Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Lumír,
zítra Horymír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

KROKODÝL HARRY
 
Tak se nejmenoval krokodýl, ale člověk, kterého tak místní nazývali. Teď trochu z jiného konce, abych se k Harrymu dostala.
 

Dovolená roku 2004 se blížila a my s kamarády naplánovali cestu do opálového střediska “Coober Pedy” v Jižní Austrálii. Vypravili jsme se jedním autem našich kamarádů s tím, že o výdaje za benzín se rozdělíme. Budeme-li pohromadě, můžeme se o zážitky ihned podělit. Očekávali jsme jako obvykle dobrodružství.
 
Cesta autem při plné denní jízdě a tří zastávek na přespání trvala tři dny. První noc jsme přespali v městečku Balnaranald 160 km od Mildura. Druhou noc v Broken Hill městě známém dolováním stříbra. Poslední noc ve Woomera. Tam nás ubytovali v bývalých kasárnách. 
 
Woomera dříve sloužila jako vojenská základna, později dokonce jako sběrný tábor pro uprchlíky a to většinou z asijských států.  Připlouvali v 80. létech minulého století na loďkách do Austrálie a museli nejdříve do těchto hromadných zařízení. Později byli odbaveni úřady mezi ostatní obyvatele. V současné době baráky slouží jako ubytovny pro projíždějící.  V restauraci jsme dostali klíče od pokojů a nasměrovali nás k barákům.

 
 

Tak tady budeme spát? No ne! To je paráda.  Dobrodružství už začalo. Celá chodba nám patřila. Nikdo kromě nás čtyř v kasárenském hotelu nebyl. To nás však neodradilo, měli jsme z toho nesmírnou legraci. Po ubytování jsme si šli městečko obhlédnout. Nic moc tam k vidění nebylo. Jeden zelený park, kde měli v klecích uvězněny ubožáčky papoušky. Měla jsem chuť vypáčit to jejich vězení a pustit je na svobodu. Narazili jsme na Heritage Centre. Obcházeli jsme exempláře raket, se kterými dříve Američani s Australany prováděli pokusy před přistáním na měsíci. 1960- Mercury a Gemini program.  Dále nic moc, všude písek a pár eukalyptů.
 
Brzo ráno jsme v napětí opouštěli Woomeru a těšili jsme se do vytouženého místa “Coober Pedy”. Před odjezdem jsme zamluvili hotel pod zemí, abychom měli opravdové autentické zážitky.  Hotel pod povrchem země.



Uchovává se tam stálá teplota a to více jak o 20 stupňů chladnější než na povrchu země. Tam v těch místech bývá někdy až kolem 50 stupňů C. Za malý poplatek jsme měli možnost shlédnout několik takových domů a to úhledně upravených. Nebyly to jenom privátní domy, co jsme obdivovali, byly to i kostely vkusně zařízené, samozřejmě pod zemí. Nejkrásnější byl srbský pravoslavný unikátní kostel. Vzali jsme si túru autobusem po městečku s turistickým průvodcem, ať se dozvíme co nejvíce a vidíme nevídané. Zajímavé bylo i to, že v okolí není vidět kousek trávníku natož zelený park a přesto je tam golfové hřiště. Nadšenci golfu pinkají balónky do děr na písečném povrchu.
 

Autobus zastavil na místním hřbitově. Tam jsou opravdu zajímavé hroby. Jeden z nich má barel piva jako náhrobní kámen. Miloval prý tak moc tento nápoj, že mu zdobí jeho rozlučkové místo.  Průvodce vyprávěl příběh onoho muže. Postihla ho rakovina, což ho neodradilo v náruživém pití. Jeho zoufalá žena však s jeho zhýralým životem nesouhlasila a požádala o rozvod. Tím že byl nemocný a vše mu bylo jedno, odmítl se dělit za rozvodové řízení, ona to samé. Možná jí proběhlo v hlavě, že se stejně všeho po jeho smrti dočká. On svolal kamarády do hospody a hostil je, jak jen dobrý kamarád umí.
 
Prodal kumpánům za $1 každý ze svých tří domů. Manželka se po jeho smrti ke své nevůli musela z domu vystěhovat. Prý to byla sladká pomsta za to, že jeho zálibou tolik opovrhovala a stále mu něco vyčítala.
 
Navštívili jsme otevřené opálové doly, obchody s těmi nejkrásnějšími opály, co vůbec existují. Kdo miluje opály, tak místo Coober Pedy je to pravé místo k navštívení.
 
Hned první den po ubytování v hotelu vypadl elektrický proud. Zrovna jsme vybalovali věci z kufru. Protože naše pokoje bez oken byly pod zemí, začala jsem panikařit. Přítel byl na vše připravený. Vzápětí klepal na dveře našeho pokoje s náhradní baterkou pro nás. Ulevilo se mi.

 
 
Rozhodli jsme se, že se nejdříve po městě rozkoukáme, než se elektrika navrátí. Na recepci hotelu nám říkali, že je to tam běžné, nijak je to nevzrušovalo. Šli jsme tedy do obchodu s alkoholem koupit si víno a večer oslavit tu dálavu, kterou jsme úspěšně zvládli. Obchod vlastnili řečtí emigranti. Venku bylo denní světlo, ale v obchodě polovicí pod zemí naprostá tma. Pouze u pokladny při vstupu pološero. Majitelé nás lákali dovnitř, ale my jsme váhali vstoupit, neboť obchod byl obstoupen místním domorodým obyvatelstvem (aboriginalci).  Ty však do obchodu nechtěli majitelé vpustit. Naopak je slovy vyháněli. Divili jsme se proč? Bylo nám trapné, že máme privilegium něco zakoupit a oni ne. Mají tam s nimi velké problémy, tím že moc pijí a jejich stavba těla na to není zvyklá. Měli pravdu. Byli jsme jednoho večera svědky, jak miniautobus nakládá opilé domorodce a odváží do jejich domovů. My jsme si vybrali oblíbené nápoje, zaplatili a vrátili se do hotelu, kde nám oznamovali navrácení proudu a světlo v pokojích.

