Chvála kyslíku
Já si snad nedám pokoj a tak se drze hrabu do hájemství další nepříliš oblíbené vědy - chemie. Tato sestra fyziky mi není tak blízká, v následujících řádcích to bude asi znát a chválení samotné bude možná trochu kratší. Samozřejmě by si obě jmenované vědy zasloužily samostatné chvály, ale to bych se asi už opravdu uchválil a tak z nich mohu pouze vyzobávat nejchvályhodnější zrníčka. Tedy dle mého názoru, který nikomu nevnucuji, takže si kdokoliv může vychválit v těchto vědách své favorizované oblasti či vědce.
V této první chemické chvále vychválím kyslík a jistě kdekdo tuší proč. Tohoto prvku je přece na naší matičce Zemi nejvíce, téměř 50% objemu veškeré hmoty, a nechtějte ani vědět, kolik ten „lehký“ plyn váží. V naší zemské atmosféře, tedy ve vzduchu, který dýcháme, ho je 21 objemových procent a jistě každý ví, že bychom se bez něj udusili.
A mimochodem – v našem lidském těle je kyslíku dokonce 63 objemových procent a jeho přítomnost je nezbytná pro existenci všech živých organizmů na této naší planetě! O chvály hodnosti tohoto plynu tedy nemůže být pochyb, protože je to prvek tzv. biogenní. Já osobně ale musím nejprve moc pochválit našeho Jana Svatopluka Presla za to, jak krásné české názvy v chemii vymyslel a prosadil pro řadu chemických prvků. Kyslík je samozřejmě jedním z nich a jistě uzná každý, že je to hezčí název než latinské oxygenium.
A nyní když laskavé čtenářstvo dovolí jen několik odbornějších řádek, i když …
To, že je ve vzduchu „něco“, co podporuje hoření, tušil už slavný všeuměl a vševěd Leonardo da Vinci. Ovšem kyslík jako chemický prvek objevil až v roce 1774 anglický chemik Joseph Priestley. A to, že má kyslík chemickou značku „O“ podle svého latinského názvu, víme z křížovek, ale většinou nevíme, že kapalní až při teplotě, tedy spíše při „mraznotě“ –183°C. a tuhne při téměř –219°C.
A jelikož si i zde mohu opět trochu přihřát svou meteorologickou polívčičku, tak musím připomenout, že se v našem ovzduší vyskytuje nejen v molekulách dvouatomových, ale i jako tříatomový ozón a dále i jako podivně obávaný oxid uhličitý. I když ani ozón při zemi moc rádi nemáme, protože ve větším množství je docela škodlivý, naopak nebýt ozonosféry ve výšce asi kolem 30 km, na Zemi vše živé by zaniklo, protože by nás postupně doslova zabilo ultrafialové záření. Proto si také musíme ozonosféru hlídat, aby nám příliš neproděravěla.
Na normálním kyslíku můžeme obdivovat a chválit, že je neviditelný, bez chuti i bez zápachu, což se o většině plynů říci nedá. Ovšem ozón je lehce namodralý, můžeme ho cítit ve vzduchu někdy po silnější bouřce a krátkodobě je to docela příjemné.
Když napíši, že je velmi reaktivní, tak to znamená pouze fakt, že se velmi rád kamarádí a slučuje s kdejakým chemickým prvkem. S vodíkem nám „vyrábí“ životně nezbytnou vodu, ve které dokonce můžeme ozónem zabíjet škodlivé bakterie. Chytnou-li se dva atomy kyslíku se dvěma atomy vodíku – tedy – samozřejmě musí být takových atomů pár miliard - mohou se radovat lékaři i blondýny, protože jim tyto dva plyny udělaly peroxid, kterým se dezinfikují rány i odbarvují vlasy. V nemocnicích si vůbec nemohou kyslík vynachválit při všech operacích a potápěči by se bez něj určitě vůbec nepotopili. Kapalný kyslík slouží jako okysličovadlo v raketových motorech a tak bychom se bez něj nikdy nedostali do vesmíru.
A když se mrazivý kapalný kyslík sloučí s acetylenem, dosáhne se teploty až 3200°C., čímž se dá klidně přefiknout ocel nebo roztavit platina. Podle kyslíku, přesněji řečeno podle kysličníků, je pojmenována celá řada kyselin i zásad, tedy acidů a hydroxidů, a samozřejmě kyslík nechybí téměř v žádné sloučenině organické, ani v tak oblíbeném alkoholu…
Myslím, že pokračovat v dalším chválení kyslíku není třeba, takže – jak říkal Bohumil Hrabal – dej mu Pán Bůh věčnou slávu - tím končím, Tvá Máňa!
Chvála kyslíku
