Kniha mého mládí a srdce
Několik výročí se shluklo letos nad tou mnou už od útlého dětství tolik opečovávanou knihou a kterou četlo mnoho minulých generací na celém světě a také mí současní potomci: její italský autor Edmondo de Amicis zemřel již před sto lety v roce 1908, první svou knihu Vojenské črty (později Vojenský život) vydal v roce 1868 krátce poté, kdy opustil jako nadporučík po určitém zklamání italskou armádu. Ale za několik let se dočkal velkých úspěchů s knihou Srdce (v podtitulu Kniha pro hochy), která překonala několik desítek vydání ve vlastní zemi a překladů ve všech světových jazycích. Všechny jeho další knihy (romány a cestopisy) zůstaly v hlubokém stínu této jedinečné knížky. Stala se „Mont Blancem“ v literatuře pro mládež. Zapůsobila všude svým ušlechtilým humanismem a pedagogickým ideálem. České čtenáře na ni upozornil Jaroslav Vrchlický a poprvé se u nás objevila na sklonku let 1888-89.
Mám její české vydání z roku 1928 v překladu Františka Petráka, které vyšlo nákladem J. Toužimského v Praze – Vršovicích. S velkým rozechvěním jsem její stránky prohlížel poprvé pod vánočním stromkem ve svých 12 letech v roce 1938. V osudovém roce, kdy se můj tatínek zklamaný a ponížený musel v září vrátit z hodonínských kasáren, kam narukoval jako záložník jezdeckého pluku, s nímž přežil vánoční tažení na Haliči až do osvobození v roce 1918. Mobilizace byla zbytečná, naši republiku hanebně zaprodali. Větší smutek v očích nejen svého otce, ale všech lidí kolem, ve škole a v obci, jsem do té doby neznal.
A v tomto hlubokém rozpoložení venkovského kluka, který vnímá citlivě všechno, čím žijí jeho maminka, otec, dvě sestry, všechno, o čem mu vyprávějí jeho vlastenečtí učitelé, všechno, co čte a o čem přemýšlí či poslouchá v rozhlase, jakoby se ocitl sám v ději svého dávného vrstevníka, chlapce s nesmírně velkým srdcem a neobyčejnými zážitky v jednom školním roce. Ty jsou navíc umocněny „povídkami měsíce“, které jim ve škole pravidelně vyprávěl pan učitel: Malý vlastenec z Padovy, Malá lombardská hlídka, Malý florentský písař, Sardinský bubeník, Tatínkův ošetřovatel, Romaňská krev, Občanská statečnost, Od Apenin k Andám, Ztroskotání lodi.
Všechny jsem je přečetl několikrát, stejně tak deníkové zápisky ze sešitu „žáka třetí třídy obecné školy v Itálii“, které jeho tatínek uspořádal a on sám později na gymnáziu k nim dodal leccos nového. Sousedky, které k nám chodily drát peří právě tu zimu, na mne naléhaly, když jsem se jim snažil z knížky něco ve zkratce povědět. „Ne, čti nám to, synáčku, ať nám to draní lépe utíká...“ Večer co večer jsem četl všechny ty měsíční povídky, až mi nad jednou z nich srdce doslova usedalo a maminka mne k sobě přivinula, aby nebyly vidět v mých očích slzy... Tak silné dojmy jsem nad tou knihou prožíval, a pak putovala z ruky do ruky, od sousedů k sousedům, k mým spolužákům.
Zakoupil jsem si i její současné vydání v překladu Tomáše Uchytila, s reprodukcemi vynikajících originálních dřevorytů, a které vyšlo v Českém klubu, v nakladatelství Josefa Šimona. Navíc jsou v něm základní encyklopedická data o době syna krále Sjednotitele Viktora Emanuela II. a podrobné vysvětlivky k některým datům, událostem, jménům a zeměpisným pojmům. Souhlasím s ediční poznámkou o tom, že kniha Srdce byla mostem přes rozbouřené řeky času, že je i nadále vroucným dokumentem o kráse, síle a opravdovosti dětského vidění světa. Její současné vydání respektovalo italské dobové reálie, zachovalo patetickou dikci vyprávění, autentičnost morálních apelů.
A tady vzniká zákonitě otázka: najde si toto dílo i dnes svého čtenáře? Kdo přivede současné Potterovy odchovance a „prince dvojí krve“ k tomuto dílu? Najdou se takoví? Vždyť jsem sám nové vydání kupoval již za podstatně sníženou cenu v „Levných knihách“, protože z dnešních regálů bylo vytlačeno soudobými napínavými a jinak dobrodružnými tituly. Přesto - až moje pravnučka doroste, rád ji to současné vydání daruji. Ani srdce mých dalších potomků nesmí okorat.
Edmondo De Amicis - citáty
Láska je vždy něco přibližného, nikoli něco jistého.
Láska je jen to, co nás přitahuje proti naší vůli.
Síla je v tom, ne nenávidět, když máme k nenávisti důvod.
V tváři ženy může být ještě něco krásnějšího, než co nazýváme krásou, a to žena v zrcadle nevidí.
Z lásky k sobě žijeme, z lásky k jiným umíráme.
Blázni, můžete prchat před ženami, přece však nemůžete uniknout jejich lásce.
Jako se víno neopatrným zacházením zlomí v ocet, tak se může láska záhy proměnit v nesnesitelnost. Láska je jediný druh vědy, která se obejde docela dobře bez konverzace a korespondence. Velikost lásky je závislá teprve na způsobu, jakým jí bylo dosaženo.
