Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Liliana,
zítra Dorota.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

POHÁDKA Z DNEŠNÍ DOBY
 
Žili, byli babička a dědeček. Měli svůj domeček a vymýšleli, jak ho vylepšit a užít v té nejlepší míře. Z jedné strany domečku, u dveří, měli už dávno sluneční pokoj. Celá střecha z plastických panelů byla průhledná. Toto dílo vybudoval dědeček, když s babičkou domek zakoupili před mnoha a mnoha lety.

Celou dobu pak bědovali, jaké je přes léto pod střechou horko a že se s tím někdy musí něco udělat.
 
Léta běžela a oni se stále dohadovali, jak by bylo nejlepší problém s horkem v slunečném pokoji vyřešit. Přišlo mnoho odborníků, zkušených pracovníků, a navrhovali nejlepší řešení, jak se horka zbavit. Dědečka s babičkou zaujal návrh plachty natažené deset centimetrů nad panely. Dokonce si mohli vybrat i z několika barev. Zalíbila se jim terakotová. Alespoň bude působit domeček veseleji, uznali. Moc se i s celou rodinou na změnu těšili. Rodina se rozrůstá a rádi se scházejí s babičkou a dědečkem a to nejraději zrovna v těchto prostorách. Při měření plochy odborník rozhodl, že plachta musí být natažena k železným sloupkům. Babička s dědečkem měli ještě jeden nápad! Tak když ke sloupkům a taková změna vizáže domečku, proč nejdříve nevyměnit dřevěnou stěnu za pískovcovou stěnu! Sloupky potom mohou být schované za stěnou. To však chtělo zavolat jiné zkušené lidí z jiného oboru. Název “ Hi class gardening” hovořil za vše. Tito velmi vysoce zkušení lidé bez problémů ve velmi krátké době nastoupili. Byli čtyři s představeným, ještě odbornějším pánem. Zídka musí stát na betonové základně, usoudili a babička s dědečkem nic nenamítali. Rádi přece poslechnou rady lidí s takovou zkušeností. Vždyť přece ví, co dělají. Pracují každý den někde jinde po celá léta a zvelebují domečky jiným obyvatelům tohoto městečka.
 
Po zabetonování a postavení zídky se babička s dědečkem radovali, jak krásně zídka vypadá, i dobře zaplatili, jak si vedoucí čety přál. Dokonce chtěl i více, než před započetím bylo dohodnuto. Že prý nastaly komplikace a práce byla obtížná a moc se napracovali. No dobrá tedy, ať mají víc. Vždyť se tak zapotili. Babička s dědečkem nechtěli zůstat dlužni, to obzvláště někomu, kdo musel kvůli nim tak úporně dřít. Teď už tedy zbývalo jen natáhnout plachtu a spokojenost by byla na všech zúčastněných stranách.  Odborný pracovník s velkou zkušeností přišel zabudovat na střechu železnou tyč, ze které ke sloupkům bude plachta natažena. Tato obchodní společnost pod názvem “Just Rite “ měla všechny předpoklady věc zvládnout bez chybiček. Babička měla volný den, a tak prožila každou minutu v netrpělivém očekávání, jak se věci budou odehrávat.

Dědeček byl ve svém zaměstnání.
 
Za pět minut odborník klepe na dveře, že má malý problém. Že trochu naťukl trubku od vodovodních hodin a ta kape. Také prý rozbil keramický květináč s květinou. Květináč? Trubka? Babička se zahledí k hodinám. Málem ji ranilo, když viděla ten gejzír až do nebe. Tak to je teda malý problém, pomyslela si sarkasticky. Hned se trochu naškrobila a flegmatikovi nakázala, že s tím musí něco udělat. Úplně klidným hlasem a s úsměvem na tváři babičce sděloval, že se instalatér blíží k domečku závratnou rychlostí a vše dá do pořádku, než bys řekl švec. To babičku uklidnilo, ale ne nadlouho. Ona s usměvavým odborníkem hledali hlavní uzávěr vody k obydlí, jinak je k domu pádící instalatér zbytečný. Ať se namáhali, jak chtěli, kohoutek nikde k mání. Babička si byla na sto procent jistá, že tam byl. A to hned pod hodinami. Ale ať si mohla oči vykoukat, tak ho neviděla. Už jí začalo svítat, co se asi stalo. Chtěla zavolat dědečkovi, ať co nejdříve přijede domů. V práci ho nezastihla a mobilní telefon mívá dědeček vypnutý.  To babičku dojalo, stávala se více a více nervóznější a tím se dostavila ještě větší zlost. Instalatér už tam byl a snažil se najít kohoutek. To už mu babička vysvětlila, co se stalo. Zaměstnanci “Hi class gardening”, odborníci na slovo vzatí, kohoutek pečlivě zabetonovali třicet centimetrů do země a na to postavili zeď, a tak je marné ho hledat. To už se sbíhala ulice u vytržení, že tolik vody už po dva roky neviděli.
 
