Zříceniny hradu Sternberku strmí na výběžku jesenických hor, as tři hodiny severovýchodně od Olomouce. Hrad ten vystavěl Jaroslav ze Šternberku, dle něhož hrad i později založené město jméno má, obdarován byv větším dílem pozemků k panství tomu přináležejících králem Václavem za vítezství, jehož dobyl roku 1241 nad Tatary u Olomouce.
Jaroslav zemřel r. 1277, zanechav syna Jaroslava II. a tři dcery Kunhutu, manželku Jiřího z Kravařova, Bohunku, manželku Jindřicha Slavaty a Ofku, manželku Bořuty z Martinic.
Jaroslav II. zemřel bez dědiců roku 1296 a panství přecházelo pak na různé majitele, až čásť jeho se Šternberkem roku 1695 koupil konečně kníže Adam Lichtenstein za 504.000 zlatých rýnských, čímž rod Lichtensteinův v držení panství se uvázal a je posud drží.
Porážka Tatarů pod Hostýnem
Obraz Mikuláše Alše znázorňuje výjev z bitvy pod Hostýnem, kterak křesťanské vojsko poráží divoké tlupy Tatarů. Tataři, kmen asiatský, vytrhli ze svých končin středoasiatských do Evropy, ztroskotali říši ruskou, vtrhli do Polska, do Uher a do Moravy, všudy porážejíce vojska křesťanská, pleníce a pustošíce města i dědiny. Ukrutnosti a ohavnosti, jaké páchali na přemožených, nedají se popsati.
Po vítězné bitvě nad vojskem polským u Lehnice vrhli se do Moravy, nemohouce pro záseky v kladské župě do Čech.
Na Moravě odolala Tatarům jenom města Brno, Olomouc a Unčov.
Velikých porážek utrpěli konečně Tataři u Olomouce a u sv. Hostýna roku 1241, zvláště též pomocí vojska českého. Jaroslav ze Šternberka byl hlavním vůdcem vítězných vojsk křesťanských, jichžto hrdinnosť a vítězství opěvuje již básník rukopisu královédvorského.