Pohodky ze sedmého patra Táňa Kubátová je spisovatelka na plný úvazek. Ve svých knihách řeší především problémové vztahy a důležité jsou pro ni dobré konce. Mezi čtenářkami jsou Tániny romány oblíbené především pro vnitřní klid a optimismus, který z nich sálá. Prý si u jejích knih krásně odpočinou a pobaví se. Několik prvních knih vyšlo v nakladatelství Petra, ale již před několika lety si podobně jako mnoho dalších českých autorů Táňa Kubátová založila vlastní nakladatelství. Chtělo to jistě velké odhodlání, ale podařilo se, nakladatelství funguje a nyní v edici Pohodky vychází několik knih ročně. Táňa píše, protože si ráda sní. Sama o sobě říká, že je permanentně náchylná k únikům z reality. I proto si upravila jeden známý citát do sobě sympatičtější podoby: „Chceš zůstat ve svých snech? Nenech se budit!“
Jste snílek, ale zároveň i realistka, jak se tyto části mezi sebou doplňují?
Naprosto skvěle. Mám přepínač, který po nějakém čase vždy přehodí výhybku z jedné do druhé. A tak zatím vycházelo, že z reality odtržená autorka dokázala dodat nakladatelce dost materiálu, aby měla co vydávat. Jak to bude dál, se uvidí. Momentálně autorka stávkuje, tak snad jí nakladatelka řádně promluví do duše.
Co přesně vás vedlo k založení vlastního nakladatelství?
Chuť vyrobit si kompletně celou knihu sama. Lákalo mě zkusit si všechny profese, které se na vydávání knih podílejí. V navrhování obálek jsem praxi měla – předchozí nakladatel na několik mých knih použil můj návrh. Ale bylo třeba se doučit vše potřebné technické, tedy sazbu textu i přípravu obálky tak, aby mohly jít rovnou do tiskárny.
Co bylo nejtěžší na začátku?
Odhodlat se. Měla jsem dobré zaměstnání v dobré firmě s dobrým platem, proto bylo rozhodování, zda se naplno věnovat tvůrčí a nakladatelské činnosti, velice těžké. A za druhé bylo o nervy vyřídit si veškeré potřebné papíry k živnosti. Permanentně o nervy je hlídat si, jaká zase nová povinnost od úřadů se na živnostníky sesypala, abych nevědomky neprošvihla někde nějaký termín nebo nezapomněla někam něco nahlásit.
V čem spočívají hlavní výhody a nevýhody vydávání knih ve vlastním nakladatelství?
Největší výhodou pro mne je možnost beze zbytku ovlivnit podobu nové knížky. Ta v mých očích převáží nevýhody, ačkoli to jiní autoři mohou vidět jinak. Předně musíte mít dostatečnou částku na to, abyste mohli knihy vyrobit. Přitom nemáte vůbec zaručeno, že se vám peníze vrátí. Dále máte na starosti administrativu s distributory a eventuálně i s e-shopem. A veškerá propagace, vyjma té, k níž se rozhodne distributor, je zcela na vaší fantazii a na rozhodnutí, jak velké prostředky do ní chcete investovat. Moje zkušenost je ovšem taková, že placené inzeráty moc nezabírají a nejlepší reklamou je stará dobrá šuškanda mezi spokojenými čtenáři.
Kolik knih už jste vydala a kolika autorùm jste vydání zprostředkovala?
Celkem mám vydáno dvacet sedm knih. Z toho je 22 mých vlastních – 12 prvních vydání a 10 druhých. Dále jsem vydala nový překlad klasické romantické knihy Heleny Mniszkówny „Malomocná“ a knihu „Přežít svou smrt“ současné a již osvědčené autorky Radky Zadinové. Knihy na klíč si u mě nechala vyrobit také Petra Nachtmanová, a to postupně rovnou tři tituly.
Co vás v tomto podnikání nejvíce zklamalo a naopak nejvíce překvapilo?
Když jsem šla na „volnou nohu“, říkala jsem si, jak se teď pořádně obuju do propagace svých knih a jak se mi podaří získat víc čtenářek. Zklamáním tedy bylo, že propagace (alespoň tedy ve finančně dostupné formě) nefunguje, nebo skoro nefunguje. Pokud jde o překvapení, to nemilé spočívalo ve zjištění, jak velké procento si nechávají knižní distributoři za prodané knihy – přesnou výši prozradit nesmím, ale pohybuje se kolem padesáti procent. Milým překvapením byla slušnost zákazníků z mého e-shopu. Procento vrácených a nevyzvednutých knih je opravdu velmi malé. A tohle své tvrzení hned zaklepávám...
Která část ve vydavatelském procesu vás nejvíc baví?
Když mám psavé období, nejvíc mě baví psaní. Když mám výtvarné období, nejvíc mě baví vymýšlet co možná nejhezčí knižní obálku. A když múzy spí, baví mě skládat písmenka sazby tak, aby výsledná knížka vypadala co nejlépe... Tak nevím, jestli otázka neměla spíše znít, co mě nejvíc nebaví. Na tu bych jednoduše odpověděla, že tahání té části nově vydaných knih, která neputuje rovnou k distributorům, do sedmého patra. (A to nemám naštěstí ještě vyzkoušeno, jaké to je, když nejede výtah.)
Váš byt musí doslova přetékat knihami. Nepadají ta písmenka z oken?
Nejen náš byt přetéká knihami. Taky půda u mé sestry a další „detašované“ sklady. A v bytě je momentálně kromě hromady knih ještě také několik obřích rolí bublinkové fólie pro e-shop. To jsem takhle jednou nakupovala obalový materiál na internetu a pořádně si nepřečetla, kolik metrů bublinek v jedné roli je. A koupila jsem jich rovnou šest...
