Tři úsměvné knížky od jednoho nakladatele
Můžeme mít různé představy, jak má vypadat taková prezentace nové knížky: v jakém prostředí, koho pozvat, kdo bude jejím kmotrem, budeme knížku polévat při tom křtu, nebo ji raději zapijeme? Bude ten křest spojen s autogramiádou, budou knížky hned na místě k mání? 
Povím vám, že si mnozí z nás už zvykli chodit do pražského paláce knih, kterým je velkoprodejna Luxor na Václavském náměstí. Ale pozor! Jezdí sem lidé i z míst mimopražských, setkáváme se zde se čtenáři z jižních Čech, Vysočiny a na této poslední to byl mimo jiné inženýr a myslivec František Václav Jelínek z vesničky Stebno u Podbořan. Rozhovor s ním pro Pozitivní noviny chystám.
Bylo proč se do Luxoru vydat. Známý televizní moderátor, ale také písničkář (Čau, lásko, Být stále mlád – nu písničky od dvojice, které tvořil s Uhlířem) křtil hned tři zcela nové knížky – jednu od zkušeného nakladatele Vráti Ebra (třebaže jeho Arbesovo knihkupectví před lety zaniklo), druhé dvě byly prvotiny, obě sepsaly mladé dámy, autorky novopečené, z nichž Eva Hölzelová přijela se svou knížkou ze Sedlčan a tou poslední – třetí – sestavila kmotrova současná manželka Iva Šípová.
Vratislav Ebr rozšířil tentokrát své dvě edice (ve Veselých knížkách vyšly dosud Vánoce, Velikonoce, Houby, a v edici Barevná drbna vyšla „drbna“ zelená, rudá a šedá) o další úsměvnou knížku „Důchodci pro ně, za ně“ - jak jinak než plnou svérázných myšlenek, nápadů, citátů, vtipů, které se na čtenáře řítí jak osvěžující vodopád či příjemná sprcha. Osvědčil se už také Vráťův kreslíř Miroslav Pavlík až z moravského Tišnova. Odpustíme rádi autorovi někdy jeho rozvernost, ale nikdy se nesníží k lascivnostem a vulgaritám. To ctí každého muže, spisovatele obzvlášť.
Evu Hölzelovou napadlo napsat si též něco jiného, než překládat odborné texty (jako například o obráběcích strojích), a sice první povídku - dát ji přečíst své kamarádce, výtvarnici Anně Bohuslavové, která její prvotinu také ilustrovala. „Holka, máš talent, napiš toho víc a může z toho být knížka“. Tak se zrodil „Milánek na zabití“. Jsou to vlastně deníkové záznamy doktorky Lenky, Milánek je zakomplexovaný špekoun, který se sice dobře učí, ale nikdy by nedal opsat úkol, zdá se mu, že ho ani maminka nemá ráda. Jde o fiktivní postavu, fiktivní příběhy - „Nic takového v mé rodině neexistuje, ani to není můj případ, proboha… – hrozí se autorka nad tím, co svým psaním vyvolala. Jde o černý humor, povídání je jakoby na pomezí, kam až lze zajít či pustit z uzdy svoji spisovatelskou fantazii. Takoví jedinci existují, poznali jsme je sami anebo je máme ve svém okolí. Všem lze tak nastavit jejich zrcadlo touto nesmírně čtivou knížkou.
Iva Šípová si dávno před Karlovými 65. narozeninami (* 1. června 1945 – šťastné dítě, mnohostranně nadaní lidé se rodí ve znamení Blíženců) řekla, že už nebude kupovat nové svetry, oblečení, košile či kravaty, a přestože má knížek hodně, jedna navíc neuškodí, zvláště když bude o něm. Tak vznikla prvotina „Zásah šípem“ s pomocí Vráti Ebra a nakladatele Vladimír Krigla, který ostatně vydal všechny tři knížky a současně přicházejí také na knižní pulty. V knížce nejsou jen gratulace (od Merty, Jandy, Uhlíře, Svěráka, Gotta, Náhlovského, Dagmar Havlové, Káji a Honzíka – synů Karla Šípa), nebo citáty, které o Karlovi pronesli jiní či on sám o sobě v mnoha rozhovorech, ale také zajímavé příběhy, jaké s ním jeho přátelé prožili a jak na to rádi dodnes vzpomínají. Dovolím si tvrdit, že to není „tuctová literatura zase o jedné celebritě“, které zaplavují náš knižní trh v domnění, že najdou tolik čtenářů, ale posléze si počkáme a v prodejnách „Levné knihy“ je získáme za polovinu, či dokonce desetinu původní ceny! Karel Šíp je jeden a určitě si zasloužil cenu za nejlepšího moderátora zábavných pořadů (těch už bylo!) a za nejlepší zábavný pořad vůbec.
„Ze mne toho moc nedostanete“, odporuje moderátorovi veřejné prezentace těch tří knížek, „nerad mluvím a nerad odpovídám, jedině by mohlo být zajímavé, že jsem dokonce netušil, co mi letos Iva připraví k mým narozeninám, nelžu, stoprocentně se to podařilo přede mnou utajit, takže jsem byl překvapen i potěšen…
A víc vám k tomu neřeknu…“