Všimla jsem si, že spousta lidí, kterých se zeptají, jakou lidskou vlastnost nesnáší, s chutí odpovídá, že „hloupost.“
Ale každý z nás je svým originálním způsobem hloupý. Hloupý, kdo se bezmezně přizpůsobuje, hloupý, kdo se chová jako uzurpátor, hloupý, kdo se pro vidinu štěstí oženil z rozumu, i kdo se provdal ve víře v nekonečnost lásky, hloupý, kdo se dobrovolně vzdal svých dětí, i kdo je vychovává s přesvědčením, že jim ušlapáváním cestičky zajistí bezkonfliktní život. A svým způsobem hloupý také ten, kdo tvrdí, že hloupost nesnáší, neboť svým tvrzením jen dokazuje, jak se povyšuje nad ostatní, jak hloupě věří ve svou jedinečnou inteligenci.
Každopádně, kdyby mne zastavil na ulici reportér a zeptal se, jakou lidskou vlastnost považuji za nejhorší, odpověděla bych mu, že hloupost je sice neužitečně zbytečná, ale existuje spousta jiných špatných lidských vlastností. Řekla bych, že osobně nesnáším vlastnosti, které přinášejí ostatním zlo, které trápí a ponižují. Jsou to intrikářství, vypočítavost, lstivost, faleš, závist - takových lidských povah a pocitů se bojím a nenávidím je. Ne hloupost. Hloupost je ve skutečnosti pouze nevinně roztomilý neduh.
Řekněte sami, copak vám ublížil někdy někdo tím, že si koupil místo toaletního papíru utěrky do kuchyně? Že musel mermomocí embéčkem trumfnout vašeho favorita? Že vám vyprávěl jednu zašlou historku dvěstětřiaosmdesátkrát? Že se v dojmu své vlastní vtipnosti jen uboze ztrapnil?
Hloupost nemá v moci ubližovat. Dokáže nudit, rozladit, snad i popudit - ale také rozesmát. Často k hlouposti vede naivita, způsobená nezkušeností, jenže i my bychom určitě ve svých znalostech nalezli mezírku, díky které si nevíme rady s nějakým problémem, všichni jsme občas „bezradní“. Proto si myslím, že bychom neměli být tak přízemní a měli hloupost tolerovat. Je to jen drobný nedostatek a podle mne odpustitelná „vada na kráse“.
.jpg)
O hlouposti