Střípky z mocnářství
vám nabízíme neučesaně a na přeskáčku. Kyvadlo odporu k Rakousku se už přesunulo na opačnou stranu, a tak i ty střípky jsou spíše vlídné a úsměvné…
Ferdáček
Tahle zvláštní a vlastně skoro tragická postava z dynastie Habsburků mi dlouho leží v hlavě. Už jsem psal o šílené výchově korunního prince Rudolfa, ale obětí zupáckých metod výchovy určitě nebyl jenom on. Také císař Ferdinand I., někdy zvaný Dobrotivý, si užil své.
Budoucí císař, korunní princ Ferdinand Karel Leopold Josef František Crescentia (1793 – 1875), seděl na císařském trůnu jenom krátce jako Ferdinand I. Ovšem nenechte se zmást, uherským králem byl korunovaný jako Ferdinand V. A byl také posledním korunovaným českým králem 1836. Jeho vláda opravdu dlouho netrvala, několikrát jsem se tady už zmínil, že v roce 1848 ho na císařském trůnu střídal jeho synovec František Josef I. A po krátkou dobu jeho vlády vlastně řídil zemi Klemens Metternich. Jeho císařský život byl tedy vpravdě jepičí, ale jeho lidský čas stojí za zaznamenání.
V manželství císaře a uherského a českého krále Františka I. a Marie Terezie Neapolsko-Sicilské patrně kulminovaly genetické potíže tohoto rodu. Byli bratrancem a sestřenicí 1. stupně, vlastně ze stejných prarodičů. Mladý korunní princ byl od počátku sledován s velkými obavami. Jeho teta a matka pozdějšího císaře Františka Josef I., arcivévodkyně Žofie, o něm jako o idiotovi hovořila od počátku. Sami posuďte, zda za tím byly i zájmy jejího syna.
Budoucí císař nedostal do vínku zrovna dobrý vklad sudiček. Trpěl epilepsií, tady padoucnicí, a ačkoliv je to asi skutečně podivné postižení mnoha geniů, budoucí císař na génia v dětství nevypadal. Nedokázal sám ani vyjít po schodech a tehdejší lékařská věda ho léčila klidem a nudou. Potom byl k chlapci povolán nový vychovatel, František Maria von Steffaneo-Carnea, a tohle jméno bychom si měli zapamatovat. Ač nevybavený současnými znalostmi medicíny, spíše intuitivně začal rozvíjet následníkovy schopnostmi, velmi podporován matkou, Marií Terezií Sicilskou. Po smrti matky ovšem skončilo i působení dobrého vychovatele, protože šarlatáni na císařském dvoře pochopitelně schopného ze svého středu vypudili.
Měřeno s odstupem, schopnosti budoucího císaře patrně nebyly tak tragické. Měl zjevně talent na jazyky, zvládl jich pět a znal prý i základní české fráze. Jako císař získal přezdívku Dobrotivý, protože byl známý vlídným chováním k podřízeným. Měl vlastně také štěstí na ženy ve svém životě. I po brzké smrti jeho matky se další dvě manželky císaře Františka I o následníka trůnu staraly s péčí skoro příkladnou.
Zdá se, že i Ferdáčkova manželka, sardinská princezna Marie Anna Karolína, byla excísaři dobrou manželkou, ačkoliv možná víc svého času trávila v rodné Itálii. A ještě k tomu Ferdáčkovi. Svůj život dožíval v Praze na Hradčanech a na svých panstvích v Ploskovicích a Zákupech. Mezi Pražany prý byl velmi oblíben pro laskavost a vstřícnost a také hezký vztah k dětem, kterým z kočáru i na procházkách rozdával různé pochoutky. Stejně jako almužny pro chudé. Proto se pro něj ujala tak vlídná přezdívka.
Ferdáček se v Praze dokonce přehoupl svým věkem přes osmdesátku. Jeho životní pouť skončila na Pražském hradě a tohle spojení Hradčan s císařským rodem Habsburků asi patřilo k těm lepším.
* * *
Zobrazit všechny články autora