Osobnosti Jaroměře
(Na okraj stejnojmenné publikace Jiřího Uhlíře)
V polovině roku 2011 vyšla hodnotná 230stránková práce josefovského autora, která je koncipována v úvodu slovy autorovými jako encyklopedická příručka, nikoli jako soubor (podrobných) medailonů. Při znalosti jeho slovníku Významní rodáci a kulturně političtí pracovníci města Jaroměře, otištěném ve sborníku Minulostí Jaroměře, bych volil druhou variantu, ale budiž. A to i bez ohledu na fakt, že ke zpracování bylo připraveno hesel daleko víc s typickou Uhlířovou precizností a pracností. 
Listujme v knize s 217 medailony osobností Jaroměře a Josefova docela nejaroměřsky a nejosefovsky a budeme se divit, co těch lidí od výrazně lokálních po světové tu nejdeme. Zastavme se u několika: architekt Milan Babuška (škoda, že není připomenuta jeho významná stavba z roku 1924 – rychnovské gymnázium, jehož žákem byl Jiří Šlitr), sochař Matyáš Bernard Braun (pro Jaroměř vznikla jeho dvě jeho obecně méně známá díla), středoškolský profesor Karel Březina (kdopak ví, že to je právě on, kdo byl zkarikován Karlem Poláčkem jako profesor Pošusta), novinář a odbojář Blahoslav Hrubý (pomáhal židovským uprchlíkům z fašistického Německa, mezi nimi Lionu Feuchtwangerovi), spisovatel Miroslav Ivanov (vzpomeňme namátkou Tajemství RKZ a Záhada rukopisu zelenohorského), samouk řezbář Josef Kapucián (kdo kromě zasvěcených ví, že tento spolutvůrce slavného Třebechovického betlému byl jaroměřským rodákem), světově proslulý František Kupka (v souvislosti s ním se stále uvádí Opočno a Dobruška, ale kde by byl bez Jaroměře? Tam se učil soukromě kreslení a malování na řemeslnické škole u profesora a ředitele Alois Studničky, ostatně Kupka vždy připomínal jeho zásadní podíl na faktu stát se malířem). Nemůže chybět Božena Němcová (neradostná josefovská životní epizoda nezanechala zvláštní ohlas v jejím díle), vzpomenut je profesor na jaroměřské Státní reálce v letech 1924-1933 Václav Novák, autor spisu Pod ochranou českobratrské borovice, ani buditel a vynálezce Michal Silorád Patrčka (z Josefova navázal styky s vlasteneckou družinou Josefa Liboslava Zieglera, na jehož dobřanskou faru docházel už z rodné Solnice – tehdy přijal vlastenecké jméno Silorád, odvozené od silozpytu = fyziky, jíž se zabýval). Kdo by neznal sochaře Vladimíra Preclíka (do Josefova se s rodiči stěhoval v roce svého narození 1929, byl to on, kdo založil sympozium Interlignum v Deštném v Orlických horách, nemluvě o jeho muzeu v Bechyni).
Je tu připomenut i sochař a sklářský výtvarník Petr Rýdlo (k němu dodejme osud dvou jeho prací v Rychnově nad Kněžnou – skleněná fontána leží totálně rozebraná a zaprášená ve sklepě Národního domu a další jeho výbornou sklářskou práci (ve tvaru 3D objektu) jsme objevili, naštěstí nezničenou, v suterénní dílně polikliniky). Brigádní generál stíhací pilot a čestný občan Jaroměře (i rodných Brzic na Náchodsku) Otto Špaček (v Jaroměři žil svých posledních 13 let), sochař a medailér Otakar Španiel (navrhoval mj. reliéfy na dveře chrámu svatého Víta v Praze a první československé mince). Abecedně jako poslední je uveden Jaroslav Žák. Pro ty, kdo nevědí – latinář a francouzštinář na Reálném gymnáziu v Jaroměři, jehož dvě věci - Študáci a kantoři (knižně 1937, během devíti let 18 knižních vydání) a Cesta do hlubin študákovy duše – zfilmoval Martin Frič (tu první jako Škola – základ života).
Sluší se poděkovat autorovi Jiřímu Uhlířovi a ilustrátorovi Jiřímu Škopkovi i všem, co se podíleli na vydání v dnešní době ojedinělé kvalitní regionální publikace, jež vyšla péčí nakladatelství Bor Liberec.
Dávám návrh: Co takhle ji ještě vydat (a napříště i další takové publikace) formou eBooku?