České korunovační klenoty
Korunovační klenoty jsou snad po Pražském hradě druhou nejvýznamnější národní památkou. Pokud se vystavují, tak pouze na území Pražského hradu. Korunovační klenoty jsou uloženy v pancéřové skříňce v Korunní komoře, ke skříňce a i ke komoře je sedm klíčů, které jsou v držení tak zvaných klíčníků. Jsou to: president republiky, předseda vlády, arcibiskup pražský, předseda Poslanecké sněmovny, předseda Senátu, děkan Metropolitní kapituly u svatého Víta a primátor města Prahy. Ke korunovačním klenotům patří: Svatováclavská koruna, královské žezlo a královské jablko, korunovační plášť. Při korunovaci se používal také ostatkový kříž, nazvaný Korunovační a obřadní korunovační meč, zvaný Svatováclavský. Tyto dva předměty patří do chrámového pokladu svatého Víta a bývají obvykle vystaveny s ostatními klenoty.
Svatováclavská koruna
Zmiňuje se o ní již Bulla papeže Klimenta VI, který tím potvrdil Karlovi IV, který korunu věnoval patronu české země svatému Václavovi, název Svatováclavská koruna. Zlato pochází z jílovského dolu na Radlíku a je nejstarší součást souboru. Kdo se měl stát českým králem, musel jí být korunován a za zapůjčení k obřadu musel zaplatit 300 kop grošů ve prospěch Svatovítské kapituly. Jinak měla být koruna uložena na lebce svatého Václava a snímána pouze na jeden den, při korunovaci. Toto se dodržovalo ale jenom do konce 14. století.
Korunu nechal zhotovit ke své korunovaci v roce 1347 císař a král český Karel IV. Poprvé byla tedy použita 2. září 1347 při korunovaci Karla IV.Ve stejném roce vzniklo i kožené pouzdro s rytým dekorem, jsou to znaky Čech a Svaté říše římské. Je zhotovena ze zlata, které má vysokou ryzost, 21 – 22 karátů, váží 2,35 kilogramů a je 19 centimetrů vysoká. Jako ozdoba je celkem 96 drahokamů a 20 perel. Některé z nich, safíry, patří k největším na světě. Vrchol koruny zdobí zlatý křížek, do jeho středu je vsazena vzácná románská kameje. Poslední úpravy na koruně byly provedeny ve 14. století, od roku 1374 až 1378 byly doplňovány drahé kameny, od té doby je její vzhled nezměnil. Při výstavách bývá položena na speciálním polštáři z červeného sametu s vyšitými českými znaky a tento polštář pochází z roku 1867.
Královské žezlo a královské jablko
Původní žezlo, které bylo ze stříbra a zlaté jablko, které bylo použito při korunovaci Karla IV jsou dnes ve Vídni. Ty, které jsou dnes ve sbírce českých korunovačních klenotů nechal zhotovit císař Ferdinand I. v roce 1532 až 1534.
Žezlo je zhotoveno z 18karátového zlata, je 67 centimetrů dlouhé a váží něco přes jeden kilogram. Jako ozdoba jsou čtyři safíry, pět spinelů a 62 perel. Je složeno z několika rozdílně tvarovaných částí spojených prstenci. Rukojeť je zdůrazněna řadou perel. Plochu žezla pokrývá cizelovaný dekor s motivy vinných lístků, květů a akantů. Místy jsou pokryty barevnými emaily. Hlavice žezla je udělaná na způsob květu s esovitými stvoly a aknanty, z nichž vyrůstají drahé kameny a perly. Kožené ochranné pouzdro na žezlo pochází z 19. století a je zdobeno drobným zlatým ornamentem.
