Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Matěj,
zítra Liliana.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

NEZVĚSTNÝ SYN
 
S Danielem jsme byli domluvení, že nás 16. 2. 2016 ve čtyři ráno odveze na autobusové nádraží, odkud nám odjíždí autobus do Sydney na letiště. V jedenáct dopoledne nám mělo odlétat letadlo do hlavního města Čile “Santiaga”. 15. 2. jsme si chtěli pouze ověřit, jestli nabídka odvozu stále platí a o nic jiného tady v podstatě nešlo.

Když však Vladimír toho patnáctého v 19:30 zavolal na jeho pevnou linku, nikdo to na druhé straně nezvedal. Napsal mu tedy SMS zprávu na mobil a zase nic. Čekali jsme hodinu a začali ho střídavě vyvolávat na pevnou linku a na mobil. Bohužel, ani mobil nezvedal. Bylo nám to divné, má ho stále u sebe. Ve 20:30 už o celé záležitosti věděla celá naše povedená rodina. Snacha Karmen, žena druhorozeného syna, tvrdila, že ho dnešního dne ve škole, kde ona učí a on rozváží poštu, nezahlédla.

Dcera Diana, společně s námi začala panikařit a dělat drastické uzávěry. Co když někde spadl, když hledá ty kešky? Třeba šel v neděli večer hledat? Je to jeho hobby pro zdraví. Měl by nás však informovat, vždyť ani nevíme, kde to hledá? Pondělí večer a nikdo z rodiny ho od nedělního odpoledne neviděl, ani o něm neslyšel.

Jedeme se podívat k němu domů, byl Vladimírův návrh, ale protože tam nestálo auto, jsme věděli, že doma není. To už Diana panikařila natolik, že zavolala na policii a půl hodiny podávala informace o nezvěstném bratrovi. V podezření na polici byl bratr David, když Diana udávala jeho jako posledního, kdo s ním přišel do styku. Tím musela podat informace i o Davidovi. Vladimír pro změnu volal do místní nemocnice, ale v seznamu přijatých pacientů během dvou dnů jeho jméno nezaznamenali. Jedna úleva, ale co se teda děje, kde je?

Bombardovali jsme ho celá rodina na přeskáčku esemeskami a telefonáty, ale žádný ohlas jsme neměli. Ve 22:10 se konečně ozval - co je?

Co ho pořád všichni vyvoláváme, že hraje tenis a telefonáty v tu dobu nepřijímá. Tenis??? No těpic, to je průšvih!  Policajtka, která Dianu vyslýchala, moc nadšeně nereagovala, když se dozvěděla, že bláznivá rodina ruší výzvu, neboť bratr hraje tenis.

Když dohrál, tak jsme si to všichni slízli, co děláme za povyk a ostudu. Pár hodin ho nemůžeme sehnat a voláme do nemocnice a policajtům. Kdy už si konečně uvědomíme, že dávno není malý kluk a má nárok na svůj život!!! Kdyby prý jsme necestovali, ani bychom nevěděli, že tenis ten večer hraje. Byla to pravda, ale i starost o něho. Probíhalo nám v hlavách, že když ho ten večer před naším odjezdem neseženeme, nikam nepoletíme. Zlobil se hlavně na mě v podezření, že jsem celou akci zpunktovala a rozrušila pro nic za nic celou rodinu, i když moc dobře vím, že je na něho spolehnutí a ráno ve čtyři by byl u nás. Cítila jsem se ukřivděná, neboť celá rodina reagovala starostlivě na jeho několikahodinové odmlčení.

Druhý den ráno nás podle domluvy odvážel k autobusu a celou cestu tam se auto natřásalo pod výbuchy smíchu, jaké dokážeme vyprovokovat rodinné šílenství.
 
Jana Gottwaldová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
 
 Datum
Jméno
Téma