Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Lumír,
zítra Horymír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

ULURU - KATA TJUTA
 
Největší monolit světa Ayers Rock- ULURU dosahuje v nejvyšším bodě až 348 metrů.

Barva na monolitu se mění podle zemské atmosféry a slunečních paprsků. Letěli jsme s kamarády z Canberry na Velikonoce roku 1999 přímo na letiště “Ayers Rock”.

Naše pokoje v Pionýr hotelu nebyly ještě připravené k ubytování, tak jsme se rozhodli jít na oběd. V restauraci nabídka dne: s obědem jako pozornost pohár vína.

To zní dobře, bereme. Sklenice byla velká, vínem nešetřili. Půl litru se tam snad vešlo. Divili jsme se této štědrosti.

Pak následoval oběd, a když jsme všechno snědli a vínko vypili, opouštěli jsme stylově zařízenou restauraci. Poslední odcházím já a kdo mi to klepe na rameno? Nechápavě se otočím a číšnice upozorňuje, že jsme nezaplatili. Nedorozumění jsme napravili a rozesmátí jsme vykročili k hotelu. To to víno- tak jsme usoudili. Zaplavilo nám na lačno mozky a tím jsme na placení zapomněli.

 

Čekal nás let helikoptérou nad Uluru a Kata Tjuta ( The Olgas). Uluru má strukturu rybích šupin. Kata Tjuta je složena s prazvlášních útvarů kamenů slepených s pískem do sebe. Poprvé jsme také cestovali na velbloudech. Západ slunce sledovat ze hřbetu velblouda bylo NĚCO! Měli jsme taky možnost ochutnat velbloudí salám. V porovnání něco jako koňský. Pak jsme se šli ke karavaně velbloudů, která spokojeně odpočívala v písku před centrem, vyfotografovat. S kamarádkou jsme se pěkně před zvířata nachystaly, aby nás pánové mohli vyfotit a vtom se jeden z velbloudů postavil. Vzápětí už stála celá karavana. Lekly jsme se a odskočily od vyjukaných velbloudů o kousek dál, aby se mohlo uskutečnit focení.
 

Lákal nás výstup na Uluru, bylo nám však sděleno, že domorodci výstupy turistů nemají rádi. Monolit je v určitých úsecích příkrý a několik lidí po uklouznutí přišlo o život. Odradilo nás to. Chtěli jsme respektovat jejich přání.
 

Rozhodli jsme se pro pěší túru okolo kamene, se společností, která se jmenovala „Anangu”. Vedl nás domorodec jménem Jacob. Anglicky moc neuměl i přesto, že se v Austrálii narodil. Žil v rezervaci nedaleko od Uluru. Australané tyto domorodé obyvatele zaměstnávají jako turistické průvodce. Působí to více autenticky a pro turisty lákavě.

Jacob měl bílého Australana jako svého překladatele. Ten ráno přivedl Jacoba k turistům, navlékl na jeho od písku zaprášené triko uniformu a náhle z něho byl průvodce.

Domorodec nám ukazoval, jak se rozdělává oheň. Třel o sebe dvě dřívka, až se nachystaná suchá tráva k radosti přihlížejících vznítila. Házel oštěpem, bumerangem a všichni jsme si házení mohli vyzkoušet.

Nasadil mně a kamarádce na hlavy dřevěné misky, které nám na hlavách balancovaly. Sloužily domorodcům místo tašek k přenášení plodů a zrní z buše.

Odpoledne nám jeho přítelkyně Tiku s pomocí překladatele ukazovala semínka, jahody i jiné ovoce z buše, které jsme měli možnost ochutnat.
Díky svým znalostem tito lidé dokáží v australské nepohostinné buši přežít.

Zajímavé se nám zdálo, jak chytají zajíce. Potichu si sednou k noře a čekají na vhodný okamžik. Pak strčí ruku do nory, ušáka vytáhnou, zlomí mu vaz a je to. To, že je honíme a střílíme se jim zdá komické. Jejich způsob se Tiku zdá víc logický a hlavně jednoduchý.

Nevím, která metoda zabití je zajícům příjemnější.

Žena chodila bosá po té doslova žhavé písečné půdě. Všude dokola bylo plno pichlavé trávy. Vladimír se jí chtěl zeptat, jestli jí chození bez bot nepíchá do chodidel. Jakmile se k ní však přiblížil, strachy se vzdálila. Nechtěla žádnou konfrontaci. Zarazili jsme ho,ať jí zbytečně nestraší. Zdála se plachá a díky jeho zvědavosti se začala schovávat za svého překladatele.

Kata Tjuta s neobvyklou formací kamenů na nás také moc zapůsobila. Hlavně nezapomeneme na množství much, co nás během chůze v okolí otravovaly. Nabyli jsme dojmu, že Kata Tjuta možná v překladu znamená- mnoho much.(ha ha).

V hotelu jsme se zúčastnili opékání masa na roštu, tak zvaného Ozy B’Q.  Místní umělec hrál a zpíval trampské písně a my jsme si opékali neobvyklé pochoutky, v kiosku předem zakoupené. Například krokodýlí maso, klokaní bifteky, párky z ptáka emu, rybu - barramundi. Chtěli jsme zkusit všechno nové. I tuhý buffalo nám s čerstvými saláty chutnal převelice.

 
 
Vraceli jsme se z dovolené naplněni dobrým pocitem a na Uluru a Kata Tjuta hned tak nezapomeneme. Na tato místa máme ty nejkrásnější vzpomínky.  Prostě ten pravý australský outback.

 
Jana Gottwaldová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 26.10.2019  12:22
 Datum
Jméno
Téma
 26.10.  12:22 Václav
 25.10.  17:33 Von