vítěznými, uveden v povídkové knížce Když na poště straší, která vyjde na podzim tohoto roku.“

Spisovatelka Irena Fuchsová pochází z Kolína. Pracuje u divadla. Denně píše fejetony, povídky, romány. Kromě čtyřiadvaceti vydaných knížek napsala pro různé časopisy také spoustu povídek a fejetonů.

„Mám k severní Moravě velmi blízký vztah,“ řekla. „Jako bych se tady narodila. Určitě sem trochu patřím, protože od roku 1995 jezdím do lázní Klimkovic, ve Vendryni mám nakladatele a na besedy mne nejvíc zvou právě ze severní Moravy. Dokonce mi napadlo, že až jednou budu šťastná vdova, tak se sem přestěhuji.“

K psaní přivedlo Irenu Fuchsovou určitě i to, že od svých šesti let půjčovala ve veřejné knihovně pro svého otce knihy a všechny je přečetla.

„Čtenáři se mne ptají, kde hledám náměty. Mně stačí poslouchat a nasávat, někdy doslova jen odezírat, pak vše pospojovat. Vždyť co člověk, to jsou desítky příběhů, tragédií, radostí a osudů. Mně stačí je sbírat a pospojovat. Každý z mých příběhů se určitě někde stal, nebo stane, nebo se právě děje. Já si nemusím nic vymýšlet. Když sedám k počítači, tak vím přesně, co chci napsat. Mám příběh vymyšlený, hotový. Prostě ho jen přepíšu. Píšu denně, mne to strašně baví. Mám z psaní radost. A radost i z toho, že psaním něco sdělím i čtenářům.“

Vítězka literární soutěže Lenka Pohlová přijela do Frenštátu pod Radhoštěm na vyhodnocení až z Jeseníku. „Pracuji jako technik pro pokládku podlahových krytin,“ řekla. „Kromě toho i literárně tvořím. V prosinci 2009 jsem zvítězila v soutěži česko-polského projektu Na křídlech múzy, kde jsem se ve své kategorii umístila na 1. místě, příspěvky budou letos na jaře zpracovány také knižně. Kromě toho průběžně tisknu povídky v časopisech a články do novin. Z ocenění ve Frenštátě pod Radhoštěm mám velkou radost.“

Knihovna města Frenštátu pod Radhoštěm úspěšně pokračuje ve vyhlašování literárních soutěží pro mládež i pro dospělé. Přitom hledá vždy nový námět a nový způsob zpracování literárních příspěvků. Podněcuje k literární tvorbě dospělé, ale především mládež a studenty a takto jim otevírá pomyslné okno k poznávání světa, poznávání svého města, poznávání lidí a konečně i poznávání sebe samého. Bezesporu má takové počínání smysl, neboť kromě radosti z vlastní tvorby poskytuje tvůrcům – mladým i dospělým – určitý způsob smysluplné seberealizace.

Za počin s vyhlášením této ojedinělé literární soutěže, těch předchozích i těch, které budou následovat, je potřeba vyslovit poděkování ředitelce frenštátské Městské knihovny - paní Mgr. Martině Burianové. A ovšemže také všem ostatním pracovníkům této knihovny. A také vyslovit poděkování za podporu představitelům města Frenštátu pod Radhoštěm.

Výsledky literární soutěže byly vyhlášeny 27. 1. 2010 v literární kavárně Magnolia Městské knihovny Frenštát pod Radhoštěm.

Richard Sobotka

Foto R. Sobotka: Spisovatelka Irena Fuchsová (vpravo) a vítězka literární soutěže Lenka Pohlová z Jeseníku.