 
 
 
Recepční nám doporučila navštívit “Crocodile Harry and Crocodile’s Nést” (Krokodýla Harryho a jeho hnízdo). Co to má znamenat? Krokodýl Harry?  Jak tomu máme rozumět? Harry žije ve svém vydlabaném domě pouhých 13 km od Coober Pedy a jeho místo je hojně navštěvované turisty. Harry je prostě atrakce, kterou si nesmíme nechat ujít. V jeho vydlabaném domě v podzemí filmovaly známé australské filmy jako je Mad-Max, Beyond the Thunderdome, nebo Pitch Black. Harry přišel do Austrálie po druhé světové válce z Lotyšska. Jeho pravé jméno “Arvid von Blumenthal”. Usadil se v Northern Territory a 13 let lovil krokodýly. Od té doby ta přezdívka “Krokodýl”. Do Coober Pedy se přestěhoval roku 1970, neboť ho lákaly opály. Byli jsme nadšeni, chtěli jsme ho poznat. Prohlašoval, že je baron a byl donucen opustit svoji rodnou zem. 
 
Našli jsme jeho hnízdo.  Cedule na vyvýšenině hlásala:”Welcome to democratic republic of Crocodile’s Nést (no VISA required). Za malý poplatek jsme vstoupili do domu. Nádherné chodby a místnosti byly díky šachtám, které tam vedly, osvětlené. Nabyli jsme dojmu, že jeho místo je zatím nejkrásnější podzemní dům, který jsme doposud měli možnost shlédnout. Harry nás osobně provedl domem. 78letý muž nám vyprávěl svůj osobní příběh. Ukazoval nám fotografie z dob, kdy ještě byl švarný junák a chytal krokodýly. Obdivovali jsme jeho odvahu potýkat se s těmito nebezpečnými ještěry.
 
Harry musel být velice šarmantní v jeho prima období. Měl totiž zvláštní sbírku. Sbíral podprsenky a kalhotky žen, které ho navštívily, kterým nechyběly a radostně je Harrymu darovaly.  Byl prý mezi ženami vyhlášený Don Chuan. Podprsenky s kalhotky visely po celém obydlí. Byl také úžasný umělec. Mohli jsme obdivovat nádherné sochy (převážně ženských aktů) volně rozestavěných v domě, anebo vytesaných ve zdích jeho obydlí. Přišli jsme si v jeho vydlabaném ateliéru na své. Mimo jiné měl sbírku primitivního ártu a dopisy od turistů z celého světa. Obdivovali jsme také čistotu, kterou samotář Harry ve svém království udržoval.

 
 

Poslední den před odjezdem jsme si objednali túru s úžasným místním průvodcem Peterem. Zavezl nás four wheel autem přes měsíční krajinu, do Painted Desert (malovaná poušť). Jeli jsme asi 200 km od Coober Pedy. První zastávka byla “Dingo fence” - nejdelší plot na světě 5 300 km dlouhý. To proto, aby oddělili a zabránili divokým psům Dingo zabíjet farmářům ovce. Měsíční krajina (rovina) měla tolik fosílií a škeblí, až oči přecházely. Vše nasvědčovalo o původním moři. Malovaná poušť to byla nádhera pro zahřátí duše. Neskutečně krásné pískovcové útvary jako by je opravdu malíř abstraktně namaloval.
 
Na oběd jsme dojeli do Cattle Homestade (farma s krávami). Úplně osamělá farma s mladými bezdětnými hospodáři. Divili jsme se, co tam ti mladí dělají mimo to, že se starají o krávy a několik koní? Naopak oni se divili nám, jak můžeme žít ve městě plném hluku a špíny. Není nic krásnějšího nad klid a panenskou přírodu. Mimochodem, vůbec se nenudí, o práci je postaráno a sem tam se zastaví zvědaví turisti jako např. vy čtyři.

 
 

Loučili jsme se s touto krajinou naplněni zvláštním pocitem uspokojení.  Krokodýl Harry byl hřebínek výletu. PS: Harry již není mezi živými. Umřel roku 2006 a z jeho usedlosti je nyní muzeum, které stále navštěvují turisté.
 
 
Vladimír se synem Danielem roku 2014 Harryho muzeum navštívili. Bohužel, nějaký uvědomělý veřejný úředník navrhl, že místo podprsenek a kalhotek bude lepší vyvěsit kšiltovky. Chudák Harry se na to z vrchu musí dívat. Co si myslí, se nikdo nedoví. Možná, že podprsenky tajně visí v domě úředníka.
 
Jana Gottwaldová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 04.04.2019  16:03
 Datum
Jméno
Téma
 04.04.  16:03 Alena
 04.04.  00:05 Ivan
 01.04.  08:47 Dušan
 31.03.  20:14 Hilda
 31.03.  13:39 Vesuvjana díky
 31.03.  10:06 Von
 31.03.  10:05 Von
 31.03.  07:18 zdenekJ