Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Gabriela,
zítra Františka.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (19)

Řeknete si – jsme přece magazín pro seniory!  Ale život je rovněž plný krásy a tím radosti. Říkáme – právě proto pohádky a říkanky. Kdopak má v dnešní uspěchané době čas na čtení a vyprávění pohádek svým dětem a vnoučatům a to i přesto, že si pamatujeme, jak dětství bylo nejkrásnějším časem našeho života, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné tajů a překvapení, přitom bylo jedno, kde jsme žili a čím jsme byli obklopeni.

Na základě úspěšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli představit našim čtenářům novou serii pohádek pro vás a vaše děti i vnoučata a hlavně také pro ty, kteří nezapomněli na kouzlo vyprávění našich prarodičů i rodičů a rádi na něj vzpomínají. 

Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává čtenářům znát, jaký úžasný výběr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou či makovou až k moderním obrazům současného života, dalo by se říct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Světlík mistrně vložil své životní zkušenosti a nenásilnou formou bude působit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.

 
Redakce Senior Tip
 
* * *

Pes v opeře

Mám kamaráda, který se jmenuje Dalibor, je houslistou a hraje v operním orchestru. Protože žije sám, opatřil si psa. Je to dlouhosrstý jezevčík a slyší na jméno Amadeus. Přítel mu tak začal říkat tehdy, když zjistil, že pes miluje hudbu stejně jako on – a nejradši má Mozarta.

Amadeus trpělivě naslouchá, když jeho pán doma cvičí, a poslouchá s ním dokonce i rozhlas a desky. Aby nebyl celý den sám, začal ho Dalibor brát na zkoušky. Zprvu měl strach, že to neprojde, ale Amadeus leží pod židlí jako myška, ani jednou nezaštěká, jenom natahuje uši, aby slyšel každý tón. Při áriích se přímo tetelí blahem.

Vrtěl jsem nad tím hlavou a čekal, kdy pes provede nějakou neplechu a Dalibor dostane pokutu nebo důtku. Už jsem s ním chtěl o tom promluvit, ale předešel mě prosbou, která mi vyrazila dech. Požádal mě, abych vzal jezevčíka někdy do hlediště, v orchestřišti prý nic nevidí a je z toho smutný.

„Nezbláznil ses?“ protestoval jsem. „Psi nesmějí ani do obyčejného obchodu!“

„Nemyslím na představení, jenom na zkoušku,“ škemral kamarád a ujišťoval mě, že na Amadea je absolutní spolehnutí, a tak byl zkroušený z toho, že jeho druh nemůže vidět své oblíbené pěvce na scéně, až jsem mu slíbil, že ho nějak do hlediště propašuji. Právě probíhaly zkoušky na Mozartovu operu Kouzelná flétna. Pronesl jsem jezevčíka pod kabátem do služební lóže a sedl si s ním na zadní sedadlo, aby nás nebylo vidět. A musím říct, že se ten pes choval v divadle lépe než někteří návštěvníci s lidským rozumem. Když už byla při další zkoušce na scéně celá výprava, mohly Amadeovi vypadnout oči z důlků.

Nakonec však přece jen došlo k maléru. Při první generálce se v lóži objevila Daliborova kolegyně z orchestru, harfenistka – a na klíně měla angorskou kočku!

Amadeus sebou škubl a přikrčil se. Slyšel jsem, jak si pro sebe říká. „Jestli mi tohle protivné stvoření nedá pokoj, uteču!“

Orchestr spustil předehru. Drbal jsem Amadea za ušima a cítil, jak je nervózní a cuká sebou. Nakonec dostal škytavku.

Kočičí dáma to zpozorovala, otočila se k němu a zakňourala. „Copak Amíčku? Tobě se ta hudba nelíbí?“

Sykl jsem na ni, aby byla zticha, ale ona pokračovala: „Asi je na tebe moc náročná. Přijď, až se bude dávat něco lehčího.“ Natáhla se k němu a zaryla mu do srsti tlapku s dlouhými drápy.

Pes vyskočil, proletěl uličkou vedle sedadel, vyhoupl se na zídku orchestřiště a kňučel, dokud ho pán nesundal.

Ještě štěstí, že šlo o zkoušku. Stát se to při představení, kam už chtěl Dalibor Amadea také propašovat, určitě by kamaráda vyhodili.

Amadeus od té doby do divadla nesmí, i když za ten malér nemůže, a je z toho smutný. A já také. Nikdy jsem na opery moc nechodil, ale teď se mi zalíbilo sledovat jejich zkoušky se psem na klíně a cítit, jak se mi jejich nejhezčí melodie uhnízďují v hlavě.

Musím se Dalibora zeptat, co budou zkoušet příště. Třeba se podaří ten trest pro Amadea zrušit…

 
Eduard Světlík
* * *
Ilustrace © Eva Rydrychová
Ilustrace pro anotaci © Miroslav Šesták

Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 19.11.2018  13:21
 Datum
Jméno
Téma
 19.11.  13:21 ferbl
 19.11.  08:43 Von
 18.11.  17:26 Marta
 18.11.  13:18 Vesuvjana díky