Mnohé vánoční zvyky a kouzla mají původ ještě v dobách pohanských. Nejčastěji
jsou spojeny s pokusem nahlédnout do budoucnosti a z různých znamení vyčíst
svůj osud.
Běžné je věštění osudu z jablka, rozkrojeného napříč při
štědrovečerní večeři. Jasně zřetelná hvězdička jádřince znamená zdraví, štěstí
a úspěch. Nehezký jádřinec napadený červem je známkou nemoci, neštěstí,
zármutku. Jádřinec ve tvaru kříže věští velké neštěstí, dokonce i smrt.
Budoucnost lze hádat také z ořechů louskaných po
večeři. Pokud jsou ve všech jádra pěkná a zdravá, lze se nadít zdraví po celý
příští rok. Načernalé, vyschlé nebo zkažené jádro věští nemoc. A
čím více takových jader je, tím spíš se předpověď splní.
Skořápky
s malou svíčkou pouštějí členové rodiny po vodě v umyvadle nebo míse naplněné
vodou. Svíčky se kladou vedle sebe poněkud dál od okraje. Pokud se u sebe
udrží, bude rodina pohromadě, čí lodička zamíří od ostatních pryč, ten se vydá
do světa. Zhasnutí svíčky nebo převrhnutí lodičky znamená neštěstí.
Milenci pouštějí lodičky spolu. Ona položí lodičku
pravou rukou, on levou. Vezmou se při tom za ruce a čekají, co se stane. Pokud
lodičky zamíří k sobě, je s láskou vše v pořádku, když k sobě nechtějí, pak je
třeba se nad vztahem a jeho budoucností zamyslet.
Lití olova patří k
nejstarším vánočním zvykům. Na větší nádobu s vodou se položí dvě vařečky a
přes ně starý klíč s velkým uchem. Na lžíci roztavené olovo uchem klíče
ukápneme do vody. Podle tvarů, do nichž olovo ztuhlo hádáme, co nás asi čeká.
Klasickou pověrou je házení pantoflem. Svobodné a nezadané dívky a ženy se
postaví zády ke dveřím, do pravé ruky vezmou pantofel nebo jinou vhodnou obuv
a vhodí ji za sebe. Míří-li střevíc špičkou ke dveřím, bude pravděpodobně
svatba. Špička v opačném směru znamená ještě nejméně rok zůstat na ocet. Pokud
dívka touží zvědět jméno toho, kdo je jí souzen, potřebuje k tomu jablko, nůž
(a možná i kalendář se jmény). Jablko musí oloupat tak, aby dostala jednu
dlouhou spirálu. Tou pak třikrát zatočí nad hlavou a odhodí ji. Z tvaru, který
spirála na zemi vytvoří se snaží přečíst písmeno, kterým začíná jméno toho
pravého.
Oloupané jablko lze použít k dalšímu zvyku. Rozdělí se na tolik dílků, kolik
je osob u stolu. Každý svůj dílek sní. Kdyby někdo z přítomných v příštím roce
zbloudil, aspoň si vzpomene, s kým jedl o vánocích společné jablko. Dvanáct
jadérek z jablka dáme do misky s vodou. Kolik jich vyplave na hladinu, tolik
bude v příštím roce suchých měsíců, což je důležité zjištění zejména pro
zahrádkáře.
Z cibule naloupáme dvanáct sukének (lodiček) a položíme je vedle
sebe. Do každé sukénky dáme trochu soli. Každá sukénka představuje jedem měsíc
v roce; na kterém se sůl do rána rozpustí, v tom bude pršet. Ve kterém jen
zvlhne, ten bude srážkově průměrný a ve kterém většina zůstane, v tom lze
čekat sucho. Kdo si namaže na Štědrý den tváře medem, toho budou mít celý
příští rok všichni lidé rádi. Je jeden zvyk, který zajistí, že aspoň jedna
vánočka vydrží do Nového roku. Hospodyně zapeče do jedné vánočky hrachové
zrnko. Vánočka se může načít až na Nový rok; kdo najde hrášek, na toho se po
celý rok bude štěstí a úspěch jen lepit. Vdavekchtivé dívky se musí zmocnit
devíti patek od vánoček a schovat si je. Jediný problém je, kde sehnat tolik
vánoček. Dvě nebo tři omyté a usušené šupiny z kapra vložené do peněženky a
tam ponechané zaručují, že v peněžence bude vždy něco peněz.