Život a smrt
Až odtud odejdu navždy, co se stane?
Zůstanou po mně knížky v řadě vyrovnané.
Až odtud odejdu navždy, co se změní?
Slyšet byl tiše smích a už tu není.
Až odtud odejdu navždy, co tu zbude?
Skončil tvůj život, můj osude...
Miroslav Sígl; Z básnické sbírky Mým přátelům
Moji milí přátelé, nerada bývám poslem špatných zpráv. Ale bohužel život už je takový, že je přináší. Zemřel náš kamarád, spolupracovník Mirek Sígl. Zvažovala jsem jak tuto smutnou zprávu dát na vědomí. Napsal pro nás spoustu zajímavého čtení a tak jako vzpomínku na něj jsem vybrala jeden z jeho článků.
Mirku budeme na Tebe stále vzpomínat.
Ludmila
Dvojjedinnost. Začátek a konec. Alfa a omega. Líc a rub. Slunce a stín. Světlo a tma. Teplo a zima. Láska a nenávist. Pravda a lež. Den a noc. Zdraví a nemoc. Mír a válka. Demokracie a totalita. Proto také - život a smrt. Objevujeme smysl života a snažíme se pochopit smrt. Od kolébky ke hrobu. Co všechno jsme se naučili? Co všechno jsme prožili? Jaké události a jací lidé ovlivnili náš život? Na kolik našich otázek se nám dostalo odpovědí? Jak jsme odpovídali my? Jak jsme ovlivňovali druhé?
Klademe si vůbec někdy podobné otázky? Jak kdo a jak kdy. Filozofové a lidé filozoficky založení se jimi zabývají - téměř bez přestání, s velkým či menším zaujetím. Lidé píší knihy. S naším vědomím či bez něho se odehrávají různé osudy, ve stejnou dobu se lidé rodí a jiní odcházejí navěky. Jsme svědky uvěřitelných i neuvěřitelných příběhů. Lidé se rodí, lidé zabíjejí. Sami sebe, své druhy i své nejbližší nebo své odpůrce, nepřátele. Proč je tomu tak? A proč se o tom ještě píše, točí filmy, hrají se divadelní představení, zpívají písně?
Dokonce jednoho z vás seniorů (tedy mne) napadlo vydat o tom všem knihu, jaká tu dosud nebyla. Populárně naučnou, chcete-li: encyklopedii. Co víme o smrti (416 stran, vydalo nakladatelství Epocha, Praha). Ta knížka má svou bohatou genezi.
Bylo mi dvanáct let a za vítěznou práci v časopisu Dětská neděle jsem obdržel fotoaparát značky Flexareta. Soutěžní článek se týkal nápisů, které se vyskytují na náhrobcích našeho místního hřbitova.
Začal jsem s velkou zálibou fotografovat, když přišla za mnou moje teta, které právě zemřel její milovaný muž – můj strýček. „Vidím Tě stále fotit, tak jsem si řekla, zda bys nevyfotil náš pohřeb? Ptala jsem se fotografa v Neratovicích a ten chce za to nekřesťanské peníze…To je raději dám tobě…“
Taková nabídka nešla odmítnout. Koupil jsem si nejen nový film do aparátu, ale také malé album, do něhož jsem snímky celého průběhu strýčkova pohřbu nalepil. Od vystavení jeho rakve a smuteční rozloučení ještě v nebožtíkově domě - na dvoře, průvod všech smutečních hostí za pohřebním vozem, taženým dvěma bělouši, a poslední místo odpočinku v té naší zahradě ticha. Od té doby jsem byl tetou zván k nim častěji – tu na právě upečené buchty, tu na nedělní oběd…
Vždycky o prázdninách nebo při občasných výletech do okolí a po vlastech českých rád chodívám na místní hřbitovy a od dob oné soutěže si některé pozoruhodné nápisy zapisuji.
Uběhlo mnoho let, když můj přítel v době svých seniorských let začal vydávat Místní noviny Podbezdězí. Po celých deset let až do jeho skonu ty noviny těšily celý kraj v rozmezí jakého nepravidelného obdélníku, jemuž říkáme Máchův kraj (Mělnicko – Litoměřicko – Českolipsko – Mladoboleslavsko). Psali do nich místní písmáci, odebírala je snad každá domácnost. Byly jedny z mála, které měly českého majitele. Jak víme, náš tisk je z velké většiny v rukou cizích zahraničních tiskových monopolů.
Byl říjen, blížil se Svátek všech svatých a Dušičky - nu a můj přítel mne jako svého spolupracovníka požádal, zda bych mu nenapsal k těmto dnům jakési povídání. Ocitoval jsem v něm několik nápisů z venkovských hřbitovů a článek vzbudil mimořádný ohlas. Lidé začali mému příteli do jeho redakce posílat další a další nápisy, některé z nich spojené s tklivými příběhy.
A opět muselo přejít mnoho let, kdy jsem v srpnu 2002 přišel o svůj rodný dům, který pobořily rozbouřené a stoupající vody obou řek Labe a Vltavy (od soutoku ke mně domů to byla vzdálenost asi dvou kilometrů). Tato událost – do té doby v mém životě dost otřesná – se neobešla bez následků. Bylo mi 77 let, kdy mne postihla tzv. malá cévní příhoda, neboli byl jsem raněn mrtvicí na celé levé půlce svého těla.
