Rozmarnost letošního léta dělala jistě nejen nám škrty přes plány na výlety a na trávení společného času s dětmi, či vnoučaty. Protože jsme nechtěli smutnit za okny,vydali jsme se na výlet do Pardubic a zjistili jsme, že na Labi pluje salonní parník Arnošt z Pardubic Přišli jsme včas a tak nás vzali na palubu. Vstupné se platí až při opouštění paluby spolu s konzumací,pokud loď neztroskotá. Je tam krásná restaurace, pestrý výběr, na horní palubě pod střechou můžete i za deště pozorovat okolní břehy, děti holdují mezitím palačinkám a zmrzlině. Loď pluje i přes zdymadlo, děti zvědavě sledují sílu vody a ti starší si opakují Archimedův zákon. Plavba směřuje až pod Kunětickou horu, tam se otáčí,což je také zajímavý manévr. Asi jako když se velkým autem otáčíte v úzké ulici. Po i proti proudu řeky občas brázdí kajak, kanoe,osadníci chat podél břehů mávají a my se dohadujeme, jak často je vyplaví zvednutá hladina a jak jsou asi pojištěni. Když jsme dopluli, byli jsme příjemně překvapeni, protože číšník sečetl útratu a když připočítával jízdné, briskně pravil -senioři samozřejmě mají slevu. Můj partner lehce zrudl a ztuhl, zaplatil a pak na břehu si posteskl, jak je to strašné, že na něm každý pozná, že už je senior. Holt se ještě tak necítí – ostatně to my všichni, že ?Ale prachy jsou prachy a tak to přijal.
Když jsme se namlsali na parníčky, museli jsme v Hradci Králové ozkoušet celou novou flotilu.
Kotví na Labi mezi dvěma mosty a v létě nabízí svezení hned 3 plavidly a ještě půjčují malé pramičky,takže si můžete ověřit vlastní svaly.
Už z dálky je u navigace vidět velká, hotelová loď Čechie. Kdysi jí prý přtáhli po Labi z Německa a po zakotvení napevno sloužila jako ubytovací, restaurační a taneční oáza. Pak se měnili majitelé, loď ztrácela pověst i glanc, stala se předmětem mnoha podivných finančních transakcí a dnes stojí opuštěná,oplesnivělá,pomalu se naklánějící.....Při nebezpečí vzestupu hladiny vody dokonce město muselo zajišťovat její pevné uchycení,aby se neutrhla a neohrozila mosty!
Vedle smutné Čechie je ale přístaviště,nesoucí název Hradecká paroplavební společnost. Provozuje skutečné parní lodě,připomínající lidský důmysl 19.století a v naší zemi jsou v tomto provedení opravdovými unikáty. Můžete se svézt na parníčku Hradec, Královna Eliška, nebo na pravé Pirátské plachetnici. Každé plavidlo je pro 12 osob. Slouží i jako názorná pomůcka pro děti, které mohou na vlastní oči vidět práci parního stroje a zažít pocity cestujících, pro něž byl tento způsob cestování před mnoha lety zcela běžný. Loď Královna Eliška pokřtil sám hradecký sídelní biskup Mons.Duka a kardinál Mons.Meissner z Kolína nad Rýnem. !
Při vstupu na palubu parníčku Hradec jsem měla různé pocity, s každým vstupujícím se loď kymácela, ponor také nebyl zrovna největší a lodník a kapitán přikládali uhlí pod kotel, jako kdybychom měli plout přes moře. Pak parník zahoukal a už jsme funěli. Řeka protéká centrem krásného Hradce, nádherně upravená nábřeží, spousta architektonických skvostů vůkol třeba Muzeum je unikát,nebo elektrárna. Pod mostem se loď otáčí,zahouká a pluje se proti proudu,hezkou příměstskou krajinou. Ze břehů nám mávají a volá se ahóój.
Děti pochopitelně vyzkoušeli i loď Královna Eliška a hlavně tu pirátskou. Kapitán měl správné oblečení, pásku přes oko ,působil dojmem starého mořského vlka. Dozvěděli jsme se,že Hradecká paroplavební společnost vznikla v roce 1998. Jejími zakladateli jsou Jaroslav Kostkan a Zdeněk Balský, kteří si pro svoji potěchu postavili parní člun Hradec. Ten se stal novou turistickou atrakcí pro obyvatele i návštěvníky Hradce Králové.
