Vánoční čas
Vánoce jsou svátky emotivní a současně dobou zklidnění, což je dáno závěrem roku. Začínají adventem. Podle mne začínají, když přijíždí sv. Martin na bílém koni. Lehké bělostné vločky poletují kolem a pozvolna přikrývají kraj bílou peřinou. Přijel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr, říká lidová pranostika. Jako dítě jsem běžela k oknu do dvora. Všechno kolem bylo bělounké čisté. Sníh zářil, jako by do něj napadaly hvězdy. Zářilo všechno kolem. Střechy, stromy, celá zahrada i dvůr, Nikde žádné stopy, dokud nevyjde na dvůr tatínek a nevyběhneme my děti. Jak napadne dostatek sněhu, už máme připravené sáňky. V každé vesnici je kopec a my jezdíme úvozem až přes silnici.
K Vánocům patří vánoční stromeček, cukroví, dárky a koledy. To všechno dnešní děti už vnímají v obchodech a supermarketech daleko před Vánoci a tudíž to pro ně není žádná vzácnost. Proto jejich těšení se soustřeďuje nejvíce na dárky. Píší Ježíškovi dopisy, co by jim měl přinést. Stromeček mají schovaný ve sklepě od loňska.
Za mého mládí se najednou objevil v kůlně. A jednou, když jsem se ho nemohla dočkat, vzala jsem malou pilku a došla jsem si tajně pro něj sama. Nebylo to za humny a sněhu bylo po kolena. Když jsem donesla mrňátko, tak babička spráskla ruce a hned došla do sklepa pro řepu, aby mi pro něj vydlabala podstavec. Zasadila jsem do skřipců tři svíčky a měla jsem Vánoce. Ale na ty pravé jsme měli strom až do stropu. Než ho otec na Štědrý večer přinesl, musely jsme se sestrou rejžákem vydrhnut podlahu. Čas k večeru se vlekl. Dědeček topil v kamnech. Babička vařila jen polévku, držel se půst, ale pekla v pekárně koláče, chodili koledníci. Matka dojila krávy a i otec byl v chlévě nekonečně dlouho. Konečně otec rozevřel dvoukřídlé dveře a strom postavil k oknu. S ním přišla vůně lesa, s ním začaly Vánoce.
My děti jsme na něj věšely ozdoby a cukrátka, papírové řetězy a zapálily jsme svíčky. Když byl na něm tu a tam čokoládový bonbón, tak tam dlouho nevydržel. Večer se celá rodina sešla u stolu. Každý si nabral z mísy salátu, obalované kuře a před jídlem otec pronesl jakési přání. Po večeři babička uvařila čokoládu a rozkrajovala se jablka, louskaly vlašské ořechy a mlsalo se cukroví. Dárky bývaly jen skromné, mnohdy se na některé dítě nedostalo. Mně to příliš nevadilo, ale mladší sestra to cítila jako křivdu až do stáří. Pro mne nejmilejším a nevzácnějším dárkem byla kniha. Na Boží hod jsem každou už měla přečtenou.
Po večeři přišli strýc s tebou a my děti jsme jim recitovaly básničky, zpívaly koledy a já jsem hrála na housle Narodil se Kristus pán. Naši na půlnoční nechodili. Jakmile jsme zalezli do postelí i dům se chystal si zdřímnout. Slabá záře měsíce se tiše uložila na podlaze a najednou něco zašustilo, jako když vylezou myši za svých skrýší. Nebyl nikdo vidět, jen slyšet a ráno, když se otec podíval na strom, bylo mu jasné, že myšky byly dvounohé. Detaily neřešil a šel si do chléva po své práci. Babička vařila snídani, my děti vylézaly z postelí, dům dýchal spokojeností a světnice voněla meltou a vánočkou.
Vánoční čas