Ráno jsem vstával se svislým rtem a spadlým víčkem, levá ruka a noha mne bez přestání brněly. Moje pohotová manželka bleskurychle vytočila číslo Rychlé záchranné služby a než jsem se nadál, ležel jsem v nemocnici s množstvím hadiček kolem sebe.
Po operaci mám v tepně, tzv. krkavici, voperován stend, který tuto významnou tepnu, vyživující zejména mozek, rozšiřuje, aby nemohla kornatět. Poněkud odborněji mi to vysvětlil ošetřující lékař, jemuž jsem po operaci děkoval. „Mně neděkujte, protože ten největší dík patří Vaší ženě, že byla tak pohotová. Přivést vás později, nebylo by to bez následků…“ ??? Ano, bývá jimi ztráta paměti,.celková nehybnost, bezfunkčnost životních a tělesných orgánů…
Doma při rekonvalescenci jsem si vše srovnával v hlavě a tu mne napadlo, podívat se do několika knížek v mé knihovně, co asi tak píší autoři o umírání, životě a smrti. Ano, neříkám, že jsem se nepoučil, ale všechno to byly buď filozofické nebo teologické výklady. Nic pro obyčejného smrtelníka.
Takže mne napadlo takovou populárně naučnou knihu sestavit, nabídnout nakladateli a vydat. Nakladatelův lektor knihu s nadšením posoudil, dále požádal uměleckou fotografku Evu Zítkovou, aby dodala do knihy několik snímků a kniha o rozsahu 416 stránek se objevila na knižních pultech, byla nabídnuta kromě jiných také podnikům, které se zabývají pohřebními obřady.
Největší radost jsem měl z posudků a kritiky čtenářů. Kdyby jen čtenářů – laiků! Jednou z prvních se ozvala RNDr. Helena Haškovcová, autorka, která o této tématice přednáší na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Její dopis byl obšírný a končil tím, že knihu bude doporučovat svým posluchačům, kterými jsou většinou v postgraduálním studiu medici a zdravotní sestry .
Druhou kapacitou v tomto oboru (jeho nositelé jen neradi používali pojem „tanatologie“ – nauka o umírání a smrti – podle Thanatose, řeckého boha smrtelného spánku a smrti) byla MUDr. Marie Svatošová, jedna ze zakladatelek hospicového hnutí u nás po listopadu 1989. Sepsala již několik duchovních knížek, jedna hezčí než druhá, která umístila na webové stránce také obsáhlý článek s obdivem, co všechno kniha obsahuje, že jsem nezapomněl na hospice, že knihu vřele doporučuje svým přátelům a pacientům. Co se o té knize mj. psalo?
● V naší české a populárně naučné literatuře se dílo vysokoškolsky vzdělaného autora, redaktora a publicisty, člena Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu, snaží zaplnit jedno prázdné místo, zahrnující komplexní pohled na věčné životní otázky stárnutí, umírání a smrti včetně všech jejích podob. Kam až dospělo od dob pohanských, antických, středověkých a novověkých filozoficko-teologické poznání. Co o smrti najdeme v bibli, žalmech, mešních modlitbách, co říkají staroegyptské mravní nauky, čínský myslitel, talmud nebo korán, autoři období humanismu, baroka a osvícenství. A jak přemýšlejí současní vědci mnoha oborů, dospívající v moderním věku k interdisciplinárnímu přístupu k dalšímu bádání.
● Dostávají se nám kvalifikovaná poučení v reprezentativní a na našem knižním trhu zcela ojedinělé knize - encyklopedii, v níž můžeme hledat odpovědi a zamýšlet se hlouběji nad věčnými tématy.
● Jak se projevuje smrt v dílech literátů, hudebních umělců a dalších tvůrců, o čem vypovídají hřbitovní nápisy spojené s lidovou poezií, logicky zde rozčleněné pro užití těch, kteří takové nápisy hledají, v kolika písních znárodnělých a zlidovělých se objevují verše o posledních věcech člověka, které nejčastější skladby znějí smutečními síněmi.
● Jsou tu lidové tradice, pověry a zvyky, trefná lidová rčení a přísloví, místopisné názvy, výklady snů, ale také vtipy, osvěžující naši zvolenou tématiku.
● Kniha zahrnuje další závažná témata, jakými jsou vraždy a sebevraždy, trest smrti, stáří a úmrtnost, péče o umírající se srovnáním ve světě a u nás.
● Jaké jsou zákonné normy, týkající se těchto otázek, na základě nichž se poskytují u nás pohřební služby, jaké máme svátky zemřelých. a proč je uctíváme.
● Nechybějí informace o pohřebištích, kostnicích a krematoriích, zevrubný seznam muzeí a památníků v naší zemi.
● Abecední část několika set encyklopedických hesel začíná A – Adamem a končí Ž – životem. Takový může být i výklad nekonečného žití, lze začít s jeho koncem a dojít na začátek, jak se to názorně podařilo v tomto díle.
Není tomu tak dávno, co podobná témata byla tabuizována. To byl jeden extrém, zatímco jsme nyní svědky extrému obrácenému – vše je dovoleno, neexistují ani morální zábrany, zábrany lidského svědomí.
Věčně živá problematika života a smrti mne drží a bylo by škoda ji dále nesledovat. Nakupilo se za tu dobu v mém archívu a dokumentačně informačním přehledu velké množství zajímavých dokladů, písemností a dokumentů, z nichž mohu občas něco aktuálně použít, ale už to „prázdné místo“ nedoženu pořádně zaplnit.
Miroslav Sígl
Smuteční oznámení (pro zobrazení klikni)