Dnešní den nebyl stvořen právě k procházkám. Pršelo, foukal vítr, bylo to takové dušičkové počasí, však to znáte. Po obědě zazvonil telefon a známá mě zvala do našeho muzea k posezení s tématem adventu. Moc se mi nechtělo. Protože však jsem zvědavá ženská, vypravila jsem se.
A to co mě čekalo lze těžko vyjádřit. Uvítání v aule muzea vonící František, vánoční koledy, vůně cukroví.
Byli jsme pozváni do salonku. Před nás předstoupili dva mladí lidé chlapec a dívenka. Jejich vystoupení bylo překrásné. Mluvené slovo, hudba na kytaru, flétnu, pikolu, krásný zpěv vánočních koled - všichni jsme seděli se zatajeným dechem. Bylo to krásné. Dívenka nás provedla adventem, připomněla zvyky, tradice, přidala pár starých receptů na štědrovečerní večeři. Nakonec jsme si zazpívali koledy, které jsme všichni znali. Pak následovalo občerstvení a prohlídka vystavených betlémů. Něco z té krásy jsem nafotila ať se také potěšíte. Betlémy jsou některé velice staré, jiné nově vytvořené všechny krásné. Slibuji, že do příštího adventu (myšleno roku 2006!) se s dívenkou spojím a k obrázkům betlémů připravím i povídání jejich autorů, náležitost do jednotlivých krajů naší vlasti apod.
A bude o čem psát, Rumburk se nachází v řezbářské oblasti a tomu také výstava betlémů ve zdejším muzeu odpovídá. Jsou tu velký starý, ručně vyřezávaný betlém z naší oblasti i betlém od současného řezbáře. Kromě dalších menších dřevěných betlémů tu jsou tu papírové exponáty.
Šluknovská betlemářská škola měla od začátku století tradici, kterou vytvářeli především místní němečtí řezbáři. Na Šluknovsku figurky vyřezávali podle tyrolských vzorů, až z toho byla jakási vlastní škola. Nejvíce jich vznikalo v Jiříkově, Šluknově, Rumburku a na Studánce. Zdejší lidé vyřezávali a stavěli velké kostelní betlémy, ale i rodinné.
Na desítky let byla tradice přerušena, přesto se našli pokračovatelé, kteří staví opět betlémy.
Věra Soukupová
Pozn.:Další foto si můžete prohlédnout v galerii.
Betlém nebo jesličky?
Čeština jako snad jediný jazyk na světě má pro pojem, který neodmyslitelně patří k Vánocům, hned dva výrazy: betlém a jesličky. Oba jsme zvyklí používat. Řekněme si o jesličkách čili betlému něco bližšího…
Tradici stavění jesliček založil František z Assisi, který v italské Umbrii přivedl živého oslíka a vola k jeslím, aby u nich jako u oltáře odsloužil štědrovečerní mši. V jižní a západní Evropě se začal zvyk šířit, ale k nám se dostal až v 16. století. Teprve roku 1560 byl poprvé k vidění betlém zásluhou jezuitů u Karlova mostu v kostele sv. Klimenta. Ujal se a brzy se o Vánocích objevoval v dalších kostelech a klášterech. A s osvícenectvím je spojen obyčej stavět jesličky i v městských a venkovských domácnostech, zdaleka ještě ne pod vánočním stromkem, který se k nám dostal později. Domácí jesličky se tradují od konce 18. století a české lidové betlémy jsou dnes proslavené na celém světě.
Ve skutečném Betlémě zbudoval roku 326 císař Konstantin Veliký baziliku nad jeskyní, kde se Kristus narodil, a přestavěl ji roku 540 císař Justinián. Bazilika je dodnes významným cílem mnoha poutníků.
Dnešní den nebyl stvořen právě k procházkám. Pršelo, foukal vítr, bylo to takové dušičkové počasí, však to znáte. Po obědě zazvonil telefon a známá mě zvala do našeho muzea k posezení s tématem adventu. Moc se mi nechtělo. Protože však jsem zvědavá ženská, vypravila jsem se. 
také potěšíte. Betlémy jsou některé velice staré, jiné nově vytvořené všechny krásné. Slibuji, že do příštího adventu (myšleno roku 2006!) se s dívenkou spojím a k obrázkům betlémů připravím i povídání jejich autorů, náležitost do jednotlivých krajů naší vlasti apod.