Co praví legendy a pověsti
aneb šuplík plný legend a pověstí...
O sloupu v Záměli
V Záměli stávala hospoda, které se později říkalo Fajfrův hostinec. Kdo jel kolem, zastavil se tu na žejdlík piva, ti žíznivější, aby se ukázali, si poručili piva máz. Taky se zde jedlo a tancovalo o sto šest. Našlo se dost takových, kteří si dávali zahrát. Někomu, kdo měl hluboko do kapsy, zahráli za peníz, těm bohatým za groš.
Hospoda stála při silnici blíže mlýna a vyznačovala se tím, že uprostřed tančírny byl sloup. Byl dřevěný jako všechny zdejší chalupy a říkalo se o něm, že tu stojí a podpírá střechu proto, aby se tanečníci neprotancovali do samotného pekla.
Za dávných časů, kdy byl moravským markrabím Karel, pozdější císař Karel IV., jeho vojsko obléhalo zdejší hrad Potštejn, aby ztrestalo zpupného Mikuláše z Potštejna.
Mikulášův otec Procek byl mocným pánem ve Východních Čechách. Práva Potštejnů začalo porušovat bohatší měšťanstvo v čele s Peregrinem Pusem z Prahy. Ti začali kácet v místních lesích dřevo na dřevěné uhlí, které posílali do Kutné Hory, kde se užívalo na těžbu stříbra. To byl ten pravý důvod, proč královský dvůr byl ke stížnostem pána Procka hluchý. Když ten se nemohl domoci práva, vystupoval po korunovaci Jana Lucemburského na českém sněmu silně proti měšťanstvu. A tu byl úkladně zavražděn.
Jeho syn mladý Mikuláš, když se marně snažil o vyšetření vraždy a potrestání viníků, vzal spravedlnost do svých rukou. Neměl v ruce žádné důkazy, kdo tak učinil. Ze msty pod záminkou vylákal Peregrina Puse ke schůzce, kde ho proklál mečem. Ihned byl uvrhnut do vězení. Později na přímluvu vlivných otcových přátel a finančního vyrovnání byl z vězení propuštěn.
Nějaký čas se stáhl a zaťal zuby. Ale ne na dlouho. Zprvu začal zamezovat těžbě dřeva ve svých lesích a bránil jejich odvozu k milířům. Měšťané se dožadovali svého a obžalovali Mikuláše, že přepadává jejich karavany za účelem zisku. Jenomže Jan Lucemburský se nestaral o zemi, které měl vládnout tak, jak by měl. Toho využil Mikuláš a umínil si získat zpět své bohatství, které musel zaplatit jako pokutu, aby se dostal z vězení. Stal se z něj urozený lapka. Přepadával karavany obzvlášť pražských měšťanů a bral si, co chtěl. Králi se to doneslo a vyslal svého syna, tehdy moravského markraběte Karla, aby obnovil v království pořádek. Ten táhl se svým vojskem k Vysokému Mýtu a několik hradů pobořil.
Mikuláš z Potštejna slíbil, že loupežení zanechá. Ale svůj slib nedodržel a Karel začal obléhat Potštejn. Jelikož nebylo tak lehké hrad dobýt, jeho vojsko vyhledávalo v okolí různé zábavy a dobrodružství. Tak se bavilo i tancem v Záměli v místní krčmě. Tu se znenadání mezi nimi objevil markrabě Karel. A jistou selku vyzval k tanci. Tančili spolu kolem dřevěného sloupu uprostřed místnosti, tančili dlouho, neboť dostali královsky zaplaceno.
A protože bylo nevídané, aby markrabě tančil s obyčejnou selkou, a kromě toho, v takové zapadlé vesnici, předávali si místní tuto zvláštnost od ucha k uchu. Až se dochovala do dnešních dnů.
Marta Urbanová
* * *
Zobrazit všechny články autorky