Královské jablko je rovněž z 18karátového zlata, váží necelých 80 deka a je vysoké 20 centimetrů. Skládá se ze dvou zploštělých polokoulí spojených ozdobným prstencem. Nahoře je poměrně velký křížek. Na horní polokouli jsou scény z Pomazání Davida za krále a Zápas Davida s Goliášem. Na dolní polokouli jablka jsou výjevy Adama, klečícího před Stvořitelem, Vyhnání z ráje a Stvořitele, varujícího Adama a Evu u stromu Poznání. Výzdoba ploch na jablku je ojedinělá.V bohaté ornamentní výzdobě dominují drahé kameny a perly. Podnož kříže tvoří šest drobných sfing. Jako i na jiných klenotech se zde uplatňuje soulad zlata, červených spinelů a modrých safírů. Některá místa na jablku jsou zdůrazněna barevnými emaily. Na kruhu pod křížkem je latinský nápis: Domine in vertute tua letabitur rex et super salutare tuam exulta. Přeloženo to znamená: Hospodine, z tvé moci raduje se král a z pomoci tvé jásá. Jablko je uloženo v koženém pouzdře se znakem ČSR z roku 1929.
Možná tím, že oba klenoty vznikly později, než svatováclavská koruna, nedostalo se jim dlouho dostatečné pozornosti. A to i přesto, že se jedná o významné a ojedinělé ukázky renesančního zlatnického umění.
Korunovační plášť
Původní plášť, ve kterém byl korunován Karel IV. se nezachoval, nynější je z počátku 17. století, je po celém obvodu lemován hermelínem. Tato kožešina ze zimní kožešiny hranostaje je považována za kožešinu králů. Podle všeho je to plášť, ve kterém byl korunován Ferdinand II., který měl korunovaci v roce 1617 a jak je psáno: „byl oděn ve zlatohlavém plášti“. Posledním králem, který tento plášť měl při korunovaci byl Ferdinand V. Je zhotoven z hedvábné tkaniny zvané zlatohlav. Plášť je polokruhový, bez rukávů, vzadu prodloužený do vlečky. Je 312 centimetrů široký a od krčního výstřihu do konce vlečky je 236 centimetrů dlouhý.
Ke korunovačním klenotům nepřímo patří ostatkový kříž. Ten nebyl zhotoven ke korunovaci Karla IV, ale byl zhotoven až v druhé polovině 14. století, po roce 1354. Byl zhotoven podle říšského korunovačního pokladu. Karel IV. do něj nechal vložit ostatky spojené s ukřižováním Krista – dřevo kříže, část Loinova kopí, dva trny z Kristovy koruny, kousek provazu a jeden hřeb. Nejdříve byl kříž uložen na Karlštejně, jako ostatní klenoty, později byl přenesen do pokladu svatého Víta v roce 1654. Při korunovaci se začal používat v 16 století. Kříž je vyroben ze šesti kil zlata, zdobí ho drahokamy, perly, devět antických a raně středověkých gem. Mezi drahokamy vyniká safír s řezbou Kristovy tváře. Ostatky kryjí víčka z průhledného horského křišťálu.
Obřadní korunovační meč
Je z původních českých korunovačních klenotů, který zůstal v pokladu chrámu sv. Víta. Původní je jenom čepel z doby gotické, dlouhá 76 centimetrů. Meč byl původně delší, čepel vykazuje znaky hrubého poškození. Zbraň byla podle všeho zpočátku relikviářní a po staletí používaná v plné funkci korunovačního klenotu. Nebyl ale uložen s ostatními klenoty, ale v chrámovém pokladu. Zlatá výplň dnes chybí. Ztráta byla zaznamenaná v roce 1368. Velice pěkná pochva meče z doby Karla IV. se ztratila v roce 1420 při vyloupení Pražského hradu Zikmundem Lucemburským.
Korunovační klenoty byly po roce 1420 uloženy na Karlštejně, za husitských válek je Zikmund odvezl do Uher a v roce 1436 se vrátily znovu na Karlštejn. V dalších letech byly přemísťovány na různá místa. Od konce 17. století byly klenoty ve Vídni, do Prahy se vracely jen ke korunovaci. Až v roce 1791 byly převezeny na Pražský hrad, poprvé byly vystaveny a uloženy spolu s Korunním archivem. Potom byly znovu krátce ve Vídni, až konečně v roce 1867 je přivezl specielní vlak natrvalo zpět do Čech. Po vystavení byly uloženy do nově upravené korunní komory a jsou tam vlastně až dodnes. Výjimku tvořil odvoz klenotů 20. září 1938 do Žiliny. Jak a kdy se vrátily klenoty zpět do Prahy není moc jasné. Korunovačními klenoty bylo korunováno po Karlu IV celkem 21 panovníků.
Olga Kotačka
