Už je tady
Letošní zima byla opravdu nekonečná. Jako špatně chodící jsem si spíš připadala jako vězeň a tak došlo i na dosud netknutou krabici starých vzpomínek - opisovat se nemá, ale když opisuji sama od sebe, tak to snad takový prohřešek není - napsala jsem v době, kdy jsem redaktorovala v radničních novinách Prahy 1 takové uvítání k
prvnímu jarnímu dni. A dnes jsem se na něj dívala s nostalgií a neodolala jsem tu vzpomínku oživit a přiblížit to jaro i vám. Tím co je - nebo bývalo tehdy před lety pro jarní Prahu typické - babky s košíky sněženek.
Už je tady!
Opravdické, nefalšované, dokonce úředně potvrzené - JARO. A nic neznamená, že třeba zrovna dneska venku není nic moc, že sem tam ještě rádi navlíkneme svetr. Konečně skončil ten nejdelší měsíc v roce - únor (já vím, že má nejméně dnů, ale když on se zdá tak nekonečný, jak je zima, nevlídno a to jaro ne a ne nakouknout!). 
Prostě to je nejkrásnější čas v roce, kdy i ta nejokoralejší duše přinutí ruku, aby sáhla do peněženky, a s pocitem něhy a třeba i tajně, schovaná za mrzutou tváří, přivoní k svazečku bílému, či modrému, který za námi do města přinesly babky v šátcích.
Protože ony moc dobře vědí, že babka v šátku s ošatkou jarních kytek - to je "imič" a spolehlivá tradiční světová značka dobrého jarního zboží.
Doma se třeba zpod šátku vyhrne odbarvená bujná kštice na zrz, babča v džínách si dá kafíčko a nohy na protější židli a vnoučata vyžene na další fialky nebo sněženky. Ale třeba i půjde sama, vždyť venku je tak krásně a voňavo, že i ta nejokoralejší podnikavá duše neodolá a ....
Vlastně nevím, proč se pevná rozhodnutí k nápravě vyhlašují o novoroční noci. Taková nádherná rozhodnutí by se měla s povznášejícím pocitem v duši hlasitě vykřikovat stromům v lese anebo alespoň na stráni petřínské či ve Stromovce se s nimi svěřovat kachničkám v rybníčku - ale pozor! Bude dáno ve veřejnou známost, protože všechno vykdákají, takže budete to muset také splnit. Ale docela určitě vím, proč se měsíc březen stal měsícem knih. Protože knížky jsou snad to nejlepší, co jsme si my lidi nadělili, a protože ty vůbec nejkrásnější svátky jara jsou ve slovech básníků.
Jestliže vám někdy v říjnu budu tvrdit, že nejkrásnější čas roku je podzim - no vlastně copak není? Ta zadumaná mlžná odpoledne ... tak dost! Konečně tedy skončila zima (a kdopak to kdy o ní řekl, že není také krásná?), je tady jaro s příslibem vůní, nového života, úspěchů!
Křehké zeleně, barevných květů a lijáků a cákanců aut - prostě je tady život. A je to vlastně jedno, jestli v březnu či v listopadu. je prostě celý nový, celý krásný, ať se tváří, jak chce.
Stvrzuji sice neúředně, ale z hlubokého přesvědčení svým podpisem
Naďa Vencovská
Další články autorky: