Opět několik zajímavých značek, o kterých bych vám chtěl něco vyprávět, pokud budete mít zájem. Podle ohlasů na minulé články se domnívám, že některé čtenáře trochu zaujaly.
K dnešní první značce patří trochu delší vysvětlení. Je to příběh z USA, z Arizony, z města Maricopa, kde vládne tvrdou rukou zákona šerif Joe Arpaio. Všemožné organizace různých lidumilů a zastánců lidských práv proti němu vedou mediální válku, neboť podle jejich názoru se prohřešuje proti lidskosti. Joe Arpaio se stará o mladistvé vězně. Jeho přístup k nim je trochu staromódní, vychází z toho, že kdo se dopustí trestního činu, musí počítat s tím, že bude-li dopaden, bude potrestán. A že vězení není hotel, ale místo, kde se bydlí za trest. A že si trestanci ten trest musí pamatovat. Na to ovšem přijdou potrestaní až na místě. Šerif jde na to od podlahy. Trestanci jsou oblečeni do nápadných, tradičně pruhovaných oblečků a dostávají ještě růžové spodní prádlo. Neexistují žádné vězeňské budovy, trestanci spí ve vojenských stanech, V Arizoně stejně není chladno. Když je chladno, mají smůlu. Dostávají jednoduchou stravu, žádnou kávu a když se chtějí dívat na televisi, musí si proud vyrábět sami, šlapáním na kole. Je zakázáno kouřit.Vězňové pracují vždy ve dvou, jsou stále spojeni pouty. A tak tedy ti potrestaní výtečníci zametají silnice, upravují trávníky a konají různé jiné veřejné práce, které by musela obec platit. Místo jejich pracovního úsilí je označeno tou značkou, co vidíte nahoře. Zajímavé je, že Joe Arpario „šerifuje“ nepřetržitě už od roku 1992, protože je spokojenými občany města pokaždé znovu zvolen. Na svoji metodu převýchovy je velice pyšný, má skvělé výsledky, minimum recidivistů. Do Mariocopy jezdí z jiných amerických států i ciziny různí odborníci z jiných věznic, psychologové, šerifové a pedagogové, získat zkušenosti, nebo se jenom podívat. Na přiloženém snímku můžete vidět jednoho novináře z Německa, který také dělal reportáž o tomto neobyčejném vězení.
V jednom německém časopise jsem objevil zajímavou zprávu i s fotografií. Upozorňuji , že se jedná o skutečnou příhodu. Stalo se v německém městě Stade. Policie chtěla kontrolovat auto, které jim bylo podezřelé. Řidič nereagoval na znamení k zastavení a rozhodl se ujet. Nastala honička, jaké známe z filmů. Řidič policii unikal a velice bravurně ovládal auto v kritických situacích. Jenom asi neměl dobrý prostorový odhad, a v městě se nevyznal, protože zajel do zužující se ulice, kde ke své hrůze zjistil, že nemůže dál, protože se zpětná zrcátka „zašprajcovala“ o zdi a on nemohl otevřít ani dvířka a stáhnutým oknem se nemohl protáhnout. Naštěstí ho policisté z oné neblahé situace vyprostili když se k němu dostali zezadu kufrem. Jistě si nepředstavoval takovýto hloupý konec. Teď má na krku krádež vozidla, jízdu bez řidičského průkazu, odpor policii, zaplacení poškozeného vozidla a vyproštění z uličky. Byla to zkrátka zatraceně drahá projížďka.
Na druhém snímku je jeho bratr v utrpení, podobná situace, jenže tentokrát v Praze ….byl u toho tehdy velice výstižný komentář: blbeček.
Dosti kuriosní značku je možno vidět v Jižní Africe, kde jsou automobilisté upozorňováni na sovy, které chodí pěšky. Jsou to sympatické, ale zřejmě velice líné sovy, které, přestože dokážou velice dobře lítat, dávají přednost chůzi. To zase na Taiwanu si musíte dát zvečera pozor na sovy, které lítají přes silnici, jak upozorňuje tato značka. Všimněte si rozdílu v uměleckém pojetí obrazu sovy. Ta na tom Taiwanském obrázku je v akci. Docela hezky, tedy na první pohled vypadá červenomodrá značka, která je opět z Jižní Afriky. Při bližším prozkoumání zjistíte, že tak moc hezká není, upozorňuje totiž parkující automobilisty na neslušně se chovající netopýry, kteří dokážou na dotyčném místě automobilistům pokálet jejich zaparkované auto nebývalým způsobem. Jsou to velcí netopýři…
Další upozornění je z Kalifornie, na obrázku je pták, který mi byl již jako malému klukovi sympatický v kreslených amerických groteskách. Vždy jsem měl radost, když se mu podařilo uniknout lstivým kojotům. Teprve v pokročilém věku jsem zjistil v Kalifornii, Nevadě a Novém Mexiku, že tihle ptáci doopravdy tak běhají po silnicích, a také jinde okolo, neuvěřitelným, hrozným „fofrem.“ Zjistil jsem také, že kreslíři z studia Walta Dysneye měli úžasný pozorovací talent a doopravdy je realisticky zachytili . Anglicky tomu ptákovi říkají, jak vidíte, roadrunner, latinsky Geococcyx Californians, ale jak se jmenuje česky doopravdy nevím. Snad Kukačka kalifornská? Silniční běžec by bylo hezčí, nebo třeba Zátopek? Jenže tahle kukačka nedělá tak hrozné obličeje když běží, jako kdysi ten Zátopek.
Velice roztomilou ceduli jsem našel v jednom časopise, kde je vedle upozornění pro majitele psů, aby po svých psech laskavě uklidili zanechané „pozůstatky“, také povídání pro psy, a to v jejich psí řeči. Nachází se na jednom molu v distriktu Severní Vancouver. Otázkou zůstává, zda tomuto upozornění porozumí také pes, který není zvyklý hovořit anglicky. Výzva sem, výzva tam, je pro mne těžké si představit, že by lidé v Česku, třeba v Praze opravdu po psech uklízeli ty jejich tentononc.
Že by se to a jak by se to mělo dělat, to napovídá značka vpravo. Sáčky, jakož i lopatičky a nějaká hrabátka noste sebou!
Docela nakonec vám přidám „zvířecí“ dopravní značku , kterou jsme měli donedávna u nás v Nizozemí. Byla k vidění v malém místě na severu Holandska, zvaném Heerjesdam. Měli tam v jednom domečku velmi starou kočku, tulačku, která k nim sama od sebe jednou přišla a zůstala. Byla bohužel stará a hluchá. Měla ve zvyku sedět uprostřed ulice a čistit si kožíšek. Její majitel, desetiletý chlapec se právem obával, že jí někdo přejede. Napsal proto do televize Paulu de Leeuw, který pravidelně moderoval známý program, kde se plnila neobvyklá přání. Přáním chlapce byla dopravní značka, která by jeho milou, ale hluchou přítelkyni trochu ochránila. Značku opravdu dostal, i s nápisem : Přecházející hluchá kočka! Svět chvíli nebyl tak zlý, jak vypadá. Automobilisté opravdu brzdili, většinou ale jen proto, aby se blíže podívali na tu dopravní značku. Jednoho dne jelo tou ulicí auto, které nepřibrzdilo… proč také, že?
Doufám, že ten zlý člověk nikdy nepojede do Ameriky, protože tam by docela určitě ignoroval i tu značku, vyzývající k tomu, aby automobilisté dávali pozor na přecházející starší lidi.
články se domnívám, že některé čtenáře trochu zaujaly.
vychází z toho, že kdo se dopustí trestního činu, musí počítat s tím, že bude-li dopaden, bude potrestán. A že vězení není hotel, ale místo, kde se bydlí za trest. A že si trestanci ten trest musí pamatovat. Na to ovšem přijdou potrestaní až na místě. Šerif jde na to od podlahy. Trestanci jsou oblečeni do nápadných, tradičně pruhovaných 
oblečků a dostávají ještě růžové spodní prádlo. Neexistují žádné vězeňské budovy, trestanci spí ve vojenských stanech, V Arizoně stejně není chladno. Když je chladno, mají smůlu. Dostávají jednoduchou stravu, žádnou kávu a když se
chtějí dívat na televisi, musí si proud vyrábět sami, šlapáním na kole. Je zakázáno kouřit.Vězňové pracují vždy ve dvou, jsou stále spojeni pouty. A tak tedy ti potrestaní výtečníci zametají silnice, upravují trávníky a 
konají různé jiné veřejné práce, které by musela obec platit. Místo jejich pracovního úsilí je označeno tou značkou, co vidíte nahoře. Zajímavé je, že Joe Arpario „šerifuje“ nepřetržitě už od roku 1992, protože je spokojenými občany města pokaždé znovu zvolen. Na svoji metodu převýchovy je velice pyšný, má skvělé výsledky, minimum recidivistů. Do Mariocopy jezdí z jiných amerických států i ciziny různí odborníci z jiných věznic, psychologové, šerifové a pedagogové, získat zkušenosti, nebo se jenom podívat. Na přiloženém snímku můžete vidět jednoho novináře z Německa, který také dělal reportáž o tomto neobyčejném vězení.
V jednom německém časopise jsem objevil zajímavou zprávu i s fotografií. Upozorňuji , že se jedná o skutečnou příhodu. Stalo se v německém městě Stade. Policie chtěla kontrolovat auto, které jim bylo podezřelé. Řidič nereagoval na znamení k zastavení a rozhodl se ujet. Nastala honička, jaké známe z filmů. Řidič policii unikal a velice bravurně ovládal auto v kritických situacích. Jenom asi neměl dobrý prostorový odhad, 
a v městě se nevyznal, protože zajel do zužující se ulice, kde ke své hrůze zjistil, že nemůže dál, protože se zpětná zrcátka „zašprajcovala“ o zdi a on nemohl otevřít ani dvířka a stáhnutým oknem se nemohl protáhnout. Naštěstí ho policisté z oné neblahé situace vyprostili když se k němu dostali zezadu kufrem. Jistě si nepředstavoval takovýto hloupý konec. Teď má na krku krádež vozidla, jízdu bez řidičského průkazu, odpor policii, zaplacení poškozeného vozidla a vyproštění z uličky. Byla to zkrátka zatraceně drahá projížďka.
Na druhém snímku je jeho bratr v utrpení, podobná situace, jenže tentokrát v Praze ….byl u toho tehdy velice výstižný komentář: blbeček.
červenomodrá značka, která je opět z Jižní Afriky. Při bližším prozkoumání zjistíte, že tak moc hezká není, upozorňuje totiž parkující automobilisty na neslušně se chovající netopýry, kteří dokážou na dotyčném místě automobilistům pokálet jejich zaparkované auto nebývalým způsobem. Jsou to velcí netopýři…
Dysneye měli úžasný pozorovací talent a doopravdy je realisticky zachytili . Anglicky tomu ptákovi říkají, jak vidíte, roadrunner, latinsky Geococcyx Californians, ale jak se jmenuje česky doopravdy nevím. Snad Kukačka kalifornská? Silniční běžec by bylo hezčí, nebo třeba Zátopek? Jenže tahle kukačka nedělá tak hrozné obličeje když běží, jako kdysi ten Zátopek.
je vedle upozornění pro majitele psů, aby po svých psech laskavě uklidili zanechané „pozůstatky“, také povídání pro psy, a to v jejich psí řeči. Nachází se na jednom molu v distriktu Severní Vancouver. Otázkou zůstává, zda tomuto upozornění porozumí také pes, který není zvyklý hovořit anglicky. Výzva sem, výzva tam, je pro mne těžké si představit, že by lidé v Česku, třeba v Praze opravdu po psech uklízeli ty jejich tentononc. 
jsme měli donedávna u nás v Nizozemí. Byla k vidění v malém místě na severu Holandska, zvaném Heerjesdam. Měli tam v jednom domečku velmi starou kočku, tulačku, která k nim sama od sebe jednou přišla a zůstala. Byla bohužel stará a hluchá. Měla ve zvyku sedět uprostřed ulice a čistit si kožíšek. Její majitel, desetiletý chlapec se právem obával, že jí někdo přejede. Napsal proto do televize Paulu de Leeuw, který pravidelně 
moderoval známý program, kde se plnila neobvyklá přání. Přáním chlapce byla dopravní značka, která by jeho milou, ale hluchou přítelkyni trochu ochránila. Značku opravdu dostal, i s nápisem : Přecházející hluchá kočka! Svět chvíli nebyl tak zlý, jak vypadá. Automobilisté opravdu brzdili, většinou ale jen proto, aby se blíže podívali na tu dopravní značku. Jednoho dne jelo tou ulicí auto, které nepřibrzdilo… proč také, že?