Již jednou jsem zde referoval o přečtené knížce, o Stalinovi. Tentokrát jsem si v knihovně vybral publikaci Michala Crichtona Kořist, vydanou v roce 2003 v Knižním klubu. Na čtyřistadvaceti stranách se rýsuje neobvyklé a futuristické téma. Autor předvídá, že v brzké budoucnosti dojde ke splynutí tří progresivních oborů: informatiky, genetiky a nanotechnologie. Poslední jmenovaná je zatím v plenkách, ale očekává se, že zanedlouho bude možno vytvářet nesmírně malé stroje, okem neviditelné, blížící se svými rozměry setině vlasu na průřezu. Tyto stroje by měly změnit náš svět k nepoznání.
Jenže člověk se svými dobrými i špatnými vlastnostmi je nepředvídatelný, zejména když se mu naskýtá možnost získat moc a bohatství. V utajené laboratoři vyvíjí skupina specialistů na objednávku armády speciální špionážní přístroj z nanosoučástek, který by snímal dění na zemském povrchu a předával informace dál. Podařilo se jim vytvořit organizovaný roj nanosoučástek schopných se vlastní integrovanou inteligencí dále vyvíjet a vymanit se z řízení člověkem. Hrozí nebezpečí, že se z něj vlastní paralelní evolucí stane nový dominantní druh, který bude s člověkem bojovat o nadvládu. Někteří z vědců jsou však oslněni vidinou úspěchu a peněz natolik, že nebezpečí vývoje podcení a ohrozí celé lidstvo. Najde se však mezi nimi několik takových, kteří riskují život, aby tento vývoj zarazili.
Román je strhující fikcí velice věrohodně popisující dění v supermoderní laboratoři, lidské i rodinné vztahy a duševní hnutí všech protagonistů. Právě to jej činí čtivým a zajímavým. Ostatně autor, 64letý Michael Crichton, už napsal mnoho napínavých knih, které se staly světovými bestsellery a některé, jmenujme např. známý Jurský park, se dočkaly i filmových zpracování. Skandální odhalení od téhož autora jsme viděli i v televizi.
Nemohu v této souvislosti nevzpomenout na Jules Verna. Ten totiž také před napsáním každého ze svých futuristických románů prostudoval hory vědeckých prací. Jen tak se mu dařilo předpovědět řadu fantastických strojů a technických vymožeností, o nichž tehdejší běžný občan neměl ani zdání, a které jsou již dnes běžnou součástí našeho života. Michal Crichton postupoval stejným způsobem: na konci knihy si můžeme přečíst seznam více než 40 vědeckých publikací, na nichž vystavěl svou zápletku.
Již jednou jsem zde referoval o přečtené knížce, o Stalinovi. Tentokrát jsem si v knihovně vybral publikaci Michala Crichtona Kořist, vydanou v roce 2003 v Knižním klubu. Na čtyřistadvaceti stranách se rýsuje neobvyklé a futuristické téma. Autor předvídá, že v brzké budoucnosti dojde ke splynutí tří progresivních oborů: informatiky, genetiky a nanotechnologie. Poslední jmenovaná je zatím v plenkách, ale očekává se, že zanedlouho bude možno vytvářet nesmírně malé stroje, okem neviditelné, blížící se svými rozměry setině vlasu na průřezu. Tyto stroje by měly změnit náš svět k nepoznání.