Jezdíte na besedy? Jak udržujete kontakt se čtenáři?
Na besedy jsem jednu dobu jezdila dost intenzivně. Momentálně mám ale besedovací pauzu. Jednak proto, že jsem měla dojem, že se z mého besedování stává rutina, kterou si čtenáři rozhodně nezaslouží, a také proto, že na mé besedy obecně chodilo málo lidí. K údivu knihovnic, které mě zvaly právě proto, že mé knihy jsou stále rozpůjčené. Mě totiž dost často čtou spíše starší ročníky a těm už se po setmění (besedy bývaly od podzimu do časného jara) nechce z domu. Kontakt se čtenáři tedy nyní udržuji výhradně elektronický. Mám svůj web, vyskytuji se občas i na facebooku a ráda odpovídám na čtenářské e-maily.
Jak vnímáte možnost vydávání e-knih? Je to jen odbočka, nebo cesta budoucnosti?
Dlouho jsem se e-knihám bránila. Měla jsem obavu, že jakmile vypustím do světa e-knihu, někdo ji dá volně ke stažení na web a papírovou knihu (a nakonec ani dotyčnou e-knihu) si už nikdo nekoupí. Teprve zkušenosti jiných mě přesvědčily, že za prvé mezi lidmi je dost těch poctivých, kteří cizí díla nekradou, a za druhé že skupiny čtenářů papírových a elektronických knih se téměř nepřekrývají.
Odhadovat budoucnost je těžké, ale řekla bych, že elektronické knihy budou brzy převažovat. Alespoň tedy takové, jejichž součástí není vizuální stránka. Dětským knihám s ilustracemi a obrazovým publikacím bude určitě ještě hodně dlouho vládnout klasika.
Jako čtenářka mám e-knihy s beletrií ráda. Jsou skladné a navíc si mohu při čtení dle libosti zvětšit či zmenšit písmo.
Jaké máte zkušenosti s knižními veletrhy?
Jako návštěvnice je mám ráda. S chutí obhlížím na stáncích „konkurenci“ a ráda se nachomýtnu k besedě či setkání se známou osobností. Z toho loňského mi nejvíce utkvěla beseda se Sandrou Brownovou. Je to velmi noblesní dáma, v besedování zjevně zběhlá, ale přesto umí k lidem přistupovat s osobním zaujetím.
Jako autorka jsem byla pozvána do stánku distributora dvakrát. Byla to pokaždé příjemná hodinka vyplněná povídáním s těmi, kteří mé knihy znají, i těmi, kdo se o nich chtěli něco dozvědět.
Jako nakladatelka jsem příliš malá na to, abych mohla mít vlastní stánek.
Jaká vaše kniha byla zatím nejúspěšnější a proč myslíte, že tomu tak je?
Pokud měříme úspěšnost počtem prodaných knih, na prvním místě se octne „Čas odpouštění“. Ale proč, to vůbec netuším. Navíc se jedná o volné pokračování „Převozníků“, kterých se prodalo (jenže také tisklo) o trochu méně. Možná hraje stěžejní roli obálka. Musí zaujmout ve zlomku vteřiny a teprve pak je šance, že po knize zákazník sáhne a začne se zajímat, co je uvnitř. Ovšem odhadnout, jaká obálka bude právě tím „hitem“ je zhola nemožné.
Která kniha je čtenářkami nejoblíbenější, je rovněž těžké určit. Co člověk, to názor. Snad každá z mých vydaných knih je u někoho favoritem. Tak alespoň usuzuji ze čtenářských ohlasů.
Možná čtenáře zaujalo emotivní odpouštění. Třeba lidé potřebují odpouštět... Napadá vás, proč by to tak mohlo být?
Nevím, jestli potřebují odpouštět, ale každopádně spousta z nich potřebuje laskavý a nikoli hororový únik z reality, k čemuž se mé knihy snad docela dobře hodí. Troufám si tvrdit, že pozitivní emoce v mých knihách převažují.
Podporuje vás v podnikání – kromě manžela - ještě někdo další? A jak?
Manželova podpora spočívá v mnoha velkých i malých věcech. Tou malou (ale pro něj spíš velkou) je, že se často musí o své krmivo postarat sám, protože jsem zrovna v jiných dimenzích. Tou velkou je, že každý rok od něj dostanu ten vánoční dárek, o který si pravidelně říkám: celý další rok doma. Bez jeho podpory bych si vůbec podnikat netroufla. Přestože nakladatelství mírně vydělává a o suché kůrce bych vyžila, je fajn, že mi kryje záda.
Pochválit musím i kamarádku Hanku, která se ujala korektur mých knih za rozumnou, ba někdy i symbolickou cenu. Podporu mám také ve svých několika dalších kamarádkách, které chválí a chválí a někdy možná i nekriticky. Tou správnou kritičkou je pro mě má sestra. Ta na mně pro změnu nenechá nit suchou, což mě sice vždycky nejprve naštve, ale pak jsem za kritiku vděčná.
Na jaké tituly vašeho nakladatelství se nyní můžeme těšit?
Každý rok tradičně vydávám jednu svoji novou knihu a jedno druhé vydání. Znovu tedy vyjde „Známá neznámá“. Nový titul se trochu vymyká mé obvyklé tvorbě. Jmenuje se „Osud tančil charleston“ a jeho děj se odehrává mezi lety 1926 a 1945. Hrdinka i její kamarádka tedy logicky nebudou prožívat jen své osudové lásky, ale také zažijí spoustu jiných situací, do nichž je život zavede.
Letošní žhavou novinkou, která je na trhu teprve krátce, jsou Síťovky, kniha o dvou kamarádkách, které si spolu dopisují po síti.