Tak přesně tohle býval název jedné oblíbené televizní soutěže pro děti v době mého dospívání. A přesně tenhle název mě napadl při psaní dnešní kapitoly jako nejvýstižnější.
Víte co to je když se řekne Máchův kraj?
Je to půvabné a romantické území, které má jádro zhruba mezi Mělníkem, Bezdězem, Českou Lípou a Úštěkem. V severní části dominují tmavé dvojvrcholy Bezdězů s blízkým Máchovým jezerem, zvaným v dobách básníkových Velkým rybníkem. Jsou zde desítky kaňonovitých údolí s modelovanými pískovcovými skalami i řada kuželovitých vrchů, vyčnívajících nad okolní krajinu. Především chráněná oblast Kokořínsko, která se nachází v jižní části tohoto okruhu se svými divokými skalnatými údolími a rázovitými lidovými stavbami je velmi přitažlivou oblastí pro české malíře a umělce již od devatenáctého století.
Máchův kraj nese jméno jednoho z největších českých moderních básníků, Karla Hynka Máchy (1810 1836). Lákala ho nejvíce krajina romantických pískovcových roklí na sever od Prahy. Poprvé se sem vypravil počátkem srpna 1832. Na cestu se vydal se svým přítelem Eduardem Hindlem. O putování se zachoval zápis v jeho deníku. Vyšli 1.srpna ve 4 hodiny ráno z Prahy, v pravé poledne dorazili do Mělníka, v šest večer byli na Kokoříně. V deníku čteme, jak silným dojmem krajina na Máchu zapůsobila. Tohoto roku také spatřil Mácha poprvé Bezděz a také Velký rybník u Doks (dnešní Máchovo jezero) V Máchově tvorbě, tak jako v umění romantismu vůbec, měla velkou roli krajina. Inspiračním zdrojem mu byly zříceniny hradů. Navštívil jich nejméně devadesát a mnohé z nich načrtl do svých zápisníků. Přespával na nádvoří hradních zřícenin a nechával se okouzlit romantickou krásou měsíční noci v krajině i lidovými zkazkami. Na svých toulkách se Mácha projevoval jako zdatný chodec, který si nelámal hlavu s noclehem, ani s délkou cesty. Nedělalo mu problémy urazit za den padesát či šedesát kilometrů a pak složit hlavu pod širou oblohu. Vedle Bezdězu a Velkého rybníka patřil Kokořínský důl (obrázek vlevo), k básníkovým nejoblíbenějším místům. Umístil sem děj svého románu Cikáni. Ale k této Máchově nejrozsáhlejší próze a také k básni Máj se vrátím až v příštím díle.
s blízkým Máchovým jezerem, zvaným v dobách básníkových Velkým rybníkem. Jsou zde desítky kaňonovitých údolí s modelovanými pískovcovými skalami i řada kuželovitých vrchů, vyčnívajících nad okolní krajinu. Především chráněná oblast Kokořínsko, která se nachází v jižní části tohoto okruhu se svými divokými skalnatými údolími a rázovitými lidovými stavbami je velmi přitažlivou oblastí pro české malíře a umělce již od devatenáctého století. 
Doks (dnešní Máchovo jezero) V Máchově tvorbě, tak jako v umění romantismu vůbec, měla velkou roli krajina. Inspiračním zdrojem mu byly zříceniny hradů. Navštívil jich nejméně devadesát a mnohé z nich načrtl do svých zápisníků. Přespával na nádvoří hradních zřícenin a nechával se okouzlit romantickou krásou měsíční noci v krajině i lidovými zkazkami. Na svých toulkách se Mácha projevoval jako zdatný chodec, který si nelámal hlavu s noclehem, ani s délkou cesty. Nedělalo mu problémy urazit za den padesát či šedesát kilometrů a pak složit hlavu pod širou oblohu. Vedle Bezdězu a Velkého rybníka patřil Kokořínský důl (obrázek vlevo), k básníkovým nejoblíbenějším místům. Umístil sem děj svého románu Cikáni. Ale k této Máchově nejrozsáhlejší próze a také k básni Máj se vrátím až v příštím díle.