Jsou krásné ty vodní sporty. Frčí surfování a také jízda na vodních lyžích. Ty se zapřáhnou za motorovou loď a na nich se za divoké jízdy producíruje fešák nebo fešanda. Drží se jakýchsi opratí, vypínají své opálené tělo a kolem stříká voda. Když loď zastaví, lyžař se zhoupne do vody a doplave ku břehu. Hezká podívaná. Ale člověk k takovému sportu potřebuje nejen vodní lyže, ale i motorový člun, oprávnění jej řídit atd. A tak Petr jako šéf naší party vymyslel NĚCO, co nemá nikdo. Vodní lyže pro chudinu.
To bylo tak:
Kdosi z našich známých někde pracoval a ten podnik nabízel svým zaměstnancům bezplatnou rekreaci v dřevěné boudě u řeky Sázavy ve Stříbrné skalici.
Ti známí měli zrovna malá mimina a tak usoudili, že plán postavit si na léto stany u řeky změní na tu boudu. A nás pozvali, ať tam za nimi přijedeme. A protože Lejdyna byla zrovna jaksi v opravárenském stavu, odvezli tam mě s dětmi jako dříve přátelé Petr a spol. U Sázavy bylo krásně. Počasí jak na objednávku, večer táboráky a písničky, celý den koupání v řece. Jeden den kluci přitáhli nějaké prkno, lana či lasa a uvázali ten vynález na jez do prudké šlajsny. A Petr všem oznámil, že to je lyže pro chudinu. Prostě místo toho, aby nám lyže táhl motorový člun, serfujeme rovnou na prudké řece. A pak se chlapi odvážně pustili do ukázky nového sportu. Chytli se za lana vedle prkna a naskočili na něj. Prkno se zmítalo a Petr pravil, že je to jako krotit divokého Zebradana. Každý se na zmítajícím prkně udržel tři, čtyři nebo pět minut, než ho Zebradan nemilosrdně shodil dolů do peřejí pod šlajsnou.
A nablbli se kluci a nasmáli dost. Jak je ale ta peřej dole svou dravostí dost počechrala, vylézali s omlácenýma rukama a nohama. A tak si napříště ruce a nohy ovazovali. Koukala jsem s ostatními diváky na ně z břehu. A oni mě provokovali, abych to šla taky zkusit. Já jsem na ten zážitek byla opravdu zvědavá. Dlouho jsem neváhala. Jenže můj chytrý mozek (blbeček) mi řekl: nenechám se přece omlátit, vyzraju na to. Přivážu se, abych nemohla spadnout dolů do peřeje. A tak jsem také učinila. Jak, to už nevím, ale přivázala jsem se dost pevně. Nastoupila jsem na mrskající se prkno a měla vidinu, že to všem ukážu. Ha, hned po prvním zhoupnutí zebradana jsem na prkně ležela jak čerstvě ulovená ryba na prutu. A přese mě se valily tuny prudké vody. A na břehu pobíhaly moje děti a křičeli maminko, maminko, pojď ven z vody! Hrozně se o mě bály. A měly proč. Dá se říci, že jsem se přímo topila. Chtěla jsem řvát, ale hned jsem měla plíce plné vody. Prkno do mě ze strany mlátilo jak divé a jez děsně hlasitě hučel. Pár kluků mě běželo zachránit. Tahali marně za lano, klouzali jim na prkně nohy a já se zmítala v posledním tažení. Blonďák Richard z vedlejšího stanu se snažil zachránit mou čest a oblíknout mi dolní část bikin, kterou mi dravý proud umístil až dolů ke kotníkům. Pak jsem v tom hukotu a oslepená vodou zaslechla Vaškův hlas: Evo, chytni se mě za nohy! A on se pevně držel lana a pomalu se ke mně spouštěl. Konečně jsem lapila jedno jeho svalnaté lýtko. Zaťala jsem do něj prsty vší silou. On se držel lana a táhl mě proti proudu nahoru. Vytáhl mě až na louku na břehu Sázavy. Stále jsem byla zaťatá do jeho lýtka. Nemohla jsem se pustit. Jako když se zuřivý buldok zakousne do masa, Vašek mi musel ty ruce násilím odtrhnout, řekla bych odsekat.
Třásla jsem se, i když mě přátelé zabalili do ručníků a do dek. A nepřešlo mě to ani večer. U táboráku se sice jako vždy zpívalo, ale já jen seděla a hučelo mi v uších. Usnula jsem po notném panáku rumu, k čemuž ovšem Věrka, Petrova žena do mne ještě vlila bylinkový čaj.
Ráno už mi bylo celkem dobře. Vzbudila jsem se jako trochu víc dospělý člověk, i když už to mělo být asi dávno předtím. Klukům jsem poděkovala za mou záchranu a svým vystrašeným dětem slíbila s vážnou tváří, že už takhle jejich maminka nebude riskovat. A samozřejmě se jim z celého srdce omluvila.
Eva Střížovská
* * *
Ilustrace: https://www.piqsels.com https://cs.jf-maia.pt a koláž Marie Zieglerová
Ukázka z připravované nové knihy Evy Střížovské „Lejdyna a já“ Zobrazit všechny články autorky
Vodní lyže na Sázavě
