Zdá se najednou snadnější, chtít změnit svět Lékaře Jana Hnízdila není třeba nijak zdlouhavě představovat. Hnízdil je dobře veřejně znám jako propagátor celostní a psychosomatické medicíny a tvrdý kritik politicko-stranického systému i současného zdravotnictví. Hnízdil také o medicíně a svých praktických zkušenostech napsal několik knih. Ta poslední vydaná v českém jazyce vyšla v roce 2014 a jmenuje se: Zaříkávač nemocí. Chcete se léčit, nebo uzdravit? Ptá se čtenářů Jan Hnízdil už na samotné obálce.
Podobně jako v knize Mým marodům: Jak vyrobit pacienta se i v knize Zaříkávač nemocí: Chcete se léčit, nebo uzdravit? nachází Hnízdilovy sloupky a fejetony, které jsou však v této knize propojeny dlouhým rozhovorem. Otázky známému lékaři pokládala Cecílie Jílková, dcera Ludvíka Vaculíka.
V první řadě nám Hnízdil ukazuje, že léčit příznaky nestačí. Pokud potlačíme příznak nemoci (bolest, vyrážku, nespavost) požitím prášku, odstraníme tak projev nemoci, ale ne její příčinu. Samotná příčina přitom může být zakotvena v našem osobním životě, v našem nesprávném stravování nebo v naší pracovní přetíženosti. Často pak do sebe ládujeme ve velkém množství léky, které pouze potlačují příznaky, ale neléčí příčiny. Zdravotní problémy se opakovaně vrací nebo přecházejí do chronického stadia.Podle Hnízdila by měl lékař léčit pouze pacienta, kterého zná a o jehož životním stylu si umí udělat představu. Jedině takový způsob léčby, celostní, vede ke skutečnému uzdravení. S pacientem je třeba probrat nejen jeho zdravotní problém, ale zasadit ho do kontextu jeho života. Lékař by měl vědět, co dotyčného trápí v osobním životě, poznat ho se vším všudy. Pak teprve může začít léčit.
V souvislosti s tím Hnízdil kritizuje náš nepřirozeně uhoněný způsob života, naše nesmyslné dobývání cílů, ale také zdravotnictví a celý náš politický systém. Jako způsob vyjádření nesouhlasu s tím vším hlásá ignoranci politických voleb. Žádný politik nikdy nic zásadního opravdu nezmění. A na druhou stranu, my si politiky volíme, máme tedy přesně takové, jaké si zasloužíme. Hnízdil volá po změně. Ale nenabádá k revoluci, pobízí čtenáře, aby každý začal u sebe. Se změnou uvažování, se zdravým způsobem života, s preferováním skutečných hodnot.
Přestože Hnízdil neříká nic nového, umí to výborně vyjádřit, spojit v celek, umí pošťouchnout na správném místě, donutit k hlubšímu zamyšlení, jak bych mohl začít u sebe, jestli opravdu ten systém, který tak haním, sám nezneužívám. Všichni to vnitřně cítíme, že se vývoj žene špatným směrem, všichni o tom v soukromí mluvíme, ale zároveň máme všichni pocit, že se stejně nikdy nic nezmění, a tak jsme naštvaní, otrávení, znechucení, ale zároveň pro tu změnu nic neděláme. Hnízdil nám však svým optimismem, přesvědčením, svou vírou ve změnu dává naději. Zdá se najednou mnohem snadnější, chtít změnit svět, protože stačí změnit sebe…