|
|
|
|
- Obor
s dlouhou tradicí
|
|
|
Umělecké
odlévání je oblast slévárenství s dlouhou tradicí,
jejíž význam se však začíná plně doceňovat a chápat
až v současné době. Umělecká litina sehrává
nezanedbatelnou roli ve vývoji techniky i výtvarné
tvorby. Umělecká litina stála také u zrodu průmyslového
designu a od svého vzniku měla velký význam pro
studium závislosti tvaru a pevnosti strojních součástí
a jako předchůdce ocelových konstrukcí ve
stavitelství a v architektuře.
Umělecká
litina byla také vždy prestižní záležitost podniku ČKD Blansko. Její tradice se zde datuje od počátku 19.
století, ale provoz hutě a hamru byl v Blansku zahájen
již v roce 1698.
|
|
|
|
|
Kov,
hamr a hrabě ze Salmu
|
|
|
Kovy, především železo, ovlivňují
po staletí život na Blanensku. V prvních desítkách
let po založení hutě, která se stala základem dnešního
velkého strojírenského podniku, se zde vyráběly
nejrůznější druhy kovaného železa. Po neustálém
rozšiřování sortimentu výroby se počátkem 19.
století staly blanenské železárny jedním z předních
podniků rakousko-uherské monarchie. Velkou měrou se o
rozvoj podniku zasloužil hrabě Hugo František ze
Salmu, který vedení společnosti převzal v roce 1807
od svého otce Karla Josefa. Obklopil se nejpovolanějšími
odborníky a v roce 1812 byla v Blansku uvedena do
provozu první kuplovna v českých zemích. Již předtím
v roce 1810 však získaly železárny tzv. tovární
privilegium a o rok později výlučné právo na
"odlévání velkých litinových rour nastojato".
Tehdejší přední rakousko-uherský slévárenský
odborník Ludwig Beck označil blanenské železárny za
vzorovou školu slévárenství a úřední zpráva z
roku 1851 tvrdí, že "...není v rakouské
monarchii žádný železářský závod, který by mohl
soutěžit s blanenskými železárnami v čistotě a kráse
litiny".
|
|
|
Lití
jako opravdové umění
|
|
|
Litina vstoupila do společenského užívání
jako nejrozsáhlejší a nejuniverzálnější kov.
Uplatnila se jako levná náhrada drahých kovů a pro
své vlastnosti vyhověla také náročným požadavkům
na odlévání uměleckých předmětů. Od počátku
19. století se už v Blansku neodlévalo pouze pro potřeby
průmyslu, ale vznikla zde nová tradice zvláštního
druhu umění - umělecké lití. A tak už v roce 1829
obeslaly blanenské železárny svými velkými litinovými
sochami i menšími plastikami Průmyslovou výstavu v
Praze a na 1. všeobecné rakouské živnostenské průmyslové
výstavě ve Vídni v roce 1835 byla umělecká díla z
Blanska ohodnocena zlatou medailí, kterou o čtyři
roky později na druhém ročníku obhájila.
|
|
|
Když
byl v první polovině 19. století zřízen v podniku
umělecký ateliér a byli najati výtvarníci a
architekti, stalo se umělecké lití nedílnou součástí
výrobního programu, jehož věhlas se rychle šířil.
Bohaté uplatnění našla umělecká litina při stavbě
lázeňských kolonád, při budování pomníků a památníků,
z Blanska pocházelo také například litinové oplocení
Hofburgu ve Vídni stejně jako kandelábry vídeňského
městského divadla a portály, mosty a kiosky v Prátru.
Velká socha klečícího anděla také doputovala v
roce 1863 z Blanska až do Nubijské pouště nedaleko
Chartůmu. Neodlévaly se však jen monumentální
plastiky. V blanenském ateliéru vzniklo také mnoho
menších ozdobných předmětů, například medailónů,
plaket, podnosů a talířů, z nichž nejznámější
je patrně tzv. Wimbledonská mísa, kterou na sklonku
17. století vytvořil norimberský cínař Kaspar
Ederlein a která je od roku 1884 udělována vítězce
dvouhry žen na tenisovém turnaji v londýnském
Wimbledonu. Že byla tato trofej vyrobena v Blansku, je
jisté, zda zde byl vyroben přímo originál, je dodnes
předmětem sporů. Ke svému vrcholu dospěla produkce
umělecké litiny na konci 19. století, kdy se začal
silně uplatňovat nový výtvarný směr secese.
|
|
|
Od
megalomanských soch k lucernám
|
|
|
Po druhé světové válce zaznamenalo
umělecké lití v Blansku citelný útlum, přesto však
ani tehdy nebylo zcela zastaveno. Vyráběly se především
drobné předměty suvenýrového charakteru především
pro potřeby podniku. Po roce 1948 vznikaly v ateliéru
monumentální sochy různých státníků, kteří našli
své místo na mnoha českých a slovenských náměstích.
|
|
|
Nová historie uměleckého lití v
Blansku se začala psát po roce 1989. Výroba se rychle
přeorientovala na potřeby trhu, takže dnes uměleckému
lití dominuje produkce pro vybavení městských mobiliářů.
Od ozdobných kašen a fontán přes točité schody s
velkým výběrem nejrůznějších zdobných prvků,
lavice, květinové stolky a zahradní vázy až po
repliky historických plynových luceren a sloupů, které
zdobí historické centrum v nejednom českém městě.
Rozšiřuje se stále výroba drobných dekorativních předmětů
a plastik (i těch velkých). Nezanedbatelná je ale také
spolupráce s památkáři na rekonstrukcích exponátů
a historického vybavení hradů a zámků.
|
|
|
Stále
živá historie
|
|
|
Umělecké lití je především ruční
práce stejně jako jiné druhy umění. Znamená to, že
i v dnešní supermoderní době zůstávají pracovní
postupy stejné, jako tomu bylo kdysi. Dochází jen k
určité modernizaci procesu tavení kovů. Stejné jako
před 300 lety jsou i materiály, ke kterým se "umělci"
vrátili po neúspěšných pokusech s materiály moderními.
|
|
|
O jeho potřebnosti tohoto oboru svědčí
i stále rostoucí poptávka po umělecké litině nejen
doma, ale i v zahraničí. Zatímco největší zakázkou
doma byla celková rekonstrukce náměstí ve Frýdku-Místku,
za hranice směřovala díla z blanenské slévárny například
do rakouského Bad Ischlu a odpadkovými koši se
nechala vybavit Brusel.
|
|
|
Vít
Koláček
|
|
|
| |