ŠVINDL Každý z nás se určitě někdy za svůj život setkal s podvodníky. Jsou ve všech oborech a šikovným nátlakem člověka přesvědčí k podpisu něčeho nekalého a pak tento důvěřivý člověk na to pěkně doplatí.
Stalo se nám to už několikrát. Ano, několikrát, neboť oni jsou tak podlí a záludní, že člověk ani nepozná, že je podvedený. Dokonce jim i slušně poděkuje, ale následky mohou být až k pláči. Zkušení podvodníci velice dobře vědí, ke komu si co mohou dovolit.
Výraz našich nechápajících tváří jim to naznačil a to prosím už po několikáté, jak už jsem se zmínila. Profesionálně se do nás obuli, no a my bláhoví uvěřili těm jejich nástrahám. Párkrát jsme přišli o peníze. Ještě že ne o tolik, aby nás to úplně zničilo, ale stačilo to k zamyšlení. Teď už víme, že to tak prostě mělo být, jinak bychom se nikdy nepoučili a stále se nechávali těmito podvodníky okrádat.
Dostávalo se nám dost lekcí a my dlouho žádného varování nedbali až jednou!!!
Zase to znělo úžasně. Leták nabízel k prodeji byty s výhledem na moře ve státě „Queensland” s možností se na nemovitosti podívat. Odlet přímo z Canberry, dokonce se zpáteční letenkou zdarma. Říkali jsme si s nadšením, že to spojíme s dovolenou. Zavolali jsme na inzerát a na drátě nás vítal milý agent. Potřebuje pouze naše jména a adresu a na jejich základě obratem zašle letenky. K naší velké radosti udělal vše, jak říkal. Dokonce jsme si libovali, jak je spolehlivý a nápomocný. Brzy ráno v určený den odletu jsme byli připraveni na letišti. Agent byl s námi ve spojení mobilním telefonem.
Letadlo připravené na rozjezdové dráze se naplnilo cestujícími. Při rozjíždění v letadle všechno chrastilo, škubalo a po chvilce něco prásklo. Pilot zabrzdil a ozvala se letuška. Letadlo má technickou poruchu a všichni musí vystoupit. Vrátili nás do letištní haly a snažili se všem najít nejbližší alternativní odlet. Odmítli jsme nabídku. Něco mně říkalo, ať se raděj vrátíme domů a nesnažíme se ten den nikam letět. Zavolali jsme dotyčnému, že dnes nemůžeme přiletět, ať se nezlobí. Vysvětlili jsme mu situaci, která nastala. Vůbec se nezlobil, právě naopak nám mile sdělil, že zorganizuje jiný let na příští termín a pošle nové letenky. To není možné? Takový servis!
„To je co?” říkám spokojeně manželovi. Do týdne jsme našli nové letenky ve schránce a plánoval se další let za vysněným sluníčkem a případné koupi bytu jako investice, abychom měli kam se v zimě přesunovat za teplem. (Musím připomenout,že se jedná o rok 2001.) Dvě noci před odletem, jsem měla sen:
Přicházím k řece s čistou a klidnou vodou. Vlezla jsem do ní a plavala s proudem. Najednou se řeka proměnila v bouřlivou řeku s několika proudy, které se obracely ve víry. To už jsem tak klidně neplavala, mohla jsem se utopit. Voda se změnila ve špinavou, kalnou, bahnitou až do hnědočerné barvy. Začala jsem se smiřovat s tím, že utonu. Podařilo se mně však vyškrábat na břeh. Dostala jsem se na pěšinku a ta mě dovedla na rozcestí dvou cest. Jedna se vzdalovala do kopce a druhá dolů bokem z kopce. Nechtěla jsem jít ani jednou z nich. Vtom přiběhla skupinka dětí, nejstaršímu chlapci mohlo být podle odhadu přibližně tak deset let. Šla jsem za dětmi, které šly zpět k řece. Zmíněný chlapec uvolnil jakousi závoru, špinavá voda se vytratila a zase tam byla ta krásná, čistá, klidná řeka. Děti do ní naskákaly a plavaly po proudu dolů. Já honem za nimi. S dětmi jsem ve snu nemluvila, prostě mě ani nevnímaly, jako bych tam vůbec nebyla. Ráno jsem sen zapsala do svého snáře a vyprávěla ho Vladimírovi. Další varování?
Zavolali jsme agentovi, že opět nepřiletíme, že jsme si celou akci rozmysleli a posíláme letenky zpět. Tentokrát už tak mile nereagoval. Rozžhavil telefonní dráty tak, že jsme museli odložit sluchátko. Tentýž večer ve zprávách varovali lidi, že ve státě „Queensland” se objevila skupina podvodníků a prodává nemovitostí o 40% předražené, než je jejich původní hodnota. Policie měla plno práce s chytáním těchto zrůd. K našemu štěstí, jsme tentokrát uposlechli vnitřního hlasu. A ti švindlíři? Co na to říct? Asi, že kdo druhému jámu kopá, sám do ní padá. Anebo - Boží mlýny melou pomalu, ale jistě! Snad dostali za vyučenou a okradeným lidem museli peníze vrátit. To už nevíme, ale jedno je nám jasné. Nejednalo by se tentokrát o pár šlupek, ale přišli bychom o hodně tisíc, o zdraví a nebo o nervy.