Roku 1999 byla na Smetanově nábřeží (znovu po 30ti letech) otevřena Půjčovna malých plavidel a začal provoz parní lodi.
V roce 2001 začala společnost pracovat na nové parní lodi, která byla za přispění Magistrátu města Hradce Králové a přátel plavby spuštěna na vodu v červenci r.2004. Jedná se o zadokolesový parník se strojním pohonem-jménem Královna Eliška. Téhož roku byla do provozu uvedena i Pirátská plachetnice, o kterou je zájem hlavně mezi dětmi.
Projížďky lodí trvají cca 50 minut. Lodě vyplouvají z přístaviště na Smetanově nábřeží směrem na Staré město pod Bílou věž, proti proudu pak až na Plácka ke Kamennému mostu. Je možné si plavbu objednat k soukromým i společenským akcím za danou hodinovou sazbu.
Zajímavá je informace,že společnost pořádá již tradičně „Nábřeží paromilů“,což je mezinárodní setkání milovníků parních strojů,horkovzdušných motorů, parních kolotočů a hasičských stříkaček všeho druhu. Je k vidění originální Škoda sentinel,(my pamětníci dobře známe,jak se ládoval) repliky parních vozů ,parní válec Mamut, parní kanoe, parní stroje ze skla., horkovzdušné motory, kolem všeho se pohybuje spousta mužů a kluků a všechno se to na hladině řeky pohybuje a na břehu supí a píská a stříká.. Mohu to potvrdit, protože čistě náhodou jsme to loni viděli na vlastní oči.. Je to krásná záliba, krásná a záslužná a jistě nedoceněná činnost. Pokud pojedete do Hradce, můžete si v létě loď najmout a udělat si rodinný výlet. My jsme byli nadšeni . Vyfotografovala jsem se prodavačem „ palubních vstupenek“, ve kterém jsem poznala bývalého kolegu a pár fotografií lodiček Vám posílám.
Tak zase s vodáckým pozdravem Ahóój Vaše Eva Marková a početný zástup vnoučat.
Rozmarnost letošního léta dělala jistě nejen nám škrty přes plány na výlety a na trávení společného času s dětmi, či vnoučaty. Protože jsme nechtěli smutnit za okny,vydali jsme se na výlet do Pardubic a zjistili jsme, že na Labi pluje salonní parník Arnošt z Pardubic Přišli jsme včas a tak nás vzali na palubu. Vstupné se platí až při opouštění paluby spolu s konzumací,pokud loď neztroskotá. Je tam krásná restaurace, pestrý výběr, na horní palubě pod střechou můžete i za deště pozorovat okolní břehy, děti holdují mezitím palačinkám a zmrzlině. Loď pluje i přes zdymadlo, děti zvědavě sledují sílu vody a ti starší si opakují Archimedův zákon. Plavba směřuje až pod Kunětickou horu, tam se otáčí,což je také zajímavý manévr. Asi jako když se velkým autem otáčíte v úzké ulici. Po i proti proudu řeky občas brázdí kajak, kanoe,osadníci chat podél břehů mávají a my se dohadujeme, jak často je vyplaví zvednutá hladina a jak jsou asi pojištěni. Když jsme dopluli, byli jsme příjemně překvapeni, protože číšník sečetl útratu a když připočítával jízdné, briskně pravil -senioři samozřejmě mají slevu. Můj partner lehce zrudl a ztuhl, zaplatil a pak na břehu si posteskl, jak je to strašné, že na něm každý pozná, že už je senior. Holt se ještě tak necítí – ostatně to my všichni, že ?Ale
prachy jsou prachy a tak to přijal.
Při vstupu na palubu parníčku Hradec jsem měla různé pocity, s každým vstupujícím se loď kymácela, ponor také nebyl zrovna největší a lodník a kapitán přikládali uhlí pod kotel, jako kdybychom měli plout přes moře. Pak parník zahoukal a už jsme funěli. Řeka protéká centrem krásného Hradce, nádherně upravená nábřeží, spousta architektonických skvostů vůkol třeba Muzeum je unikát,nebo elektrárna. Pod mostem se loď otáčí,zahouká a pluje se proti proudu,hezkou příměstskou krajinou. Ze břehů nám mávají a volá se ahóój.
o kterou je zájem hlavně mezi dětmi.