V sanatoriu v Tatranské Poljance jsme stáli ráno v řadě na chodbě před dveřmi vyšetřovny. Každý z nás pacientů musel s sebou nosit pohárek s vodou. Sestra nám vložila do dlaně pilulky na astma, bronchitidu a jiné neduhy. Před sestrou jsme museli pilule spolknout a zapít vodou nebo čajem. To vše proto, aby byla jistota, že své medikamenty nezahazujeme do koše. Po ránu jsem stál v zástupu kašlajících pacientů, a abych nekazil kolektiv, pokašlával jsem, i když se mně kašlat nechtělo. Na chodbě se mi líbila cedule hlásající velké moudro – Kdo dlho kašle, dlho žije! Po několika dnech mne začala trápit nuda. Chtěl jsem trochu rozveselit své spolupacienty z celé Československé republiky, a tak jsem vymyslel malé zpestření.
Když na mne došla řada a sestřička se přísně ptala: „Pán Fúzik, kde máte pohárik?“ vyndal jsem z županu uřízlou papriku, spolkl jsem prášky a z papriky jako z pohárika je zapil čajem. Pacienti stojící v řadě za mnou se vesele smáli a čekali na další den. Příště jsem nastavil dlaň a z županu jsem vytáhl skleničku, ve které byla pasta na zuby a kartáček. Spolkl jsem a zapil. Sestry kroutily hlavami, ale začaly se těšit, s čím přijdu další ráno. Došla na mne řada, měl jsem připravené vydlabané jablko. Další den jsem si přinesl čaj ve futrálu na brýle. Pacienti měli zábavu a srdečně mne zdravili.
„Jen tak dál, pane Fousek, sranda je největší doktor,“ smál se pokaždé za mnou stojící pan Kuška z Brna. Začaly mi docházet nápady, ale večer jsem přišel na jeden opravdu výjimečný. Těšil jsem se na ráno, jak budou všichni překvapeně zírat. Skoro jsem ani nespal. Nádobu jsem zakoupil ve Starém Smokovci. Dělal jsem jakoby nic. Za mnou stálo ještě kolem třiceti pacientů a několik, kteří neodešli a čekali, čím překvapím. Konečně na mě došla řada. Nastavil jsem dlaň a čekal na pilulky. Schválně jsem otálel. Pacienti s úsměvem přihlíželi.
„Pán Fúzik, kde máte pohárik?“ pomalu jsem vytahoval ruku z županu. Vítězoslavně jsem spolkl prášky a zapil čajem z nemocničního bažanta. Za mnou se ozvala rána. Pan Kuška z Brna, který tvrdil, že sranda je největší doktor, padl jako žok. A za ním další dva. Marně jsem vysvětloval, že je nádoba jako nádoba a že jsem tento zázrak sklářské práce koupil zcela nový ve Starém Smokovci.
Ukázka z knihy "Pojďte se smát", kterou vydalo nakladatelství PRAGOLINE
POHÁRIK