Chvála tekutin Tekutiny či kapaliny bychom měli chválit neustále a možná ještě častěji! A hned pro jistotu vysvětlím proč. Je všeobecně známo, že život jako takový vznikl kdysi dávno v moři, tedy v mořské vodě, v té nejrozšířenější pozemské tekutině. Jak se to všechno seběhlo, do toho se raději nebudu pouštět, ale jisté je, že to, co tehdy předvedla matka příroda, to by dnes nesvedl ani David Copperfield. Ale to samozřejmě zdaleka není všechno, naopak, to byl jen pouhý začátek. Stačí se jen trošinku zamyslet a každý sám přijde na to, že bez tekutin by neexistovalo vlastně nic.
Naopak málokdo z nás si možná uvědomuje, že po spojení vajíčka a spermie se každý lidský zárodek velmi brzy uvelebil v další veledůležité tekutině – v plodové vodě. A že si to bohužel nepamatujeme, to je asi proto, že jakmile vylezeme z maminčina bříška na světlo boží, ihned se orientujeme na mateřské mléko. Jeho chuť jsme však také brzy zapomněli, i když si ji možná leckterý odvážlivec snažil oživit po porodu svých potomků třeba i přímo u zdroje…
Náš běh života pádil a už v dětství se hlásily další zajímavé tekutiny, kterým se říká nápoje – tedy různě barevné limonády. Žlutá citronovka, červená malinovka, později hnědé coly, a tak dále, a tak podobně. Někteří slabší jedinci přešli na pití mléka jiných savců, jiní si zamilovali čistou H2O, aniž by zpočátku tušili, že v ní pijí třaskavý plyn hydrogenium – vodík, a že vše na štěstí zachraňuje životadárný oxygen – kyslík! S postupným dospíváním většina z nás pomalu ale jistě přicházela na to, že jsou na světě i jiné, velmi zajímavé a lákavé tekutiny, kterým se říká alkoholické nápoje. Matka příroda totiž už dávno nenápadně a pozoruhodně spojila uhlík, vodík a kyslík do molekuly C2H5OH. A když pak s nepatrným lidským přínosem těchto molekul bylo množství větší než malé, muselo se to dokonce ředit čistou vodou, aby se to vůbec mohlo pít! Naštěstí byly už v pradávnu objeveny příjemné a přívětivé tekutiny z dalších přírodních zdrojů – vinných hroznů, chmele a ječmene. Tyto nápoje jsou tak dokonalé, že na rozdíl od čistého alkoholu se vůbec nemusejí ředit vodou, a dokonce je to zakázané! A i když vím, že ve všech osvěžovnách nám tu zrzavou vodu – pivo, tento náš národní nápoj – pouze na chvíli půjčují do našich útrob, přesto si myslím, že je doslova k nezaplacení, čehož si jsou bohužel všichni naši hospodští dobře vědomi. Musím ale naše napáječe i pochválit, neboť přišli na velkolepý objev, že hlad je vlastně pouze přestrojená žízeň, anebo naopak!
A nyní něco z jiného soudku. Milovníci křížovek se přou, zda nejdražší tekutinou je voda nebo krev. Myslím, že bychom toto dilema měli nechat koňovi, který jak známo, má větší hlavu. Přesto mi to nedá, abych se nezmínil o tom, že už drahně let my lidičkové oběma těmito nejdražšími tekutinami neskonale plýtváme. Ověřit si to můžeme téměř na každém kroku a každý den, jak na plátnech kin tak na televizních obrazovkách. Je přitom marné se utěšovat, že ve všech těch thrillerech a hororech nejde vlastně o tu drahocennou rudou tekutinu, ale jen o zředěný kečup. A nepostradatelná voda? Nepolepšíme-li se, tak se o ni jednou pravděpodobně svede na světě nesmiřitelný boj! Zatím se bojuje „pouze“ o smrdutou ropu...
Co dodat na závěr. Doufám, že jsem touto chválou tekutin nikoho neurazil a snad se mi podařilo přesvědčit alespoň několik čtenářů a dokonce i čtenářek, že všechny ty tekutiny, o kterých jsem se zmínil, si naši chválu opravdu zasluhují. A nezbývá mi, než zopakovat a mírně poopravit větu z prvního odstavečku: Tekutiny a kapaliny bychom měli chválit neustále, a ne možná, ale zcela jistě a ještě mnohem častěji!
Tekutiny či kapaliny bychom měli chválit neustále a možná ještě častěji! A hned pro jistotu vysvětlím proč. Je všeobecně známo, že život jako takový vznikl kdysi dávno v moři, tedy v mořské vodě, v té nejrozšířenější pozemské tekutině. Jak se to všechno seběhlo, do toho se raději nebudu pouštět, ale jisté je, že to, co tehdy předvedla matka příroda, to by dnes nesvedl ani David Copperfield. Ale to samozřejmě zdaleka není všechno, naopak, to byl jen pouhý začátek. Stačí se jen trošinku zamyslet a každý sám přijde na to, že bez tekutin by neexistovalo vlastně nic.