POVÍDAČKY (13)
Pánové jistě prominou, ale toto je povídání hlavně pro ženy, jež většinou klobouky obdivují, ale mnohdy se neodvažují, nosit je na své hlavě. Tak tedy:
Růžový klobouk
Moje babička Anna nedala bez klobouku ani ránu. Moje maminka Olga rovněž nosila klobouky a dokonce si je uměla sama udělat.
Já tedy klobouky nevyhnutelně miluji. Pamatuji si na všechny své zaniklé, mnohé odložené dodnes mám. Občas koupím klobouk nový.
Musela jsem kdysi pořídit klobouk černý smuteční, ale je tak elegantní! Jednou, v počínajícím létě, zatoužila jsem po širáku slamáku, jaký každá dáma musí v létě mít, nemá-li se společensky znemožnit. Mám ho tedy a je rovněž elegantní, klasický slamák s květinou.
Jednou, jdouc Václavskou pasáží, zdálky jsem uviděla klobouk klobouček, i stála jsem před výlohou v duchu počítajíc hotovost
a klobouček se na mě upřeně díval svou čajovou růží, hrnec klopáček růžový jak zmrzlina či bonbon či sama růže.
Vešla jsem dovnitř s touhou vyzkoušet ho a hlasitě váhajíc nad barvou tak růžovou pro mne, tehdy sedmdesátiletou paní. Ale prodavačka pravila: královna matka jaké nosila klobouky až do smrti! A Alžběta, kolik je jí let a jaké má klobouky !
Mám tedy doma růžový klobouk s čajovou růží a vzpomínám, jak jsem se těšila, až v něm poprvé vyjdu na ulici, jak se ponesu.
Jako královna matka !
Fialový klobouk
Byl to klobouk mého mládí. Dávno ho nemám.
Přestože fialový, měl fazonu spíše pánskou a byl šik. A fialové botičky na kramflíčku. Černý kožíšek s límcem ze stříbrné lišky.
A hlavně to mládí !
Hnědý klobouk
Je elegantní. Jeho hnědá barva je teplá. V zimě spolehlivě hřeje. Hodí se k většině mých kabátů.
Dá se zmačkat a zase narovnat. Nepromokne. Ve větru neuletí. Nespadne mi s hlavy, ani když ve vlaku usnu.
Byl dokonalý; dávno ho není.
Zelený klobouk
Odpočívá ve skříni již řadu let. Jednou do roka vezmu ho do společnosti s nadějí, že na ulici nevypukne panika.
Proč se však na můj zelený klobouk podívá vyděšeně každý, koho potkám? Je dokonale vypracovaný, jeho barva je klidná jak večerní louka, sluší mi. Možná proto budí pozornost, že je poněkud vyšší než je u klobouků obvyklé a rovněž v horní části se zajímavě rozšiřuje, neviděla jsem to jinde. Vlastně ano, viděla. Přesně takové klobouky míval na hlavě herec pan Dvořák pokaždé, když se převtěloval zas v nějakého vodníka.
Pro letošní rok mám vycházku v zeleném klobouku za sebou.
Růžový klobouk
