Nejnovější blog Jana Žižky z Trocnova.
Šel jsem tudle podle vody na Smíchově. Už mě unavilo sedění na koni, ruka brní od mávání zbraní, vidím jenom na půl světa, fouká na mě ze všech stran na tom kopci. Sešel jsem dolů mezi lid, spousta lidí se rojilo, snad nebude válka? Tak to ne, do toho se motat nebudu, svý jsem si užil. Zahnul jsem do jedný uličky u smíchovskýho pivováru, jo pivo, to bych si někde v koutku dal.
A tu de proti mně ženská, je mi ňák povědomá, snad to, dobrej bože, není „zběsilá Olena“, ta mě tak nenáviděla za to moje drancování a boření, ale dyť já jsem to dělal ve jménu božím! A již mě uviděla a přidala do kroku. Kdepak, žádný pivo nebude, honem zpátky na žižkaperk, tam na mě nedosáhne. S toudle babou ani žádnej slavnej lapka nechce nic mít.
Teprvá na koni, nahoře nade všema strázněma lidskejma, se mi ulevilo. Dejte mi svátek s vašima vášněma, já mám svý za sebou a chci už jen klid.
Deník opuštěné mlynářky Den nultý
Mlynářka padá na kluzkém obecním náměstí. Levé zápěstí podezřele bolí.
Den první
Zmatená mlynářka s rukou v šátku se neumyje ani neučesá, neví, jak na to.
V nemocnici ji pochválí, že upadla šikovně. Kosti má prasklé, aniž by se hnuly. Dostane sádru. Přítel jí prozradí, že vždy obdivoval padlé ženy.
Den druhý
Sníh se odhrabuje jednou rukou tak, že násada vsune se pod rameno a páčením ukrajuje se závěj při pomalém, leč systematickém posunu závějí vpřed.
Láhve se šroubovacím víkem se nejlépe otevírají vsedě tak, že láhev se pevně sevře nohama a zdravá ruka šroubuje. Vstoje se láhev vsune pod nehybné rameno, mírně nakloní a zdravá ruka šroubuje. Zde však hrozí nebezpečí polití. Podobně se otevře i pivní láhev. Tuba se zubní pastou se vezme do zubů (neprokousnout!) a zdravá ruka šroubuje.
Boty s tkaničkami se do příští sezony uloží, použitelné jsou jen boty se zipem.
Brambory se loupou tak, že se neloupou a to se jmenuje americké brambory.
Den třetí
Zdravá ruka sama sebe jakž takž umyje, ale v žádném případě neutře. Ruka zraněná ruce zdravé ani nehty neostříhá. Vezme se tedy velká kosmetická špachtle, položí na plocho na příklad na pračku a přidrží se loktem zraněné ruky. Ruka zdravá si na té špachtli nehty jednoduše obrousí.
Otevřít peněženku jednou rukou se všemi zavírátky a zipy nelze. Tedy při placení se peněženka vloží do rukou pokladníka, řidiče autobusu a podobně, s prosbou o samoobsluhu. Funguje to.
Den dvanáctý
Po několikadenních zkušenostech zůstává hlavním a trvalým problémem oblékání a česání. Vaření také, ale vařit není třeba, kdežto obléknout se je třeba.
K přípravě jídla stačí najednou jeden kastrolek, trvale bytující na sporáku, jeden hrnek a jeden talíř.
Některé PET lahve nelze vůbec otevřít. Vezmou se tedy nůžky s ostrou špičkou, láhev pod závěrem se propíchne a poté se vystřihne okýnko. Trochu se při tom nabryndá voda mimo skleničku, ale člověk se přece jen napije.
Byt se pomalu mění v doupě.
Den třináctý
Při zlomené ruce je také důležité, aby měl člověk v pořádku své zuby! Na příklad mandarinku oloupáš jen s pomocí zubů, uvázat pásek županu je možno také s pomocí zubů. A jiné drobnosti. Ale zuby by to měly být druhé, nikoli třetí.
Den osmnáctý
Jak převlíknout sama peřiny? Svlékání je skoro nemožné. Navlékání je zázrak po jistém směšném zápolení.
Den dvacátý osmý
Učesat se bez levé ruky nejde a nejde. Až v těchto posledních dnech, jakoby se ruka zasádrovaná hlásila o své slovo, chce se jí pomáhat. A tak při zápasu s hřebeny sádra alespoň přidržela vlasy a tak pomohla přece jen alespoň náznaku účesu. Snad bude i lépe?
Den čtyřicátý druhý
V nemocnici sejmuli sádru. Ruka předstírá, že sádra ještě tu je, zůstává v ní ta tíha.
Den čtyřicátý třetí
Ruka je šupinatá jako krokodýl, tuhá, oteklá a bolí. Nebude hned tak lépe!
Milý Georgu !
Georg je samorost, žijící na kanadském severu. Kdysi jsme si denně mailovali.
Milý hochu! Poopravím trochu Tvé představy o mně; já klobouky miluji, ale všude je nenosím.
Do mých šesti let mě brával s sebou můj o sedm let starší bratr Karel na klukovské výpravy. To už jsem musela něco vydržet a nepamatuji se, že bych byla někdy brečela.
Od svých šesti let jsem s rodinou kempovala u řeky Ohře v chatě, kterou můj tatínek vlastnoručně postavil. I tam byla veselá parta a tak jsem se naučila okamžitě plavat, sedět u táboráků, chodit na ryby a mít smysl pro humor, protože jinak bych byla v té společnosti neobstála.
Tatínek byl v té osadě jménem LIKAWAČENE šerifem a spolu s maminkou měli přirozenou autoritu u všech osadníků. Několik odrostlých svobodných mládenců mě naučilo tancovat na vesnických tancovačkách v okolí. To bylo krásné mládí do mých 18 let, prožité převážně v plavkách, v zimě na běžkách v bílé stopě.
I dnes je v mém šatníku dostatek sportovních oděvů, bot a čepic, přirozeně omšelých, takže do Tvé společnosti bych nejspíš zapadla.
Pivo piju odjakživa, a pokud se týká alkoholu, tak dobré víno či slivovici jsem se naučila pít v moravských sklípcích. Psi mě milujou a bojím se jen pavouků. Nordic walking provozuji nejraději v horském terénu.
Tak toto je moje kvalifikace pro eventuelní cestu na kanadský sever.
Bůh Tě opatruj.
