Kdo je Jana Reichová
Jana Rich (Reichová) se narodila jako první dcera Růženy a Josefa Percla pátého června 1938 v Praze. Její jediná sestra Renata se narodila o osm let později. Jana vyrůstala ve vilové čtvrti Žvahov, ležící pod Barrandovem, s mnoha kamarády a kamarádkami, s některými z nich je stále ve styku. Základní školu navštěvovala na Zlíchově, potom na Žvahově střední školu a jedenáctiletku ukončenou maturitou dostudovala na bývalém Vančurově gymnasiu na Smíchově. Po ukončení školy pracovala jistou dobu ve filmových laboratořích na Barrandově. Po odchodu z tohoto zaměstnání začala dálkově studovat na pedagogické fakultě Karlovy University a začala učit nejprve na základní škole v Nerudově ulici na Malé Straně a potom na Starém městě, na Uhelném trhu.
Po invazi „spřátelených armád“ Jana odjela 12. září 1968 z Prahy do Vídně a 27. září přistála s manželem Zdeňkem a téměř sedmiletým synem Jindřichem na sydneyském letišti. Vzhledem k neznalosti angličtiny pracovala první tři roky jako pomocnice v domácnosti. Posléze však získala zaměstnání v laboratořích skláren ACI, kde pracovala až do konce roku 1974, poté přešla do knihovny University of New South Wales, kde pracovala jako vedoucí skupiny studentů až do roku 1993, kdy byla nucena ze zdravotních důvodů odejít do penze.
Když jí a jejímu manželovi bylo uděleno v roce 1971 australské občanství, využili možnosti změny jména na Rich, což bylo pro Australany mnohem snadnější vyslovovat. Pro práci v komunitě však stále používala původní jméno, pod kterým ji krajané znali a pod kterým potom působila.
Nejprve se stala členkou skupiny Bumerang, která připravovala kulturní pořady pro krajany. Za poměrně krátký čas se však mnozí z těch, kdo tvořili jádro Bumerangu, odstěhovali pryč ze Sydney a společnost na smůlu zanikla. V roce 1976 však vznikla v Sydney rozhlasová stanice 2AE, (dnes SBS) vysílající v mnoha cizích jazycích, včetně češtiny a slovenštiny. Po dvou nebo třech měsících od počátku tohoto vysílání Jana zavolala paní Vlastu Vlažnou, která vysílání v české řeči vedla, a nabídla jí spolupráci. Paní Vlažná ji pozvala do studia a bez dlouhých řečí ji posadila k mikrofonu, a tak se Jana stala na dlouhých šestnáct let nejen hlasatelkou, ale za tu dobu připravila pro stanici SBS na dvě stovky vlastních pořadů, zejména pořadů poesie, pořadů o literatuře, historii a podobně. Nutno podotknout, že po dlouhou dobu nebyla práce pro stanici honorovaná, a když později došlo k určité platbě, byla to částka zanedbatelná, stačila tak na pokrytí ceny benzinu na cestu do studia.
V té době byla už nejen členkou místní odbočky společnosti SVU (Společnost pro vědy a umění), ale i členkou jejího výboru. Opět připravila v rámci této společnosti řadu kulturních pořadů pro českou komunitu v Sydney.
V roce 1996 vznikla z jejího popudu společnost Artspectrum, která sdružovala výtvarníky, ať již profesionály, nebo nadané amatéry českého a slovenského původu, kterých bylo dohromady více jak třicet. Jana organizovala výstavy jejich prací a podobně. Jako prostředek ke komunikaci mezi členy společnosti vznikl nejprve jakýsi dvoustránkový oběžník, Spectrum, který se postupem těch šesti let, kdy Artspectrum fungovalo, rozrostl na více jak 35 stran, kam přispívali dopisovatelé nejen z Austrálie, ale z celého světa.
V té době ovšem byl internet pouze v rozkvětu, a tak veškeré články, někdy psané na psacím stroji, mnohdy pouze rukou, bylo nutno přepsat na počítači a připravit k tisku. Časopis vycházel každé dva měsíce, a tak Jana, rozhodně ne zručná písařka, měla o zábavu postaráno. Navíc, mnohý ze starších krajanů, který si nebyl jist pravopisem, žádal o edici textu. Čísla časopisu potom putovala nejen ke krajanům v Austrálii, ale i do USA, Jižní Afriky, Brasilie a i do mnohých evropských zemí.
Jana, jako členka Sokola Sydney, připravila pro tuto odbočku řadu kulturních pořadů. Zvláště byly oblíbeny Předvánoční trhy, kde krajané mohli prodával vlastní výrobky, jako třeba keramiku, vánoční cukroví, chutné koláče a podobně.
Někdy kolem roku 2010 začala se Universita Palackého v Olomouci zajímat o dějiny českého exilu v Austrálii a byl to historik Prof. Jaroslav Miller (dnes rektor Palackého university), který se na Janu obrátil s dotazem, zda by měla zájem se na této práci podílet. Jana nabídku pochopitelně přijala a po osobním seznámení s Prof. Millerem vznikla dobrá spolupráce. Jana poskytla Prof. Millerovi nejen mnoho, ze svých vlastních materiálů, ale zprostředkovala mu setkání s mnoha krajany, jejichž osudy ho nesmírně zajímaly. Spolupráce s Palackého universitou v Olomouci byla tak plodná, že universita udělila Janě v roce 2013 za práci pro českou komunitu čestný doktorát.
Za zmínku stojí i její spolupráce s knihovnou Libry Prohibiti, kam poslala Jana řadu kopií programů na kazetách, připravovaných pro rádio SBS, mnoho různých exilových knih a dokladů.
