Přestože jsou v seniorském věku, jsou hraví téměř jako kluci a všechny spojuje nevšední koníček: staré, ale plně funkční motocykly. A protože se občas chtějí pochlubit i veřejnosti, mají za sebou nejednu výstavu svých nablýskaných unikátů.
„Zatím poslední jsme udělali v říjnu v zámeckém altánu v Třebovicích,“ říká Radomír Stibor, vedoucí realizačního týmu z Českého klubu historických motocyklů Ostrava. „Tam jsme vystavili čtyřiadvacet exponátů československé výroby, ovšem kromě značek JAWA a ČZ, kterým jsme se věnovali už v minulosti. Některé z modelů byly v malých dílnách vyrobeny třeba jen v několika málo kusech a dochoval se jediný - takže vyjádřit finanční hodnotu takového stroje se vlastně ani nedá,“ dodává Radomír Stibor, který sám vlastní patnáct historických motorek, z toho čtyři pojízdné.
Na celé severní Moravě je podobných klubů jenom pět. Ten ostravský letos slaví desetileté jubileum svého založení a má šedesát členů. Jako první z východní Evropy byl přijat do The Vintage Motor Cycle Club, který sdružuje 1400 fandů a majitelů historických motocyklů celého světa. „Takový koníček, sahající až do dob CK Rakouska-Uherska, je srdeční záležitostí,“ vysvětluje kolega Břetislav Prášek „Dokonce se traduje, že motorkář s old timerem při havárii zásadně lehá pod motorku - vlastním tělem ji chrání. Ale je to koníček čím dál obtížnější. Zruční řemeslníci, kteří se v něm vyznají, mají dnes sedmdesát i více let a součástky jsou dražší a dražší.“
Že je tento koníček náročný na finance, tomu přitakává i Zdeněk Chyba, který vlastní nejstarší „kousek“ v klubu. Je z dílny Františka Poustka a na štítku má Královské Vinohrady Praha, 1922 - 1925. „V Národním technickém muzeu jsou pouze tři modely tohoto typu a v odborné literatuře se také uvádějí jenom tři. Ten můj je ale čtvrtý a mám ho od roku 1970, akorát jsem se s ním nikde nechlubil,“ uvádí Zdeněk Chyba. A co říká jeho koníčku manželka? „Respektuje ho a navíc už se na veteránech také vozila.“
Na silnici mohou historické motocykly buď s normální, nebo (většinou) s veteránskou „espézetkou“. Ovšem obdržet ji není nijak jednoduché: pro její udělení má komise při testování ještě přísnější požadavky a do posledního šroubku musí být všechno dobové. Na druhou stranu, když vás s takovou značkou zastaví policie, prý stačí jenom říci: „Není na prodej.“ Oni pak zasalutují a pustí vás dál.
Že je tento koníček náročný na finance, tomu přitakává i Zdeněk Chyba, který vlastní nejstarší „kousek“ v klubu. Je z dílny Františka Poustka a na štítku má Královské Vinohrady Praha, 1922 - 1925. „V Národním technickém muzeu jsou pouze tři modely tohoto typu a v odborné literatuře se také uvádějí jenom tři. Ten můj je ale čtvrtý a mám ho od roku 1970, akorát jsem se s ním nikde nechlubil,“ uvádí Zdeněk Chyba. A co říká jeho koníčku manželka? „Respektuje ho a navíc už se na veteránech také vozila.“