„Ahoj, no ukaž se, ty ale vypadáš! Promiň, já vím, že je to moje vina, že jsem si tě nevšímala.“
Omlouvala jsem se a vysvětlovala vánoční hvězdě, proč je tak zanedbaná. Byla chudinka již dávno za zenitem své krásy.Vybledlá, vztahovala smutně ke mně svoje zaprášené větvičky s pokroucenými listy.
„Ha!! A co je tohle? Snad to nejsou mšice!“ Polilo mě horko viny. Měla jsem takový pocit studu, jako kdybych našla ve vlasech vlastního dítěte vši. Tak takhle tedy ne, takhle by to dál nešlo!
Celou zimu mě její nádherný keř naplňoval optimismem kdykoliv jsem se k ní přiblížila. Po několik měsíců to byla jediná skutečná osobnost v místnosti, nepřehlédnutelná, hrdá a vždy připravená rozdávat radost.
A já? Jako nevděčná potvora jsem jí musela připadat, když se poslední dobou dívala z okna pokoje do zahrádky a viděla, jak s nadšením poskakuji kolem sněženek, ladoněk, krokusků a fialek; maličkých, svěžích, kytičkových mláďátek, kdežto ona důstojně odkvétala bez povšimnutí.
„Ale holka, tak si to tak neber,“ povídám jí a vynáším na zahradu. „Takový už je život, dopřej mi ten jarní úlet. Však ta drobotina jen krátce zazáří, rychle odkvete, ale ty tu budeš dál. Já tě teď ošetřím, chvíli si odpočineš a na podzim, až všechny ostatní budou už bez šťávy, suché a nudné, zase jim ukážeš co je v tobě síly a krásy.“
Ve vánočním Bylináři jsem o své hvězdě již psala, popisovala jsem, jak postupuji, aby mi celou zimu krásně kvetla, a nejen to, ale aby vykvetla i další rok. Protože se článek setkal s ohlasem a několik lidí mi psalo, že to letos zkusí také, zmíním ještě jednou krátce, jak jsem nyní hvězdu ošetřila. Na první fotografii je vidět, jak již začíná ztrácet svůj glanc. Je proto nutné provést radikální řez. Chce to trochu se zatvrdit, protože i takto odkvétající, nadělá květina ještě mnoho parády. Zvláště ve svěží jarní zeleni, kde je zatím o výrazné barvy nouze.
Ale dnešní neochota sáhnout po nůžkách, by se později velmi vymstila. Květina by byla oslabená a v zimě by se z ní stalo koště. Na druhé fotografii má už po parádě.
Hromádka květů, letos napadená mšicí, neskončila jako obvykle na kompostu, ale zabalená v novinovém papíru shořela. Rostlinu jsem vyklepla z hrnku, důkladně otřepala zeminu a trochu zakrátila kořenový bal. Pak už došlo na přesazování. Na dno nového květináče jsem dala nejdřív vrstvu písku, jak jsem již jednou uváděla, hvězda má ráda nohy v suchu a písek je dobrá drenáž, pak kompost smíchaný s koňským hnojem. Ten mě zbaví starosti rostlinu přes léto každých 14 dnů přihnojovat, protože si na něm pochutnává postupně. Pak dostala důkladnou sprchu odstátou vodou, myslím, že to se jí velmi líbilo, zbavila se prachu, který na ní ulpěl za poslední měsíc, a mohla volně dýchat. Nakonec jsem jí přenesla do té části zahrady, kde máme stromy a postavila na lavičku pod jednu starou, košatou jabloň. Má tlusté větve, které hvězdě poskytnou polostín. Nechám jí už na zahradě, ale musím hlídat až do zmrzlíků noční teploty, kdyby hrozilo méně než pět nad nulou, poputuje kamarádka na verandu. V létě pak má své trvalé stanoviště na zápraží, na východní straně. Východní sluníčko má ráda a odpoledne si bude vyhřívat záda od teplého zdiva chalupy. No a to je asi tak všechno. Občas si k ní na tu lavičku přisednu a budeme se spolu dívat, jak kolem nás všechno kvete a budeme vědět, že vše má svůj čas.
Snad vám můj návod pomůže, jak docílit, aby Vaše vánoční hvězda byla celou zimu také tak krásná jako ta moje a aby Vám přinášela také tolik radosti. Věřte, že vím, o čem píši. V šerých, nevlídných, zimních dnech, kdy pohled z okna často přináší depresi, je takový pohled skrz červené květy vánoční hvězdy lékem proti smutku. Letos mi moje vánoční hvězda kvetla bez přestání plných pět měsíců. Pět měsíců radosti, kdykoliv jsem na ní pohlédla, a že jsem se po ní obracela často! Pět měsíců radosti. To už stojí za trochu péče a lásky - mám pocit, že ona mi jí dává mnohonásobně víc.
Ve vánočním Bylináři jsem o své hvězdě již psala, popisovala jsem, jak postupuji, aby mi celou zimu krásně kvetla, a nejen to, ale aby vykvetla i další rok. Protože se článek setkal s ohlasem a několik lidí mi psalo, že to letos zkusí také, zmíním ještě jednou krátce, jak jsem nyní hvězdu ošetřila. Na první fotografii je vidět, jak již začíná ztrácet svůj glanc. Je proto nutné provést radikální řez. Chce to trochu se zatvrdit, protože i takto odkvétající, nadělá květina ještě mnoho parády. Zvláště ve svěží jarní zeleni, kde je zatím o výrazné barvy nouze.
Hromádka květů, letos napadená mšicí, neskončila jako obvykle na kompostu, ale zabalená v novinovém papíru shořela. Rostlinu jsem vyklepla z hrnku, důkladně otřepala zeminu a trochu zakrátila kořenový bal. Pak už došlo na přesazování. Na dno nového květináče jsem dala nejdřív vrstvu písku, jak jsem již jednou uváděla, hvězda má ráda nohy v suchu a písek je dobrá drenáž, pak kompost smíchaný s koňským hnojem. Ten mě zbaví starosti rostlinu přes léto každých 14 dnů přihnojovat, protože si na něm pochutnává postupně. Pak dostala důkladnou sprchu odstátou vodou, myslím, že to se jí velmi líbilo, zbavila se prachu, který na ní ulpěl za poslední měsíc, a mohla volně dýchat. Nakonec jsem jí přenesla do té části zahrady, kde máme stromy a postavila na lavičku pod jednu starou, košatou jabloň. Má tlusté větve, které hvězdě poskytnou 
polostín. Nechám jí už na zahradě, ale musím hlídat až do zmrzlíků noční teploty, kdyby hrozilo méně než pět nad nulou, poputuje kamarádka na verandu. V létě pak má své trvalé stanoviště na zápraží, na východní straně. Východní sluníčko má ráda a odpoledne si bude vyhřívat záda od teplého zdiva chalupy. No a to je asi tak všechno. Občas si k ní na tu lavičku přisednu a budeme se spolu dívat, jak kolem nás všechno kvete a budeme vědět, že vše má svůj čas. 
Magdalena Vlachová