Při bližším zkoumání lze respekt rozdělit do čtyř na sebe navazujících stupňů: respekt k sobě samému, respekt k lidskému druhu, respekt ke všem vědomým bytostem a respekt k planetě Zemi a vesmíru.
Respekt k sobě samému představuje základní kámen umění zvaného respekt. Ač se může jevit jako samozřejmý, ve skutečnosti chybí řadě lidí. Přitom nerespektujete-li sami sebe, lze očekávat, že budete respektovat druhé? Stěží. Respektovat k vlastní osobě znamená přijmout sám sebe takového, jaký jsem. Se svými přednostmi i nedostatky. Přijmout zodpovědnost za své chování a za jeho nevyhnutelné následky. Mít zdravé sebevědomí založené na hlubokém sebepoznání. Nebýt povýšený a arogantní, ale ani přehnaně nejistý a kajícný. Umět přijmout pochvalu, uznat chybu, akceptovat konstruktivní kritiku, ale také říci ne. Nenechat si od druhých diktovat a řídit vlastní život a dokázat odmítnou třeba i dobře míněné, leč nevyžádané rady a laskavosti. Mít respekt sám k sobě znamená chápat závislost svého bytí, svého iluzorního omezeného „já“ na zbytku vesmíru, jeho vzájemnou propojenost a nerozlučnost se všemi dalšími „já“.
Respekt k sobě samému obnáší vědomí časového limitu našeho současného života a tím pádem i smysluplné a efektivní nakládání s tímto darem. Dostali jsme ho omezené množství, tak proč s ním plýtvat? Proč se o něj dělit s někým (něčím), kdo (co) za to ani nestojí? Čas se nedá koupit, nedá se vrátit, nedá se podplatit, obelhat či ukecat. Buďme nekompromisní v jeho využívání.
Respektovat sám sebe znamená nekrmit svou mysl ani tělo jedy. Pod pojmem jedy se ukrývají všelijaké negativní emoce, které se nás bez ustání snaží ovládnout, ať už se jedná o vztek, závist, nepřiměřenou touhu, nepřejícnost, netrpělivost, prchlivost a tucet dalších. Patří sem i toxické vztahy, které udržujeme z všelijakých, mnohdy nelogických pohnutek, i když bychom je měly rázně utnout. Patří sem negativní zprávy z médií, všudypřítomné reklamní útoky či emoční upíři, kteří nás pod rouškou přátelství či kolegiality bezostyšně vysávají. Tohle všechno představuje jedy pro mysl, které mnohdy bezmyšlenkovitě konzumujeme, aniž bychom dokázali domyslet jejich nedozírnou škodlivost na naše bytí a prožívání. Ovšem ani jedy v jídle či pití bychom neměli podceňovat a pečlivě volme, čím krmíme naše fyzické tělo. Přece chceme, aby nám pár desetiletí dobře sloužilo, tak se k němu chovejme s úctou a rozvahou. Neodbývejme ho, nepřetěžujme ho a ani na něm nešetřeme.
Pokud se naučíme respektovat sami sebe, svůj vzhled, jinakost, úspěchy i prohry, teprve pak se můžeme seriózně zabývat respektem k ostatním lidem. Protože pokud nejsme srovnáni sami se sebou, jestliže naše mysl není průzračně jasná a prostá vší negativity, řešíme si neustále své vlastní války a vnitřní konflikty. Na péči o druhé a kvalitu našich mezilidských vztahů nám nezbývá příliš mnoho času, chuti ani energie. Jestliže si ale uvědomíme, jak jedinečnou bytostí jsme, jestliže pochopíme, že se všichni toužíme vyhnout utrpení a dosáhnout štěstí, ať už to pro každého z nás znamená v konečném důsledku cokoliv, je pro nás mnohem snazší vnímat ostatní jako sobě rovné. Tedy je respektovat. Nezáleží na barvě kůže, pohlaví, věku, náboženském vyznání, politickém přesvědčení, sexuální orientaci, dosaženém vzdělání, vlastněném majetku… Nezáleží zhola na ničem, pouze na tom, že jsme lidé! Ano, i taková kritéria dělení jako žena a muž jsou někdy nadbytečná a mnohdy na škodu. Není potřeba absolutně žádného dělení. Jsme lidské bytosti. Rovné si navzájem. A jako tací nechceme trpět. Toužíme po štěstí.
Věřím, že na tomhle se shodneme všichni, netrpíme-li nějakou psychickou poruchou. Pak se proto naskýtá otázka, proč by někdo měl druhému odpírat toto úsilí a touhu? Proč se nesnažit, aby nikdo netrpěl, a pokud je to možné, aby zároveň dosáhl svého osobního štěstí? Přeju-li si to pro sebe, pro své blízké, proč ne pro každého člověka? Proč ne pro každou vědomou bytost? V čem jsem já lepší než druzí? V čem je můj život důležitější a cennější?
V ničem. Všichni jsme si rovni ve schopnosti cítit utrpení i štěstí. Všichni jsme živí tvorové.
Žijme respektem 3/8