Dědeček se konečně po hodině zoufalého běhání babičky, odborníka, instalatéra a sousedů vrátil z práce. Pěkně to od babičky slízl za ten mobil. On však nehleděl nadávek a zuřivosti své, k nepříčetnosti vzrušené, babičky. Šel pro krumpáč a zakopaný kohoutek obnažil k radosti všech, co se podívané účastnili. Kohoutek se uzavřel, gejzír zmizel, instalatér vyměnil potřebné trubky a všichni se ztratili ze scény.
 
Dědeček a babička se pak bahnem brodili ke dveřím do domečku. Psychické vyčerpání vyhnalo babičku ven. Šla se s rodinnými příslušníky a kamarády podívat na koncert moravského lidového zpěváka a komedianta v jedné osobě. Tam se odreagovala a zasmála. Po koncertě kamarádům úžasnou pohádku líčila a ti nemohli uvěřit. Dědeček zatím uklízel, než se rozzuřená babička vrátila. Vrátila se s úsměvem na tváři a tak byl rád.
 
Druhý den jeli na dovolenou. Dovolená se povedla a na celou záležitost tam dočista zapomněli. Když se blížili po čtrnácti dnech k domovu, tak už si vysnívali tu nádhernou terakotovou plachtu, jak jim slíbili. Protože zázraky se nedějí, tak plachta tam prostě nejen že nebyla, ale z opravené trubky od hodin zase kapala voda. Jako každý, kdo se na projektu podílel, instalatér odvedl svou práci na výbornou! Dědeček začal volat a chválit tuto výbornou práci. Oni, že není problém, že vše bude, jak si přeje, a poslali jiného instalatéra, který to doopravdy spravil. Ten chtěl zase po babičce a dědečkovi zaplatit. Účet dědeček s dopisem odeslal “Hi class betonářům” a děkoval jim, že se ani nepřišli podívat, jak krásně betonují, že to opravdu byla kvalitně odvedená práce.
 
„Just rite profesionálové“ už mezitím s nadšením dávali vědět, že plachta je ušitá a že teď, když se vše vyřešilo, ji přijdou natáhnout. Přišel odborník, co naťukl trubku a vyvolal gejzír vyšší než ten, co mají v hlavním městě Austrálie na jezeře. Babička byla opět sama doma. Přivítala profíka s úsměvem, protože to už by snad nemohlo být ani možné, že by něco nehrálo. Profík se mořil s plachtou od jedenácti hodin dopoledne. Babička ji viděla ležet na přístřešku a lebedila si, jaká je krásná, i když potvůrka dala zabrat. Musela jít nakoupit, a tak nechala odborníka s plachtou na střeše. Těšila se, jak se budou s dědečkem u dobré večeře kochat vykonanou prací. Jaké zklamání, když se po dvou hodinách vrátila z nákupu. Plachta nikde, ani pracovník. Že by se jí to o té plachtě jen zdálo? V mžiku telefonovala dědečkovi a ten ji uklidňoval, že o nic nejde, že se jim plachta po důkladném odměřování podařila ustřihnout o třicet centimetrů širší, a tak jim na přístřešek nějak nepasovala. To babičku uklidnilo. Myslela už v jednu chvíli, že snad blouzní a že se stalo něco strašného. Potom upozornili babičku s dědečkem, že ten zástřih dělají až ve městě tři sta kilometrů vzdáleném…
 
Po měsíci  čekací lhůty se dědeček odvážil zavolat ženě, která celou akci řídila a byla s dědečkem v kontaktu. Od této milé paní se dědeček dozvěděl, že plachta se na cestě za úpravou v tom dalekém městě někde ztratila. Pohádka dnešní doby končí s otevřeným koncem. Milí čtenáři, přejte dědečkovi a babičce, ať se vše v dobré obrátí. Vždyť pohádky mívají většinou dobrý konec.
 
Jana Gottwaldová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 06.06.2020  09:45
 Datum
Jméno
Téma
 06.06.  09:45 Jarmila
 06.06.  08:10 Von